Vytištěno 19.01.2021 15:54 30-04-2010 Marie Vrábelová, Jana Šustová, Jan Mišurec, Vlasta Gajdošíková Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Dnes vás pozveme na mezinárodní konferenci do Sarajeva, podíváme se na Slovensko, abychom zjistili, jak je to tam se vzděláváním romských dětí, navštívíme Hodonín, kde se volila Miss Roma České republiky, chybět nebudou ani zprávy ze života Romů a spousta hezké hudby. Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari - romani relacia "O Roma vakeren". Čhavale, Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen. =[ Reportáž ]=
V Sarajevu se diskutovalo o nelehké situaci tamních Romů
Bosenské Sarajevo bylo dějištěm mezinárodní konference, které se zúčastnili
i zástupci českých romských organizací. Diskutovalo se na ní o nelehké
situaci tamních Romů. Více řekla Janu Mišurcovi předsedkyně občanského sdružení
Romodrom Marie Gailová, která se této konference také zúčastnila.
V čem může bosenským organizacím pomoci právě Romodrom? “Největší odezvu měly hlavně terénní programy, tedy vyloučené lokality, které oni mají samozřejmě také a proto by chtěli vyškolit své vlastní terénní pracovníky. Dále byl zájem o vězeňské projekty. Situace Romů v Evropě je bohužel velmi podobná, stejnou pomoc potřebují tedy i muži ve výkonu trestu. To jsou dvě hlavní oblasti, které se líbily a které jsou aplikovatelné na jejich podmínky.” Domluvili jste se na konkrétní pomoci? “Pokud budeme osloveni a postoupíme do dalšího kola, budeme samozřejmě rádi, když naše know-how předáme dál.” Podařilo se vám navázat užší kontakty? Jak se tam Romům žije? “Situace Romů v Bosně je opravdu kritická. V podstatě jsou v ústraní, žebrají... Konference se zúčastnily stovky Romů z různých organizací, v bosenské televizi o ní byl dvouhodinový pořad. Máme stejný jazyk, takže jsme se mohli bez problémů pobavit. Velmi je zajímala právě pomoc a podpora, kterou jim můžeme poskytnout. Oni jsou teď zhruba v situaci, v jaké jsme se nacházeli my před patnácti lety, když jsme začínali s volnočasovými aktivitami.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Podtatranská základní škola Šumiac má úspěchy v integraci romských dětí
„Dejme šanci romským žákům umístit se na středních školách“ je název
projektu, který se realizoval 26 měsíců na několika základních školách na
Slovensku. Zúčastnilo se ho 20 romských žáků, z nichž sedm posléze začalo
studovat na střední škole. Projektu se zúčastnila i Základní škola v obci
Šumiac. Její ředitelku Martu Bošeľovou potkala Jana Šustová v březnu v
Bruselu na konferenci o projektech Evropské unie ve prospěch romské
komunity.
„Naše základní škola Šumiac leží v krásném horském prostředí, v Nízkých Tatrách pod Král'ovou hol'ou. Školu navštěvuje 150 žáků, z toho 110 romských. Na škole máme nultý ročník a pak klasické stupně, od prvního po devátý. Integrujeme zde rovněž třicet žáků se speciálními, výchovně-vzdělávacími potřebami. Škola má i jeden ročník speciální třídy, ve které učí kvalifikovaný pedagog. Při výchově a vzdělávání nám velmi pomáhá také asistent učitele. V odpoledních hodinách provozujeme školní kroužek, ve kterém děti vede učitelka romského původu. Do Bruselu jsme přišli prezentovat projekt ‘Dejme šanci romským žákům umístit se na středních školách‘. Byli do něj zahrnuti žáci osmého a devátého ročníku. Ne všichni si podali přihlášku k dalšímu studiu a to z finančních důvodů, neboť naše základní škola je od nejbližší střední školy vzdálená asi 40 – 45 kilometrů a ne všechny rodiny mají na dojíždění potřebné finanční prostředky.“ Jaký je tedy další osud dětí, které nepokračují ve studiu na střední škole? „Dříve zůstávaly doma, ovšem teď máme schválený nový projekt na další vzdělávání romských komunit, ve kterém jsou zahrnuti všichni žáci od nultého po devátý ročník. Myslím si, že pokud podchytíme žáky na nižších stupních, mohla by se celková úspěšnost zvýšit. Možná se časem zlepší i finanční situace v rodinách. Ti žáci, co se neumístili na středních školách, jsou doma – pomáhají rodičům dokud nedosáhnou plnoletosti a nestanou se nezaměstnanými.“ Znamená to tedy, že pokud by se našly peníze, které by jim umožnily dojíždět čtyři roky na střední školu, zachránilo by to mnohé před nezaměstnaností? „Určitě. S penězi by se zlepšila vzdělanost a s ní by si dříve či později zaměstnání našli, ať na Slovensku či v okolních zemích. Vzdělané Romy potřebujeme čím dál tím více.