Článek z http://www.romove.cz
Vytištěno 09.08.2020 05:41

Začala jinak, opustila ghetto
12-02-2009  Andrea Čánová, Vilém Janouš, Lucie Výborná


Její rodina stále bydlí v zanedbaných romských vesnicích na východním Slovensku. Ona se rozhodla zažitým stereotypům postavit. Navzdory všem dokázala, že i jako Romka může mít vysokoškolský diplom a teď je sociální úřednicí v Ostravě.

Pochází z početné rodiny, která má kořeny v nevábných romských osadách na východním Slovensku. Ona takto žít nechtěla. Díky své matce, která ji vedla ke vzdělání, to dotáhla až k vysokoškolskému diplomu a teď pracuje na radnici v Ostravě.

Potemnělou ulicí v Ostravě-Přívozu se blížíme k domu, kde bydlí třiatřicetiletá Renáta. Její příběh by klidně mohl být námětem hollywoodského trháku. Rozhodla se zbořit všechny pomyslné zdi, které Romy obklopují, a povedlo se to. Vše vlastně odstartovala její maminka. Ta ještě zažila dětství v zanedbané romské osadě na východním Slovensku.

"Doteď jsou tam kadibudky, pro vodu se chodí do studny. Moje rodina žije dodnes bez vody, bez plynu. Odtamtud pochází moje maminka. Všechny moje babičky i dědové neuměli číst ani psát," přiblížila poměry, ze kterých pochází, paní Renáta.

Její maminka chtěla pro své děti víc a hlavně jim dala vzdělání. Její dcera vystudovala střední zdravotní školu a pak i Ostravskou univerzitu. A teď nám může pyšně ukázat diplom. "Mám dokonce i pedagogické minimum, takže takové zadostiučinění, že jsem magistra. To se mi líbí. Je to fajn," doplnila.

I když byla vzorová jedničkářka, občas jí okolí dalo znát, že je Romka. "Na střední škole jsem se už setkávala trochu s projevy rasismu. Na to jsem nebyla připravená, protože jsem si připadala stejná jako ostatní, takže jsem vůbec nechápala, o co se jedná. A to byly těžké okamžiky," vysvětlila.

Její manžel Rom není. Mají spolu dvě malé děti a útulně zařízený byt, kterým nás pyšně provází. Když dolévá čaj, rozvypráví se o své práci. Je sociální pracovnicí v centrálním ostravském obvodu a tam chodí pro sociální dávky desítky Romů. Paní Renáta takovou pomoc státu za šťastnou moc nepovažuje. Cestu z bludného kruhu půjček a exekucí vidí právě ve vzdělání.

"Teď na úřadě vidím, že máme celou novou generaci, která je už naučená a zvyklá, že se do práce nechodí a že stačí, když dostudují základní školu, pak zajdou na úřad práce, na sociálku a mají příjem jistý. Se školou je rodiče vůbec nepodporují. Neustále se odvolávají na diskriminaci, ale pokud vzdělání mít nebudou, zůstanou pořád v bryndě, ve které jsou a bude to horší a horší," přiblížila svůj pohled paní Renáta.

Pokřikovali po ní, že je Romka. Kvůli tomu si změnila i příjmení. Vše překonala hlavně proto, že ji rodiče vedli ke vzdělání. Zbořit zdi a dokázat vystoupit z bludného kruhu může podle paní Renáty úplně každý. "Jde to. Základ jsme měli, že nás k tomu rodiče vedli. Pokud jsou rodiče, kteří nenutí dítě, aby se připravovalo do školy, tak to dítě nikdy nebude motivované," dodala paní Renáta.

Vzdělání - jízdenka z ghetta

Stovky neomluvených hodin, záškoláctví, sklony k násilí. I tak popisují učitelé vztah romských dětí ke škole. Přitom experti jednoznačně potvrzují, že právě vzdělání je pomyslnou vstupenkou, která lidi z ghetta dostane. Jenomže - jak to konkrétně v dětmi v ghettu vypadá?

Jdeme částí Karviné, které se říká Nové město. Kolem nás jsou rozbité domy, na chodníku se vyhýbáme pohozeným odpadkům, z oken se vyklánějí romští nájemníci a pokřikují na sousedy. Právě tady je problém romských dětí a školy je hodně palčivý. Učit se s dětmi tady moc zvykem není, přiznává jeden z kolemjdoucích. "Je to pravda se záškoláctvím. Ale když nemá člověk vzdělání, tak není nic," dodal.

Další se už s námi bavit ani nechtějí. "Jen spekulace děláte. Podvody. Všichni. Potom lidi dáte zavírat," rozčiluje se jedna z místních žen. Kousek vedle máme schůzku s karvinskou sociální pracovnicí Renátou Chytrovou. Z praxe moc dobře ví, že v romských rodinách, které tady žijí, je škola až na posledním místě.

"Je to celkem problém, protože rodiče mají dětí hodně, nekladou příliš velký důraz na učení. Nemají na to čas, aby se věnovali svým dětem, protože se věnují mladším dětem, shánějí si příležitostnou práci , která ne vždy je oficiální, někdy je to práce na černo. Ale klasická příprava do školy, jak jsme na to třeba zvyklí, je v málo rodinách," popsala neutěšenou situaci sociální pracovnice.

Proto radnice zaměstnává hned několik terénních pracovníků, kteří do rodin chodí. Pomáhají s vypisováním úředních listin a třeba i s domácími úkoly dětí. Jako třeba Eva Kropivnická. "Někteří se snažíme i doučovat. Hlavně čeština, matematika. Vzdělávání dětí, aby byly lepší. Půjdeme teď k paní Barnové, to je jedna z našich klientek," přiblížila.

Padesátiletá Božena Barnová se stará o čtyřletého chlapečka, kterého u ní doma nechala Romka ze Slovenska. Sociální pracovnice pomohly s vyřízením opatrovnických papírů a chlapec už teď chodí dokonce zpívat do křesťanského sboru. "Chodím s ním každou neděli do sboru, aby tam dělal všelijaké věci, pobožnosti, učíme ho tam, aby bylo všechno v pořádku a tak," uvedla Božena Barnová a pochválila karvinský magistrát za romské poradce.

Práce v terénu něco stojí, a proto radnice žádá o finanční pomoc státu. Jenže loni dotace v požadované výši nedostali, stěžuje si Renáta Chytrová z magistrátu. "Dostali jsme dotaci o sto tisíc nižší, takže jsme museli snížit počet pracovníků o tři, což se projevilo menším počtem klientů. Tito tři pracovníci pracovali s 510 klienty," nastínila. Letos zkouší štěstí znovu a o dotaci opět žádají.

Důležité je získat si jejich důvěru, říká sociální pracovnice

Paní Renáta vystoupila z rodinného vzorce a dnes má vysokoškolský diplom. Mají podobné štěstí či možnosti jiné děti z romských ghett?

Alena Šarochová z organizace Sociální služby Karviná si myslí, že podobných příběhů, jaký prožila paní Renáta z naší reportáže, je více. "Sama mám ve svém okolí kolegy a spolupracovníky, kteří dokázali vystoupit z bludného kruhu, dosáhli určitého vzdělání a kvalifikace. Na druhou stranu je pravda, že takových lidí je pořád málo, mohlo a mělo by jich být více," uvedla Alena Šarochová.

V souvislosti se vzděláváním romské populace se však podle ní poněkud zapomíná na učňovské školství a neustále se poukazuje na středoškolské a vysokoškolské vzdělávání. "Ne všechny děti mají podmínky a také nemusí mít zrovna nadání, aby byly úspěšnými studenty střední školy, ale přitom to jsou děti pracovité a šikovné. V případě, že se vyučí řemeslu, které je perspektivní a budou ho rády dělat, tak se můžou bez problému zařadit do společnosti a mohou být úspěšné. A o to nám jde," vysvětlila.

Jako specialistka na terénní práci poukázala na její náročnost. Nejenže se takový pracovník musí orientovat v sociální oblasti, musí být dobrý v komunikaci a být důsledný, musí v první řadě získat důvěru lidí. To je podle Aleny Šarochové velice těžké. "Pokud pracuje s rodinami s dětmi, tak nestačí, když získá důvěru jenom dětí. Speciálně v romských rodinách je potřeba pracovat se širším sociálním zázemím, někdy i s babičkami. Nejenom s rodiči, protože tyto rodiny mají trochu jiný styl, jiný způsob života než rodiny v majoritní společnosti," dodala Alena Šarochová.




The original article can be found at: http://www.romove.cz/cz/clanek/22280
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003