Článek z http://www.romove.cz
Vytištěno 17.04.2021 10:39

Největší archiv dokazující hrůzy nacistických zločinů je druhým rokem otevřen veřejnosti
17-02-2010  Jiří Hošek


Osobní karta buchenwaldského vězně Stefana Zweiga (Foto: Jiří Hošek) V roce 2008 se pro veřejnost zpřístupnil největší světový archiv obětí holocaustu i dalších nacistických zločinů v německém Bad Arolsenu. Archiv Mezinárodní pátrací služby sloužil dlouhá léta jen pro potřeby Červeného kříže. Teď může po osudech svých blízkých zapátrat každý.

Nekonečné seznamy židovských transportů, zatykače gestapa, nemocniční záznamy. To je takříkajíc denní chleba, který už od 50. let "zakusuje" Mezinárodní pátrací služba v německém Bad Arolsenu.

Jejím hlavním úkolem bylo slučování rodin, které se rozptýlily ve víru druhé světové války. Od roku 2008 je mimořádný archiv čítající záznamy o více než 17 milionech obětí nacismu přístupný veřejnosti.

"Tady máme registr mužských vězňů z tábora Buchenwald. Složky jsou namačkané jedna na druhou. Zkusíme jednu vyndat. Tady, podívejte, jedná se o Francouze," otevírá jeden z mnoha lidských příběhů Rudolf Jost, ředitel archivu, do kterého měl dlouhá léta přístup jen Mezinárodní červený kříž.

"Ano, důvody jeho uvěznění byly skutečně politické - máme tady červený trojúhelník. Vidíme, že ho zatklo pařížské gestapo. Tady máme i soupis oblečení, které měl na sobě: Jedny kalhoty, kabát, bundu a klobouk. Všechno tu je velmi pečlivě zaznamenané," poodkrývá perverznost nacistické vražedné mašinérie velezkušený archivář.

Upozorňuje i na zvláštnosti jazyka, který vrazi od stolu používali: "Tady máme jmenné seznamy německých Židů, kteří byli z Berlína "evakuováni" vlakem do Terezína. Tenhle výraz samozřejmě není z mojí hlavy. Všichni dneska dobře víme, že to nebyla žádná evakuace, nýbrž deportace."

Archiv skrývá řadu dojemných příběhů

Jak Českému rozhlasu řekla mluvčí bad arolsenské instituce Kathrin Florová, v archivu, který zaznamenává pátrání po zmizelých dětech, je spousta dojemných příběhů.

"Zrovna nedávno jsme tu měli dotaz jednoho pána, kterého coby čtyřletého, umístili rodiče na Ukrajině k jedné své známé, aby Němci nezjistili, že je Žid. Ta paní ale zemřela a on se musel za války protloukat sám," vypráví Florová.

Chlapec se podle ní potom s ukrajinskými nuceně nasazenými dostal do Německa, kde až do konce války pracoval na jednom statku. Spojenci se pak snažili zjistit, jak se hoch jmenuje, odkud pochází a jestli jsou jeho rodiče ještě naživu.

"Bohužel nebyli úspěšní a chlapec se vystěhoval do Ameriky. Dnes ale víme, že jeho otec válku přežil a do své smrti v roce 1952 žil v Anglii. Už se se svým synem nikdy neshledal," uvedla.

Digitalizace a konzervace

Po celá dlouhá léta pomáhali zaměstnanci Mezinárodní pátrací služby hledat osoby, které zmizely během válečného běsnění. Pomáhali i s žádostmi o odškodnění, které podávali vězni koncentračních táborů nebo nuceně nasazení. Teď se většinou zabývají dotazy vnuků a pravnuků obětí nacismu, kteří chtějí vědět podrobnosti o osudech svých předků.

"Kromě zachování samotných informací prostřednictvím digitalizace, je pro nás nesmírně důležité uchovat i papírové záznamy o obětech. Z nich se dnes totiž často stávají čísla; statistické údaje v literatuře. Jména těm lidem přitom už jednou nacisté vzali. V lágrech se vězni vyvolávali jen svými čísly. My chceme zabránit tomu, aby se ze jmen stala zase jenom čísla. Proto papírové záznamy konzervujeme," řekl Radiožurnálu ředitel archivu Rudolf Jost.

Mezinárodní pátrací službě, která je známá pod anglickou zkratkou ITS, se už podařilo zdigitalizovat 50 milionů kartotečních lístků. Teď se do digitální podoby převádějí i další části zdánlivě nekonečného archivu, který hojně využívá třeba jeruzalémské muzeum Jad Vašem.

Reportáž v archivu v německém Bad Arolsenu natočil berlínský zpravodaj ČRo Jiří Hošek.

Poslouchejte zde




The original article can be found at: http://www.romove.cz/cz/clanek/23060
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003