“ Zmínila jste se o nultém ročníku, ten je určen především pro romské děti? „Navštěvují ho jenom žáci romského původu. Jedná se o děti, které vůbec nechodily do mateřské školy. Učíme je zde základním hygienickým návykům a jiným běžným potřebám, držení tužky, výtvarné činnosti apod.“ Děti doma pravděpodobně mluví romsky, na Slovensku je romština hodně živá - pomáháte jim také se slovenštinou, aby se od první třídy snáze orientovaly ve výuce? „Naše vesnice je specifická v tom, že zde nemáme žádné větší problémy se slovenským jazykem. Devadesát procent žáků v první třídě bez potíží ovládá slovenský jazyk, i když ne zcela spisovně, rychle se ale přizpůsobují.“ Neromských žáků je menšina, zhruba třicet – jaké jsou vztahy mezi romskými a neromskými dětmi? „Řekla bych, že se nám celkem daří udržet toleranci a vzájemnou úctu, takže se vztahy nemáme problémy. I když by se mohlo zdát, že neromští žáci jsou utlačováni, není tomu tak. Dosahují velmi dobrých výsledků, někteří pokračují na bilingvních gymnáziích, zúčastňují se olympiád atd. Myslím si, že jsme škola, která se stejně věnuje jak romským tak neromským dětem.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Miss Roma České republiky - letos podesáté
Ve zcela zaplněném kulturním domě v Hodoníně se minulou sobotu volila Miss
Roma České republiky 2010. Stala se jí 17-letá Pavlína Lendelová z Lovosic.
Volba romské královny krásy byla součástí Romských dnů, které Sdružení Romů
a národnostních menšin Hodonín letos uspořádalo už podesáté. Jubilejní
ročník této akce zaznamenala kolegyně Vlasta Gajdošíková.
Rozhovor dívek s moderátorem patřil k nejobávanějším disciplínám. Po Markétě Žigové z Brna například chtěl vyznání lásky v romštině.
“Zvládla byste to?” - “No jasně.” Disciplína, kterou na jiných soutěžích krásy asi neuvidíte, ovšem na Miss Roma nemohla chybět, bylo tancování čardáše. Akce tohoto typu mohou podle jednoho z pořadatelů Vladimíra Galbavého přispět ke sblížení Romů a většinové populace. “My to neděláme jenom pro Romy, ale hlavně pro širokou veřejnost, abychom ukázali, že existují i krásné věci, že se dělá dobrá práce. Sbližuje nás, protože se na ní společně podílí různí představitelé, romští či neromští. Cílem je, abychom se vzájemně poznali a uznávali obě kultury. Dnes zde nevystupovaly jen romské kapely, byli zde i účastníci Superstar. “ Finalisté známé televizní soutěže vystoupili na Miss Roma hned tři. Po nezbytné promenádě v plavkám mohli porotci začít sčítat udělené body. “Dámy a pánové, Miss Roma České republiky pro rok 2010 se stává finalistka s číslem čtyři, Pavlína Lendelová z Lovosic! To je naše královna!” Jaké je teď Vaše největší přání? Předpokládám, že to bylo vyhrát – a co teď? “Teď už nic. Být s rodinou, užít si je - a jet domů.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Pro obyvatele sociálně vyloučených lokalit začala na děčínsku sloužit Poradna pro občanství, občanská a lidská práva. Je první takovou institucí v Ústeckém kraji. Odloučené pracoviště bude mít poradna i ve Varnsdorfu. Tam se chtějí její pracovníci zaměřit na klienty z celého Šluknovského výběžku. Na vzdělávání dětí z romských osad v internátních školách na Slovensku by bylo třeba o 217 miliónů eur víc, než činí současné náklady. Místopředseda vlády Dušan Čaplovič ale namítá, že se neplánuje plošné vzdělávání v internátech, nýbrž jen tři nebo čtyři pilotní projekty. O potřebě zlepšit vzdělávání dětí z nejchudších romských rodin se na Slovensku diskutuje dlouho. Nedostatečné znalosti jsou totiž jednou z příčin, proč si obyvatelé osad nedokážou najít práci a jsou odkázáni na sociální dávky. Ministr vnitra Martin Pecina by měl do zprávy o extrémismu za loňský rok zahrnout ještě připomínky zmocněnce pro lidská práva Michaela Kocába. Kabinet proto tento materiál přeložil na projednávání v příštím týdnu. Od 23. do 29. května se v Praze uskuteční už 12. ročník Světového romského festivalu Khamoro. Jeho organizátory jsou občanské sdružení Slovo 21 a Studio Production Saga. Absolutní novinkou letošního ročníku je světová premiéra romské opery „Invisible Gipsy“ srbského autora Zorana Tairoviče. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Ohlédnutí za dvouletým působením Agentury pro sociální začleňování v
romských lokalitách
Teď se podívejme na dvouleté působení Agentury pro sociální začleňování v
romských lokalitách. Ta je často kritizována, že pracuje pomalu a výsledky
nejsou vidět. Úkolem agentury je zlepšit životní podmínky romské populace a
usilovat o její začleňování do společnosti. Ředitele Martina Šimáčka se
proto Marie Vrábelová zeptala.
