|
Vytištěno 28.07.2021 19:56 17-12-2011 Jana Šustová, Jana Šustová, Tomáš Bystrý, Robert Hoza Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Přesně za týden už bude Štědrý večer, a proto i v dnešním vysílání budeme samozřejmě mluvit o některých vánočních romských zvycích. Pozveme vás také na slavnostní vyhlášení soutěže Menšiny mezi námi a řekneme vám, co nového připravilo pro své návštěvníky Muzeum romské kultury v Brně. To všechno a mnohem více v dnešním pořadu O Roma vakeren, který se samozřejmě neobejde bez romských písní z domova i ze světa. Bacht tumenge savorenge. So šunen amaro vakeriben. Mangav tumenge šukar adventos. Adadžives vakeraha palo karačhoňa, palo tradicii. The šunena amare romane giľora. Som rado hoj san amenca.
=[ Reportáž ]=
Vánoční zvyky Romů na středním Slovensku
Etymologie romského pojmenování svátků narození Ježíše – Karačoňa - je
odvozeno z maďarského slova karácsony. Řada Romů vnímá vánoční čas dvojím
způsobem – jednak jako oslavu narození nemluvňátka, jednak jako vzpomínku na
své zesnulé příbuzné. Jaké tradiční vánoční zvyky dodržují Romové na
středním Slovensku, zjišťoval náš spolupracovník Robert Hoza.
Takto prožívá Štědrý večer v rodinném kruhu vedoucí folklorního souboru Romka v Detve Maryša Oláhová. To je současnost. Pavla Cicková z prvního stupně základní školy ve Zvolne zase vzpomíná na karačoňu – Vánoce - tak, jak je zažila v dávných časech:
Romové tvrdí, že pokud zní zpěv, mizí žal.
Vánoce Romové vnímají jako období odpouštění, vždyť malý Ježíšek se narodil i pro ně. Hovoří Adrian Oláh, Maryša Oláhová, recituje Pavla Cicková: „Promluvíme si s otcem. Zeptá se, co jsme za rok napáchali, chce, abychom mu to řekli do očí a potom si odpouštíme.“
„Dopřej jim lásky čas, hojnosti, radosti. Ten, kdo jednou spáchal zlo, nechť je mu odpuštěno. Ať není nikdy sám ten, co v srdci lásku má, kdo alespoň jednou lásku dal, upřímně miloval.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Soutěž Menšiny mezi námi už poosmé zná své vítěze
V pondělí byly vyhlášeny výsledky soutěže Menšiny mezi námi, kterou už po
osmé organizovalo sdružení ROMEA. Soutěžilo se ve třech oblastech -
literární, výtvarné a fotografické. Tomáš Bystrý nám představí především
účastníky, kteří získali ceny v rámci literární části soutěže.
Třináctiletá Donia Rakin pochází z Afghánistánu: „Psala jsem o tom, jak jsem se zapojila do kolektivu. Jak to bylo těžké. Zařadit se do společnosti, když jste cizinec, mezi lidi, kteří jsou zvyklí jenom na sebe a nechtějí přijmout nikoho cizího.“ „Psala jsem o své kamarádce Lali na téma ‚Můj nejlepší kamarád se odlišuje od ostatních‘. “ Čím se Lali odlišuje? „Barvou pleti, protože je mulatka.“ Lali je tady s tebou, dokonce při předávání přišla na pódium. Jak se to čte, když o tobě píše tvá kamarádka? „Je to určitě zážitek, protože já sama sebe vidím spíše v záporech, jako asi každý člověk. A když o mě někdo začne psát hezky, tak jako Klára, je to opravdu milé počtení.“ A k tématice menšin, lidských práv a tolerance se nepojily zdaleka jen literární příspěvky, ale také výtvarná díla nebo fotografie. Jedna z vítězných zobrazovala život ve vyloučeném Chánově ve dvou kontrastech, stinném a pozitivním. Soutěže se letos zúčastnilo na 30 základních a středních škol, dětských domovů a nízkoprahových zařízení z celé České republiky. Více koordinátorka projektu ze sdružení Romea Jana Ježková: „Zajímavé bylo, že hodně literárních příspěvků se týkalo homosexuality. Mezi obrázky zase dominovalo téma národnostních menšin, Romů, výrazně bylo zastoupeno i téma hendikepovaní lidé a děti. Během dnešního odpoledne děti asi nejvíce čekaly na ceny, odehrála se ale i celá řada vystoupení, dorazili zajímaví hosté, kteří předávali ocenění – například populární zpěvák Jan Bendig, známá zpěvačka Pavlína Matiová nebo spisovatel, kterého si všichni moc vážíme, Tomáš Zmeškal.