Vytištěno 04.03.2021 07:06 08-01-2011 Jana Šustová, Iveta Durdoňová, Silvie Mikulcová, Iveta Demeterová Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Dnes se vydáme na východní Slovensko do osady Jarovnice a také vás seznámíme s Romani Luma, čili Romským světem. Svůj názor na negativní obraz Romů v médiích nám prozradí Patrik Banga. A samozřejmě nebude chybět celá řada romských písní. Sam lošale hoj san amenca. Anas tumenge aktuálna nevipena, informacii, interesna manuša the bašavaha romane giľa adarig the pal aver luma. Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari - romani relacia "O Roma vakeren". Čhavale, Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen. =[ Reportáž ]=
Ján Sajko - oblíbený učitel z osady Jarovnice
Teď vás zveme na Slovensko do osady Jarovnice. Ta je neblaze proslulá
katastrofickou povodní v roce 1998, při které zahynulo přes padesát zdejších
lidí. Na tamní 1. základní škole, kterou navštěvují převážně romští žáci,
působí na druhém stupni pozoruhodný učitel výtvarné výchovy Ján Sajko. Při
výuce používá vlastní metody s důrazem na skupinovou práci a děti se snaží
motivovat prezentací jejich děl na četných výstavách na Slovensku i v
zahraničí. V prosinci získal Cenu Muzea romské kultury v Brně a při té
příležitosti ho oslovila Jana Šustová.
„Během studia na pedagogické fakultě v Prešově jsem byl v Jarovnicích na praxi. Školu navštěvovali jak romští tak neromští žáci a já si během jedné z hodin všiml, že romské děti například při zadání portrétu používají barvy naprosto odlišným způsobem. Děti ze slovenské majority upřednostňovaly žlutou a oranžovou, ale romské děti, a to i přes to, že zadání měli všichni stejné, pracovali zcela uvolněně. Kreslily zelený nos, jedno ucho fialové... hotový fauvismus. Byl jsem doslova šokovaný, jak malby byly uvolněné, svobodné a diametrálně se lišily od projevu slovenských dětí z majority. Proto, když jsem po ukončení studií nastoupil na školu v Brezovicích, kde byli jen neromští žáci, snažil jsem se dostat na školu v Jarovnicích, což se mi později podařilo. Pracuji zde od roku 1986, pomalu jeden celý mladý život, 24 let.“ Šel některý z Vašich žáků později studovat výtvarné umění?
A jak je to s Vašimi ostatními žáky? Kam se dostávají oni, pokračují ve studiu?
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
České televize vysílá nový magazín Romaňi luma
Ostravské studio České televize vysílá nový magazín Romaňi luma, což v
překladu znamená romský svět. Desetiminutový pořad se věnuje aktuální
problematice romské menšiny, mapuje činnost neziskových organizací a občas
zabrousí i do zahraničí. Vysílá se v češtině a doprovázejí ho titulky v
romštině. Více prozradí Silvie Mikulcová.
„V Ostravě žije početná romská komunita, navíc naše zpravodajství se už některým menšinám věnuje, například máme speciální polskou pětiminutovku. Naše publicistika vyrábí pořad Babylon, který je také věnován národnostním menšinám. Chtěli jsme proto vyzkoušet něco speciálně orientovaného na romskou menšinu. Zkusili jsme podat návrh na grant na ministerstvo kultury, vyšlo to, a proto jsme mohli začít od začátku roku vysílat zmíněný magazín.“ Zhruba desetiminutové vysílání obsahuje aktuální zpravodajský přehled, delší publicistické reportáže a pozvánky včetně informací o možném zaměstnání. „Co se týče reportáží, snažíme se střídat například kulturní portréty či portréty zajímavých osobností s nejrůznějšími aktuálními akcemi, poradnami, apod. Snažíme se nebýt regionální, chceme podchytit dění v celé české společnosti. Vlastně i trochu odbíháme za hranice, odvysílali jsme například reportáž o Evropském centru pro práva Romů, které sídlí v Maďarsku.“ Upřesňuje dramaturgyně Monika Horsáková. Zvláštností Romaňi luma jsou titulky. Tvůrcům pořadu s nimi pomáhají univerzitní odborníci. „Dlouho jsme zvažovali, zda má být magazín čistě v romštině s českými titulky, anebo v češtině s romskými. Pro Romy by samozřejmě byla lepší první varianta, protože romština je jazyk především mluvený. My jsme ale chtěli, aby magazín nebyl určen primárně Romům, ale i většinové společnosti. A proto jsme nakonec zvolili druhou možnost.“ Bylo pro Vás bylo těžké sehnat překladatele?