“Když jsme před rokem začínali svoji práci, tak většina partnerství ve dvanácti pilotních lokalitách stála a nám se je podařilo rozhýbat a připravit místní strategické plány. To byl první důležitý krok.” Jak se Vám to podařilo? “V prvé řadě se nám povedlo v agentuře sestavit tým vynikajících lidí. Většina z nich jsou odborníci, kteří léta strávili v terénu. Mají koncepční náhled na situaci, dokáží o změnách přemýšlet.” Jaká je komunikace s místními starosty? „To je různé. Musím říct, že například v Mostě, kde jsme před dvěma měsíci slavnostně schválili strategický plán, je spolupráce vynikající. Pan primátor je nakloněný sociální integraci a jeho přístup je příkladný. Samozřejmě v řadě obcí k tomu zatím nedospěli. Čeká nás ještě spousta práce, než budeme moci spolupráci považovat za dobrou.“ Z jakého důvodu s vámi nechtějí někteří starostové komunikovat? „Já si myslím, že toto téma není pro některé starosty příliš důležité a proto mu nevěnují pozornost. Někteří mu nerozumí a nechtějí si nechat pomoci. Největší problém je tam, kde tuto otázku úmyslně nechtějí řešit nebo ji zneužívají k populistickým krokům. Ukazují veřejnosti, jak rázně si umí poradit, když dokáží Romy vystrkat za hranice města. V takových případech bojujeme proti zlým úmyslům vedení radnic a vydáváme se na běh velmi dlouhou tratí. Nicméně věřím, že i zde máme svoji roli a situaci měníme postupně, po malých krůčcích.“ Můžete říct o jaké kraje se jedná? “Pokud se podíváme do jednoho z nejpostiženějších krajů, myslím co do počtu sociálně vyloučených lokalit, tedy Ústeckého kraje, postoje jsou různé. Například pan primátor Kubata z Ústí nad Labem se postavil do čela integračních snah a je velmi otevřený. Na druhou stranu paní primátorka Řápková v Chomutově uplatňuje takzvaný ‚záchranný kruh‘, který se podle mého názoru soustřeďuje pouze na represivní opatření a preventivních je v něm minimum.” Jaká potom ve městech vzniká mezi spoluobčany atmosféra? “Pokud je společnost proti sobě rozeštvávána, přestává jít o věcný problém a nastupují emoce. Potom se stává každý, kdo má třeba tmavou pleť nebo jinak připomíná tzv. nepřizpůsobivého, terčem nenávistných pohledů, poznámek nebo dokonce výpadů, a to samozřejmě k řešení nepřispívá.” Podařilo se vám třeba zlepšit zaměstnanost? Máte úspěchy? “Ještě jednou bych rád připomněl integrační plán města Most, kde veřejné zakázky budou realizovat ty firmy, které z deseti procent budou zaměstnávat lidi z řad dlouhodobě nezaměstnaných.” Problémem není jenom vyhledat místo, ale zajistit i zařazení lidí do pracovního procesu, když byli ze společnosti vyloučeni příliš dlouho. Jak se toto daří? “My klientům pomáháme se znovuosvojením dovedností potřebných k nástupu do zaměstnání - aby měli podporu v sociálním pracovníkovi, dovedli si vyplnit životopis, uspěli při pohovoru atd. Je důležité, aby s nimi byl někdo, kdo jim řekne: ‚Zůstaňte, vydržte, je to důležité, budete z toho mít nějaké výhody‘. Zásadní je také protidluhové poradenství, protože je-li někdo zadlužený, exekuce jeho platu jej od udržení pracovního místa spíše demotivuje.” Vaší snahou určitě bude i minimalizování počtu vyloučených lokalit... “Na minimalizování počtu lidí v těchto lokalitách je dlouhodobý zájem, který stojí na vrcholu všech ostatních aktivit, které musíme udělat. Zároveň je nutná součinnost s městy. Pokud města dál vystěhovávají některé nájemníky do vyloučených oblastí, naráží oba procesy proti sobě. My se snažíme začleňovat, oni vyčleňují...“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Nese práce terénních sociálních pracovníků v Litvínově užitek?