“ Držitel ceny Josefa Škvoreckého a ceny Evropské unie za literaturu Tomáš Zmeškal, který je autorem dvou úspěšných románů, sám o sobě říká, že je součástí menšin. Lidí, kteří mají z poloviny africké kořeny stejně jako on, je totiž podle něj v Česku málo. A proto přišel mladé umělce ocenit: „Já jsem si všechny příspěvky přečetl a řekl bych, že jsou v nich patrné dvě linie. Jedna se týká vlastního sebeobjevování. K tomu bych přiřadil poslední příspěvek, ve kterém vypravěčka popisuje, jak si koupili dům v ulici, kde bydleli i Romové, a jak zdolávali vlastní předsudky. A potom druhá linie, která popisuje společnost. V současné době velmi aktuální a nepředvídatelné téma, to, v čem žijeme. Otevřené, upřímné, kritické a pro mě osobně velmi smutné, protože jsem nečekal, že po více než 20 letech demokracie budeme v situaci, kdy o tom budou mladí autoři opět psát. Málo se ví, že jsem asi před 25 lety pracoval jako dobrovolník s romskou mládeží, ještě za komunistického režimu. Zajímavé bylo, že když se hlavní komunista dověděl, že tam pracuje - jak on říkal - černoch, tak ho to strašně pobouřilo. ‘Černoch a ještě dělá s Romy, to není možné!‘ Mělo to několik komických doher.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Muzeum romské kultury otevřelo nové tři sály stále expozice, první z nich se
věnuje Indii
První prosincový den se v Muzeu romské kultury v Brně nesl v obzvláště
slavnostním duchu – muzeum totiž otevřelo nové tři sály své stálé expozice,
které popisují historii Romů od počátků v Indii až do období před druhou
světovou válkou. Společně s dalšími třemi sály, které byly otevřeny v roce
2005, tak muzeum dvacet let po svém založení prezentuje celou historii Romů.
Podrobnosti má Jana Šustová.
„Úvodní sál hovoří o pravlasti Romů a o jejich původu, který je odvozován hlavně na základě podobnosti jazyků a lingvistického bádání, a je to tedy právě povídání o Indii. Vystavené exponáty samozřejmě nejsou tak staré jako původ Romů v Indii, nejsou to exponáty ze 6. až 7. století n.l., kdy se datuje jejich odchod z Indie, ale jsou to současné exponáty pocházející z Indie od skupin Indů, kteří jsou pravděpodobně nejbližšími příbuznými evropských Romů. Bylo poměrně zajímavé je získávat, většina pochází od studenta romistiky Lukáše Houdka, který jezdil do Indie na výzkumné cesty a sbírkové předměty nám zasílal.“
„Tyto hudební nástroje pocházejí od etnické skupiny Domů. Máme tu například vystaveny strunné nástroje rvanta, devatenáctistrunný nástroj sarangi, dále pungi – píšťalu na krocení hadů, ghungur, což jsou rolničky uvazované ke kotníkům a sloužící při tanci, nebo bambusovou flétnu, hudební nástroj bansuri.“ Celý první sál je plný zrcadel. O jejich významu Lucie Křížová uvádí:
Zrcadla v prvním sále mají také souvislost s jednou romskou legendou:
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Vánoce v rodině kuchařky Heleny Davidové
Přesně za týden touto dobou už budeme zřejmě všichni po štědrovečerní
večeři. Do vánoční atmosféry v jedné pražské romské rodině nahlédla Jana
Šustová a k mikrofonu si pozvala kuchařku Helenu Davidovou. Ta pracuje ve
firmě Aramark, která nedávno získala certifikát Ethnic Friendly
zaměstnavatel.
