Poprvé v novodobé historii České republiky soud rozhodoval o rozpuštění politické strany kvůli obsahu její činnosti. V případě Dělnické strany ale Nejvyšší správní soud rozhodl, že k tak výjimečnému kroku nepřistoupí.

Soudní rozhodnutí o zastavení činnosti v Česku postihlo možná už i desítky politických stran. Ovšem vždy kvůli jasnému porušení administrativních náležitostí, zejména chyběly výkazy o hospodaření. Často to ale vlastně byly doprovodné příznaky faktické nečinnosti politických subjektů. Případ Dělnické strany je výjimečný tím, že jde o obsah její činnosti a tudíž o posuzování ústavou zaručených svobod projevu a sdružování.

"Návrh na rozpuštění Dělnické strany se zamítá," tak nakonec zněl výrok senátu, jehož předseda Vojtěch Šimíček později vysvětlil: "Vláda nedokázala tvrdit a zejména důkazně podložit žádný z těch důvodů, na základě kterých ústavní, zákonná a také úprava obsažená v mezinárodních smlouvách umožňuje zakázat politickou stranu."

Právnička Klára Kalibová z občanského sdružení Tolerance a občanská společnost, které dlouhodobě sleduje aktivity pravicových extremistů, chápe postoj soudu a problém rovněž vidí v nedostatečně zpracovaném vládním návrhu na rozpuštění Dělnické strany: "Vláda tam tvrdila jisté propojení mezi Dělnickou stranou a Národním odporem, nicméně to tvrzení nepodložila žádnými relevantními důkazy, ačkoliv kromě veřejných zdrojů měla jistě k dispozici i informace bezpečnostních složek a policie. Vláda dále tvrdila, že Dělnická strana ohrožuje demokratické principy právního státu, ale nepředložila například žádný rozbor jednotlivých projevů, ať předsedy nebo jednotlivých členů a kandidátů Dělnické strany, kteří v minulosti vystupovali na demonstracích."

Vysvětleme, že Národní odpor je neformální uskupení, považované za nebezpečnou neonacistickou organizaci, spojení se kterou Dělnická strana popírá. A vraťme se k hodnocení rozsudku, ve kterém se s Kalibovou shoduje i opoziční ČSSD a kritizuje nedbalost vlády. Souhlasí s tím i odborník na extremismus Jan Charvát, který ale dodává: "Celá řada politologů se shoduje v tom, že ten zákaz by mohl té straně teoreticky vlastně více pomoct, než ta současná situace, kdy zakázána nebyla."

Ani to však nebrání předsedovi Dělnické strany Tomáši Vandasovi, aby hovořil o vládní snaze o politickou perzekuci. A navíc nyní může poukazovat na soudem potvrzenou legalitu strany: "Nejvyšší správní soud prokázal svoji nezávislost, objektivitu, nepodlehl politickým tlakům... Pro mě je důležité, že v tomto směru soud konstatoval, že Dělnická strana je legální demokratickou stranou a je součástí politického systému České republiky."

Ministr vnitra Ivan Langer podle svých slov nemá pocit, že by vláda nebo jeho resort něco podcenili. Jde o první rozhodnutí svého druhu a podle ministra se alespoň lze do budoucna z rozsudku poučit. Langer dodává: "Cítím zklamání. Nicméně na mé vůli a na vůli vlády činit nezbytné razantní kroky vůči všem institucím a politickým stranám a jedincům, kteří nerespektují demokratický právní řád České republiky, to nic nemění."

A již zmíněný Jan Charvát z Univerzity Karlovy zdůrazňuje, že Dělnická strana se zdánlivě levicovými atributy takové nebezpečí představuje: "To, co je pro tu stranu typické, je právě to, že jaksi podchytila tu skupinu, řekněme, násilníků, kteří se spojují s tou otevřeně neonacistickou větví. To je to nebezpečí."