Už rok se v ulicích janovského sídliště v Litvínově pohybuje pět terénních
pracovníků. Tamní radnici se podařilo zajistit peníze i na další rok, proto
místní rodiny o jejich služby nepřijdou. Za své roční působení poskytli
pomoc bezmála 1300 konzultací lidem v tísni. Kolegyně Eva Holá se vydala
přímo do janovského sídliště, aby zjistila, zda se tam o terénních
pracovnících skutečně ví.
V Janově žije stále mnoho starousedlíků, kteří o pomoc terénních pracovníků nestojí a ani ji nepotřebují. O jejich službách ale všichni moc dobře ví. “Terénní pracovníci? Ano, vím že tu fungují.” Víte, že se na ně můžete obrátit s různými problémy? Že Vám například pomohou s jednáním na úřadech? “Vím o tom, ale zatím si poradím sama.” Myslíte si, že byste se mohla dostat do situace, kdy byste využila jejich služeb? “Určitě.” Víte o tom, že v Janově působí terénní pracovníci? “Ano, vím.” Víte, že nabízí různé rady, například jak se chovat na úřadech, jak vyřídit potřebné formuláře...? “Ano, a nelíbí se mi to. Mně bude padesát jedna let a na to, aby mě nějaký pětadvacetiletý, osmadvacetiletý upozorňoval, jak se mám chovat a jak se mám oblékat! Tohle my máme už dávno v malíčku.” A myslíte si, že některé rodiny jejich pomoc přivítají? “Některé ano, některé ne. Takhle to řeknu - oni si vybírají podle kabátu. Protože se slušností, jak oni si ji představují, já nikam nedojdu. Podle mého se slušností dosáhnu více věcí než s křikem a nadávkami a sprostotou. A jsem také Romka.” S vytipovanými rodinami spolupracuje společně se svými čtyřmi kolegyněmi Radim Kašpárek. Ten potvrdil, že s některými je spolupráce opravdu rychlá. Naopak jiným musí věnovat mnohem více péče. “Některé rodiny končí, jiné se do péče přibírají – podle potřeby.” Jakým způsobem vybíráte rodiny, se kterými spolupracujete? Obracejí se na vás ony, nebo se o nich vy dozvídáte? “Teď už se na nás obracejí samy, ale prvotní výběr činil odbor sociálních věcí, oddělení sociálně-právní ochrany dětí, které nám vytipovalo prvních asi dvacet rodin. Postupem doby se s rozšiřováním naší činnosti nabalovali další a další klienti. Rodiny se o nás informují navzájem.” Problémy rodin jsou různorodé, někdy ale mají stejného jmenovatele. “Největším problémem zde byla zdravotní pojišťovna Média, která nabírala nové ovečky a její klienti nakonec zjistili, že nemá nasmlouvané lékaře. Od toho se pak odvíjely exekuce, problémy s bydlením, se školní docházkou, trestně–právní záležitosti, občansko–právní věci, pracovní problémy, rekvalifikace apod.” S vybranými rodinami se spolupracuje nepřetržitě, jinak by spolupráce neměla žádný smysl. “Ke smluvním klientům chodíme pravidelně, jednou až dvakrát do týdne. Buď přímo do domácnosti, nebo pokud si to klient nepřeje, dochází on k nám.“ Velkým problémem je v některých rodinách školní docházka. Výmluvy, proč nejsou děti ve škole, bývají někdy i těžko uvěřitelné. “Někde děti nacházíte ráno i v poledne doma. Pak jsou tu klienti, jejichž děti mají nepravidelnou školní docházku. Rodiče se vymlouvají, že děti jsou nemocné, že je bolí břicho, nemají školní pomůcky nebo žákovskou knížku... Je to tak půl na půl. Zase jsou rodiny, kde děti mají i přes problémy pravidelnou docházku a učební úspěchy.” Litvínovský starosta Daniel Volák je s terénními pracovníky spokojen a nerad by o ně přišel. Město bude na jejich mzdy přispívat, další peníze poskytne mostecký pracovní úřad. “Jejich náplní práce je docházení do těch nejproblematičtějších rodin a ke klientům, kteří pomoc potřebují. Jedná se o standardní asistenci – vyplňování různých žádostí, doprovod k lékaři, do školy... Očekáváme zejména zlepšení komunikace mezi problémovými rodinami v Janově a městem.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
O Roma vakeren s datem 30. dubna už je minulostí. Ale naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz. Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a Jan Mišurec. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |