Článek z http://www.romove.cz
Vytištěno 20.09.2020 02:48

Ve Francii církev kočuje s Romy
01-09-2009  Jana Šustová


Romské karavany v poutním městečku Saintes-Maries-de-la-Mer Nemalý počet Romů ve Francii dodnes vede kočovný způsob života. Narozdíl od Romů na našem území je totiž komunistický ani žádný jiný režim násilně nenutil k usazení. Starobylé maringotky a koně sice už vyměnili za moderní karavany, ale stále putují po širé zemi. A to je výzva pro církev, která se zvěst Evangelia snaží přinést i těm, kteří nevydrží na jednom místě.

Ve Francii mě při římskokatolické mši v romském poutním městečku Saintes-Maries-de-la-Mer zaujal kněz, který měl na štole, což je součást liturgického roucha, vyšitou maringotku, oheň a kytaru. Na můj zvědavý dotaz, zde je knězem romského původu, otec Marc Prunier odpověděl:

Otec Marc Prunier "Jsem kněz žijící usazeným způsobem života, jsem gadžo, jak nám říkají Romové. Nejsem kočovník ani Rom, ale už 30 let jako kněz pracuji s Romy a pro Romy a kočovníky. A proto nosím roucho, které upomíná na jejich karavany, oheň, kytaru a jejich tradice."

Otec Marc má sice své trvalé bydliště, ale zároveň má i karavan, ve kterém často cestuje spolu s Romy. Ti ho mezi sebou přijímají vesměs pozitivně.

Pastorační středisko v karavanu "Pro ty, kteří jsou na cestách s karavanem, je to obrovská radost, mají ke mně živý, pozitivní, přátelský a bratrský vztah. Oni totiž často, když jsou sami a projíždějí vesnicemi, přijedou před domy usedlých lidí, gádžů, a mají pocit, že jsou odmítáni a zneuznáváni. A já si myslím, že naší úlohou je budovat lávky, stavět mosty a ne zdi, ne hranice. Naše přítomnost je Romy vnímána jako můstek, jako spojovací lano."

Podobně jako otec Marc s Romy kočují i další kněží, řeholníci, řeholnice i laici. V jednom z karavanů, který byl označen nápisem Pastorační středisko, mě přivítal římskokatolický jáhen Paul Bueno, který je romského původu. Sám sice žije usazeným způsobem života, ale neváhá se s Romy vydávat na cesty.

Jáhen Paul Bueno "Církev se tak trochu adaptuje na kočovný život Romů, protože je pravda, že v naší církvi nejsou Romové příliš dobře přijímáni. Přitom je potřeba, aby Slovo Boží bylo přineseno mým romským bratřím, takže tomu je třeba přizpůsobit způsob života a cestovat - toto je způsob, jak s nimi můžeme být."

Bohoslužby pro kočovníky pořádají také evangelíci. Jak říká romská kočovná malířka Mona Metbachová, někdy se na takové místo sjede až 500 karavanů.

Romská kočovná malířka Mona Metbachová před svým karavanem "Je hodně evangelíků, kteří pořádají bohoslužby pod velkým evangelizačním stanem a karavany se postaví vedle něj. V tomto případě je třeba žádat o povolení na radnici a pak tam můžeme klidně být. Já jsem evangelička a můj manžel také. A když se pořádá evangelická misie, přijíždějí tam dokonce i ti, kdo evangelíci nejsou. Tam můžeme být klidní, protože máme povolení k pobytu a policie nás nerozežene dřív, než povolení skončí."

Romská malířka Mona Metbach před svými obrazy Jak se malířka Mona zmínila, kočovní Romové bývají ve Francii z některých tábořišť vyháněni policií. A tak při církevních akcích, které jsou oficiálně povoleny, mohou načerpat posilu jak pro svůj duchovní život, tak i pro život vezdejší, protože se vyhnání obávat nemusí.

Foto: Jana Šustová




The original article can be found at: http://www.romove.cz/cz/clanek/22787
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003