Článek z http://www.romove.cz
Vytištěno 21.01.2021 08:27

Není důvod k toleranci
05-03-2009  Ondřej Konrád


Stoupenci Dělnické strany (Foto: ČTK) Bylo by asi docela zajímavé zjistit nějakým reprezentativním průzkumem, jak se česká veřejnost dívá na existenci Dělnické strany, která sice vykazuje různé jednoznačné rysy blízkosti k neonacismu, ale sama se tak viditelně neprojevuje a její význam je aspoň prozatím zcela zanedbatelný. Elektronická periodika, která se svých čtenářů ptají neustále na cosi, to tento týden zkusila a s výsledkem spíš rozpačitým - i když mírná většina odpovídajících by zákaz strany uvítala ne o mnoho menší skupina si myslí, že je lépe ji nechat být.

Těm druhým se zřejmě zdá, že by se mocenským postupem mohla stát strana kontraproduktivně populárnější a až by se znovu objevila pod nějakým jiným jménem, už by třeba tak okrajová být nemusela. Vlastně je to trochu podobné jako v případě KSČM, proti níž se už počátkem devadesátých let nepodnikalo vlastně vůbec nic právě s tím argumentem, že by represe komunisty jen posílily.

Ivan Langer (Foto: ČTK) V řízení Nejvyššího správního soudu se údajně mělo ukázat, že podání ministerstva vnitra je více méně odflinknuté a kdyby si s ním tamní právníci dali víc práce, mohlo být tuto středu v Brně leccos jinak. Zdálky to nelze přesněji posuzovat, ale můžeme asi připustit, že na tom něco bude. Pak by to ovšem byla tak trochu ostuda mana ministra Langera, který se několikrát k Dělnické straně a jejímu předsedovi Tomáši Vandasovi vyjadřoval poměrně silácky, zatímco jeho zástupci u soudu pak odešli s příslovečným "dlouhým nosem". A ministrova slova o tom, že se díky verdiktu jeho podřízení vlastně konečně dozvěděli jaká jsou obecná kritéria pro zrušení politické strany, zní už dost hluše. O takových kritériích se přece měli zástupci resortu vnitra dávno bavit s jinými experty a vyhnout se tak blamáži, z níž samozřejmě těží pouze již zmíněný Vandas. Tomu totiž místo stačilo celkem málo: například k tomu, že je prý jeho partaj propojena s neonacistickým Národním odporem Vandas jen poznamenal, že Dělnická strana nezná Národní odpor a tedy ani neví, kdo k němu patří.

Ministerstvo si snad slibovalo, že u soudu zabere prohlášení Dělnické strany o (cituji): "nulové toleranci k polistopadovému politickému systému, o jehož odstranění již dlouhou dobu volá" (konec citátu). Těžko ale říci, co z toho plyne - není tu řeč o nějakém násilném převratu a likvidaci demokracie, vlastně nevíme vůbec o tom, jaký systém by si Tomáš Vandas a jeho přátelé představovali. I když v podtextu cítíme cosi temného, na zákaz to zřejmě nestačí. O něco jasnější by už to mohlo být pokud jde o kontakty Vandase a dalších exponentů strany například s německými neonacisty - jenomže za účast jednotlivců na zahraničních mítincích a pochodech je asi také těžké zakazovat stranu. Která beze sporu vykazuje zavrženíhodné rysy a její zákaz si člověk může docela dobře představit. Že by se Vandas a spol. objevili znovu na scéně pod jinou značnou je sice možné, ale zase bude otázka, jak dlouho jim to vydrží než učiní nějaký přešlap. A bez přešlapů jim to příliš nepůjde - to je zvláštní rozpor maskovaných neonacistů: mohou si připadat chytří, že umí kličkovat na hraně zákona, jenomže aby mohli nabírali větší počet příznivců, potřebují být pro ně přitažliví - sexy, jak se dnes módně říká. Pokud Dělnická strana skutečně stojí o neonacisty, jak se domnívají mnozí odborníci na politický extremismus, pak k nim bude muset hovořit jasnou řečí a gesty. A to je ovšem zároveň cesta k onomu přešlapu.

Tomáš Vandas (Foto: ČTK) Však si vzpomeňme - dokud tu byl porevoluční zmatek a různá pravidla hry se teprve tvořila, mohl Vandasův předchůdce Dr. Sládek říkat veřejně různé nehoráznosti a sbírat body svých primitivních podporovatelů. Když se ale hladina politického rybníka jakž takž ustálila, už si dával větší pozor, aby nepřišel o báječné živobytí předsedy parlamentní strany. Postupem času přestával být tudíž "sexy" a nakonec zcela propadl. Ke Sládkovým úspěchům má Tomáš Vandas zatím velmi daleko - Dělnická strana získala všeho všudy tři mandáty v posledních komunálních volbách, zatímco republikáni seděli v parlamentu skoro celou dekádu. Ale oproti hochštaplerskému Sládkovi vyhlíží Vandas nebezpečněji. Soudem sice neprokázané, nicméně patrně fungující propojování Dělnické strany s tvrdými neonacisty je toho výmluvnou ukázkou. A různé neziskové organizace a také novináři dokonce říkají, že v podstatě Národní odpor, o jehož povaze by se asi Nejvyšší správní soud nepřel, do značné míry už Dělnickou stranu ovládl. Pokud je tomu tak, pak je to ovšem třeba doložit v novém, seriózně připraveném podání. I když je tu skutečně možnost, že zákaz Vandasovým lidem dá punc přitažlivých bojovníků za správnou věc, jestliže se dopouští oněch přešlapů, pak není žádný důvod ji tolerovat. Což se samozřejmě týká veškerých "neonáckovských" projevů, ať už s nimi má Dělnický strana libující si v symbolech upomínající někdejší Hitlerovu NSDAP něco společného nebo nikoliv.




The original article can be found at: http://www.romove.cz/cz/clanek/22273
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003