Článek z http://www.romove.cz
Vytištěno 08.04.2020 15:37

Výstava Krásné časy...? zavítá do Prahy
07-12-2010  Tisková zpráva


Romská rodina u svého vozu, (Slovensko), 1939. Foto: Jozef Kolarčík (1899–1961), Muzeum romské kultury U příležitosti slavnostního předávání cen Gypsy Spirit 2010, které vyhlásila Sekce lidských práv Úřadu vlády České republiky, připravilo Informační centrum vlády ČR ve Vladislavově ulici výstavu Muzea romské kultury Krásné časy...?

Soubor historických snímků několika různých autorů umožňuje nahlédnout do dávno minulého života Romů. Fotografie, které vznikly v rozmezí konce 19. stol. až čtvrtého desetiletí 20. stol., zachycují Romy v Čechách, na Moravě, ale hlavně na Slovensku a v Uhrách, Podkarpatské Rusi a ojediněle také v Rumunsku, odkud k nám právě přes Uhry a Slovensko přicházela valná část kočovných Romů.

Romka s cvičenou opičkou, místo neurčeno, kolem r. 1900.   Foto: R. Bruner – Dvořák (1864–1921), Muzeum romské kultury Fotografie zachycují Romy ještě v relativně dosti tradiční podobě, nejen dle úprav zevnějšku, ale i způsobu života a obživy. Znamenal tento z našeho pohledu romantický svět pro Romy opravdu krásné časy? Na jedné straně mnoho Romů dosud využívalo svobody kočování, jiní naopak právě v této době nebo již o něco dříve začínali hledat trvalý domov – pokoušeli se usadit.

K usazení vedla Romy krom jiného neutuchající lidská touha po lepším životě, kočování vedle volnosti totiž přinášelo i období hladu a bídy, a to zejména v zimě. Úspěšně se Romové usazovali zejména v oblasti jihovýchodní Moravy, na Slovensku i v Uhrách, v Čechách naopak prakticky vůbec.

Tradiční kočovníci se postupem času dostávali stále více pod úřední a četnickou kontrolu. Zejména v době první Československé republiky (1918–1938), kdy vešel v platnost Zákon o potulných cikánech (1927). Ač měl bránit společnost „jen“ proti „cikánským tulákům“, nakonec jeho důsledky postihly Romy všechny – včetně těch usedlých.

Kočovní Romové, Morava, 1890. Kočovní Romové, Morava, 1890 Prakticky všichni Romové od 14 let měli napříště prokazovat svoji totožnost cikánskou legitimací, cesty kočovných skupin byly pod četnickým dozorem. Zákon ale neměl v úmyslu kočování rušit, protože „nebylo prostoru, kam by mohli být cikáni umístěni“. Ona totiž i snaha některých romských rodin usadit se nebyla okolním obyvatelstvem přijímána s nadšením.

Na snímcích zachycená dnes tak pestrá doba „krásných romských časů“ až na nepatrné výjimky končí v roce 1943, tedy v době, kdy v celé zobrazené oblasti již naplno propukl tzv. romský holocaust.

V jeho rámci byli Romové z Čech a Moravy (respektive z Protektorátu Čechy a Morava) odsunuti do koncentračního tábora v Osvětimi. Romové v samostatném slovenském státě byli perzekuováni gardisty, zařazováni do pracovních útvarů a nakonec i do „zajišťovacího tábora pro Cikány“ v Dubnici nad Váhom nebo masakrováni německou armádou.

Romové z Maďarska byli posíláni do koncentračního tábora Dachau. Podobně a mnohdy ještě hůře dopadla většina evropských Romů, zejména těch, kteří žili na územích náležejících či podléhajících Německé říši. Celkem se odhaduje kolem půl miliónu romských obětí druhé světové války.

Po druhé světové válce se život Romů v mnohém radikálně změnil… Kočování bylo u nás trvale zakázáno v roce 1959.




The original article can be found at: http://www.romove.cz/cz/clanek/23642
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003