„My úplně ne, ale naše babičky a tety to pořád dodržují. Hlavní tradice je, že musíme být všichni pohromadě, celá rodina, všichni blízcí. To je pro nás úplně největší a nejkrásnější dar, že jsme celá rodina zdraví. Teď mám velikou radost, protože se mi v mých 40 letech narodil syn, jmenuje se Zdeněček Harvan a jsou mu tři měsíce.“ Když říkáte, že se sejdete všichni, kolik vás tedy na Vánoce je? „Štědrý den trávíme každý se svojí rodinou. Tedy já, manžel a dítě. Ale druhý den se navštěvujeme. Protože mám malé dítě, očekávám, že přijdou mí bratři a sestry, zkrátka různě, jak nám to vyjde. I když je to obtížné, protože mám sourozence na severu, tady žije jen jeden bratr, ale i přesto se snažíme být pohromadě, a to nejen o Vánocích, ale i o narozeninách a jiných oslavách. Pro nás je to veliká čest.“ A co se týče vánočního jídla, máte něco typicky romského? „Abych řekla pravdu, tak ne. Děláme klasicky salát, řízek, kdo chce rybu, dá si rybu, ale když udělám druhý den halušky nebo holubky, tak nikdo neodmítne.“ A dodržujete ještě nějaké jiné romské tradice? „Hlavně na svatbách nebo křtinách. Tedy nejdeme jenom na Národní výbor a potom do restaurace na oběd, ale slavíme opravdu tři, čtyři dny. A jeden druhému pomáháme. I v neštěstí, pokud někdo zemře, tak takzvaně vartujeme – hlídáme dotyčného třeba celý týden. Ne že bychom ho měli doma, ale skládáme mu poctu tím, že zapálíme svíčky u jeho fotografie. A ode dne, kdy ten člověk zemřel, jsme s ním opravdu až do pohřbu.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Romští muzikanti dříve obcházeli na Štědrý den rodiny místních ne-Romů
Romskou rodinu v tom tradičním pojetí zdaleka netvoří jen otec, matka a
děti, ale i další příbuzní. Bez nich si v minulosti, ale v mnoha případech
i dnes, Romové nedokázali představit oslavu narození Ježíše. Dříve muzikanti
obcházeli na Štědrý den rodiny místních ne-Romů, byli svátečně oblečeni a
hráli vánoční koledy. Na Slovensku dodržují tuto tradici někteří romští
muzikanti dodnes. Se svými vzpomínkami nás seznámí romista a historik
Ladislav Goral v příspěvku Jana Josefa Horvátha.
Nejedlo se tedy až do půlnoci. Hlavně jsme chodili do kostela. U nás na Slovensku jsme měli takový zvyk. Jednou jsem vám už říkal, že nám gádžové říkali ‘naši Romové‘. Když nešli ‚naši Romové‘ hrát a zpívat gádžům pod okna, tak gádžové následující rok neměli štěstí. Byla to taková naše povinnost jít hrát. A oni už na nás čekali. Za hraní nám dávali peníze, špek a kořalku. Bylo to opravdu moc pěkné, to vánoční zpívání a hraní. Chodili jsme tři až čtyři. Byla to romantika. No a další den jsme chodili vinšovat. Vánoce byly opravdu hodně sváteční, byly jiné než ostatní dny. O dárkách se ani nemluvilo. Co bylo za dárky? Ani vám nevím. Babička už po válce dělala ozdůbky na stromeček z brambor nebo z baleného kostkového cukru. Dnes je jiná doba. Kupují se dárky pod stromeček, ale stejně si myslím, že ještě dnes jsou na Slovensku hodně chudí lidé. Všem lidem přeji více tolerance k druhým. Ať dokáží poslouchat, co druhý říká. Všem přeji zdraví a štěstí.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
O Roma vakeren s datem 17. prosince už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz. Romale, vinčinav tumenge lačhi tumari Karačoňa. Palikeras le devloreske a mangas les, kaj amen te del sastipen the bacht. Kaj amen the dodživas the pre aver berš bacht. Mi del o Del. Mangav tumenge savorenge šukar raťi. Hezké a - pokud možno - klidné Vánoce vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a Tomáš Bystrý. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||