A jak Monika Horsáková dodává, stále více se na moderátory a reportéry obracejí s náměty sami diváci – zástupci různých neziskových organizací nebo učitelé, kteří se chtějí pochlubit svými nadanými romskými žáky: „Určitě všechny náměty vítáme, nejsme žádná uzavřená redakční komunita. Zájemci se na nás mohou obracet ať už prostřednictvím našich webových stránek www.ceskatelevize.cz/romaniluma, nebo prostřednictví emailové adresy, poštou atd. Budeme rádi za každý námět, postřeh.“ Kolegové z České televize si úspěšnost pořadu Romaňi luma pochvalují. Magazín má premiéru na internetu každý pátek a z čísel vyplývá, že si ho pravidelně prohlédne minimálně tisíc diváků, což je srovnatelné s ostatními zpravodajsko – publicistickými pořady. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Negativní obraz Romů v médiích
Negativní obraz Romů v médiích je prezentován široké veřejnosti a podněcuje
k předsudkům. Když se zeptáte kohokoliv z většinové společnosti na vztah k
jednotlivým národnostem, tak nejzápornější je vztah dotazovaných k Romům.
Když se Rom snaží prosadit ve svém oboru, nemá to lehké, ale Patrik Banga
říká, že není dobré se vzdávat a natahovat ruku. Ostatně i tomu věnoval
několik blogů v dobách, kdy s touto činností začínal. Rád píše články a
komentuje události. Iveta Demeterová se ho zeptala, od kdy se novinařině
věnuje a co obnáší práce administrátora blogu.
Jak jste se k této práci a vůbec k novinařině dostal? „Jsem spíše komentátor než novinář. Píši nějakých deset, možná i více let.“ Neměl jste problém s tím, že jste Rom? „Naopak. Přišel jsem s jasnou vizí a nikomu jsem nedal příležitost ani na chvíli zapřemýšlet o tom, že jsem Rom.“ Proslavil jste se zejména svojí kritikou „padni komu padni“, často kritizujete romské lídry ... „Ale já nekritizuji romské lídry, já vystupuji proti etno-businessmenům. Ať si to uvědomují nebo ne, větší část tzv. lídrů je zodpovědná za současnou situaci Romů v republice. A moje generace je tou, která s tím může něco udělat.“ Co tím máte konkrétně na mysli? „Nemyslím na nějaké konkrétní činy, například že vyrazíme na Václavák demonstrovat za práva Romů. Spíš je to o tom posílat děti do školy, starat se, aby měly dobré vzdělání a sami jim jít příkladem. Nemůžeme čekat na to, co dostaneme od jiných, ale postaráme se o sebe sami. To je přeci základ, ne?“ Myslíte si, že ti zkušenější nemají stejný záměr? „Nemyslím si, že každý lídr je špatný. Mají i správné názory, ale v době, kdy mohli něco udělat, to chytli za špatný konec.“ Kdybyste mohl v současné době něco změnit, co by to bylo? „Například bych zpřísnil rozdělování dávek. Naopak bych podpořil zákony, které by zaručovaly cigánským žákům stejná práva ke vzdělání. Všichni víme, že dochází k separaci romských dětí na základních školách, děti jsou shromažďovány do jedné třídy nebo je vůbec nepřijímají, nebo vznikají čistě romské školy. Přitvrdil bych antidiskriminační zákon a víc bych tlačil na romskou populaci, aby Romové se sebou začali něco dělat.“ Takže kritika do vlastních řad? „Mimo jiné. Padni komu padni.“ Když jsem brouzdala po internetu a četla Váš blog, zaujala mě Vaše domněnka, že když se někde něco stane, většinou si čtenář / posluchač myslí, že na vině je Rom. Jakákoli kauza krádež – hned jsou na vině Romové. „Já si to nemyslím, tak to je. Stačí se občas podívat do diskuzí, do článků, kamkoli, kde je vidět veřejné mínění. Vždycky, pokud jde o větší krádež, vraždu, zákonitě jsou jako pachatelé na prvním místě označeni Romové, pak možná Vietnamci, Ukrajinci a Čech je někde na chvostě. To je zkrátka holý fakt, žádná moje domněnka. Hlavním problémem jsou média. Pro ilustraci jsou vyhledáváni Romové, najednou se v záběru ukáže ten největší ‘obejda‘ z obce, jakého tam vůbec mají. Média, krom nás samotných, pomáhají vytvářet obraz nás Romů ve společnosti a pak se není čemu divit, že si gadžo řekne ‚ty Cigáni jsou takový a makový‘ - on to denně konzumuje ve všech médiích.“ Máte svoje názory na konkrétní kauzy - jak pak ale reagujete na jejich kritiku? „Kritika je pro mě zpětná vazba a pokud existuje, znamená to, že člověk něco dělá dobře. A je jedno, jestli se prezentuji na blogu nebo na svých webových stránkách (kam mi mimochodem chodí daleko horší příspěvky než na blog). Pokud lidé nejsou sprostí, což bohužel často jsou, anonymita davu jim dává pocit, že mi mohou nadávat, ale já diskutuji rád, proč ne.“ Stalo se Vám někdy, že by někdo zapochyboval o tom, zda jste vůbec Rom? „To se stává celkem často. Většinou lidem doporučuji, ať si pořídí dioptrie. Nikdy jsem se za to nestyděl a stydět se nehodlám, nemám proč. U nás platí všeobecný názor, Rom rovná se idiot. Rom je ‚týpek s pěti třídama‘ základní školy. Mýtus, který vytvořili sami Romové, média a v neposlední řadě v tom bohužel jedeme všichni spolu. Problémem médií je, že nikdy neukáží normálního Roma, protože na něm jednak není nic zvláštního a navíc se to nenosí, lepší je ukazovat ty problémové, to se lépe prodá. Na večerní zprávy pak bude koukat víc lidí a víc jich může nadávat.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Základní fráze v romštině
Teď vás v rubrice romský jazyk seznámíme s některými základními frázemi.
S rodilým mluvčím Michalem Mikem o nich hovoří Iveta Durdoňová.
Pane Miko, jak by jste popsal romsky části lidského těla?
Kolik má romština pádů?
V romštině ženský nebo střední rod poznáme podle čeho?
Jak se řekne rodina?
Zdraví se Romové mezi sebou?
Když se potkáte s Romem, kterého neznáte, vykáte si mezi sebou?
Existuje rozdíl v pozdravech, když oslovíte starší romskou ženu nebo
muže?
Kolik má romština slovních tvarů? «Ačhen Devleha či aver kurko kana tumen sikavaha buteder.» Nashledanou u příštího kurzu romského jazyka. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Novoroční předsevzetí dětí
V dnešním O Roma vakeren dáme vůbec poprvé možnost vyjadřovat se k
aktuálním společenským událostem dětem. Pravidelně vás se svými názory na
nejrůznější témata budou seznamovat čtvrťáci ze základní školy Havlíčkovo
náměstí. Tomáš Bystrý si s nimi povídal o novoročních předsevzetích.
Nikolo, jaká máš předsevzetí do nového roku? „Aby se celá Praha změnila a aby tu byly lepší byty, vymalované.“ Tak by se podle tebe měla Praha změnit? „Ano.“ Alexi, co by sis přál ty do nového roku? „Abych vyhrával soutěže a tak.“ Jaké soutěže? Ty děláš nějaký sport? „Dělal jsem, teď hraju fotbal. A byli jsme na turnaji a prohráli jsme.“ Holky, vy fotbal asi nehrajete, co? „Ne, ale chci, aby ve škole bylo líp, abychom byli jako třída a ne se pořád hádali.“ „Abychom se měli ve třídě všichni rádi, nenadávali si, nehádali se ...“ „Nežalovali!“ Kdo všechno vyvolává hádky? „No já nevím, asi nejvíc kluci … a potom holky! (smích)“ „Hlavně ty! (smích)“ „Taková holka, Nikola, ta je někdy vyvolá ...“ „... a jsou z toho průšvihy...“ „... a pak přijde paní učitelka a …“ „... dá nám poznámku!“ Dalo by se to vyřešit i jinak než poznámkou? Když třeba kluk nebo holka ze třídy tu hádku umírní? „Dalo by se to … kdyby se ve třídě tolik nežalovalo, tak by se to dalo.“ Co na to holky říkáte? Jak se vám to poslouchá? „No blbě, protože se pořád ve třídě hádáme a nám se to prostě nelíbí. A když někdo žaluje, tak se musíme přiznat, jinak dostaneme poznámku.“ Co byste chtěli změnit třeba v České republice v novém roce? „Já bych chtěl změnit v Praze ty feťáky, jak prodávají … abychom byli normální lidi.“ „Kam se kouknem, tam jsou feťáci!“ Vadí vám to? (všichni) „Jo! A hodně!“ „A mě nejvíc, jak leží ti bezdomovci na zemi. To mi moc vadí.“ „Mě vadí, když bezďáci přijdou k nám a řeknou: „Nemáte drobný?“ „Mě vadí, jak ty bezdomovci nemají byty, nemají na ubytovnu, na nájem … Prostě je mi to líto, že jsou venku. To si ale ti bezdomovci dělají sami, když přijdou domů ožralí a třeba je manželka vyhodí.“ „Já bych si přál do nového roku, aby pro bezdomovce udělali nějakou ubytovnu, levnou, aby se tam mohli ubytovat, umýt, najíst.“ „Bezdomovci si za to můžou sami, protože manželka jim dá drobný na jídlo a oni si za to koupí chlast.“ „To já znám jednoho bezdomovce, on bydlí u nás, a on mi pořád říká „čau“ - a já mu taky říkám „čau“.“ Sáro, jaké máš ještě přání do nového roku? „Je mi líto, jak ti úchylci berou malý děti, třeba tu Aničku.“ „Já bych si přál, aby už se vrátila tatínkovi.“ „Já bych si taky přál, aby se Anička v tomto roce našla, protože mi jí je strašně líto. Když jsem o ní četl v novinách, máma se bála a normálně nás nepouštěla ven.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
O Roma vakeren s datem 8. ledna už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz. Romale sam rado hoj sanas amenca. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Aven saste the bachtale. Ačhen Devleha. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |