Článek z http://www.romove.cz
Vytištěno 08.04.2020 15:16

V Muzeu romské kultury proběhne setkání se třemi romskými básníky
27-06-2006  


Muzeum romské kultury tento týden pořádá autorské čtení literatury a besedu s romskými básníky. Akce je doprovodným programem k výstavě Čalo voďi / Sytá duše, která představuje romskou literaturu v ČR. S romskými autory se tváří v tvář můžete setkat tento čtvrtek 29. června 2006 v 18 hod. v Muzeu romské kultury v Brně, Bratislavská 67.

...Mato som tutar - miro jilo giľavel - pal tute o jakha visarel - khamori miri...
...Jsem z tebe opilý - moje srdce zpívá - a za tebou se otáčí - sluníčko moje... (V. Oláh)

Podobné verše si posluchači budou moci vyslechnout během čtvrtečního večera v Muzeu romské kultury. Dostane se jim totiž jedinečné příležitosti setkat se tváří v tvář hned se třemi romskými básníky - Jankem Horváthem, Emilem Cinou a Vladem Oláhem, kteří nejen přednesou ukázky své poezie, ale také povyprávějí o sobě a své tvorbě. Poslední z jmenovaných básníků byl v dubnu letošního roku přijat do Obce spisovatelů.

JANKO HORVÁTH se narodil v roce 1959 v Bílovci a dnes žije v Brně. Vystudoval střední knihovnickou školu, pracoval jako redaktor romských novin, dokumentátor MRK, romský poradce a pedagogický asistent na základní škole. Tvořit začal v 80. letech 20. stol. V roce 1999 se díky brněnskému nakladatelství Petrov dočkal vydání básnické sbírky Tumenge / Vám. Motivy své tvorby charakterizuje takto:

"Píšu kvůli tomu, abychom my Romové měli ve světě uznání. Chci ukázat, že i my něco umíme a máme co říct. Píšu o tom, jak žijeme, o našich starostech i o tom, co nás těší. Hodně lidí si myslí, že žádnou kulturu nemáme. Takhle jim chci ukázat, že to není pravda."

EMIL CINA se narodil v roce 1947 v Praze, kde žije dodnes. Působí jako správce budovy Českého rozhlasu Regina Praha, v minulosti pracoval také jako redaktor a překladatel v několika romských časopisech. Píše od počátku 90. let. 20. stol., svou tvorbu doposud publikoval jen časopisecky. O tom, proč píše a také o těžkostech, na které naráží, hovoří sám takto:

"Snažím se z těch básní povzbudit svůj národ, aby se nad sebou trošku zamyslel. Romština je náš jazyk, to co nás drží spolu, snažím se ji uchovat. Brácha se mi posmívá, proč to dělám, k čemu. On je velkej kuchař. On otevře mrazák a říká: "Tady je poezie!"

VLADO OLÁH se narodil v roce 1947 v romské osadě ve Stropkově na východním Slovensku. Koncem 80. let 20. stol. se přestěhoval do Prahy, kde žije a působí dodnes. Vystudoval střední vojenskou školu a dále obor výchova a vzdělávání dospělých na Filozofické fakultě Šafaříkovy univerzity v Košicích. Píše od konce 80. let a vydal již tři básnické sbírky (v roce 1996 Khamori luluďi / Slunečnice; v roce 2003 Le khameskere čhave / Děti slunce a v roce 2005 O khamutno kamiben / Žár lásky). Letos v dubnu byl jako první romský spisovatel přijat do české Obce spisovatelů. Ve své tvorbě se často vrací do doby a míst svého dětství a dospívání v romské osadě. Sám na toto období vzpomíná následovně:

"Když se dostanu do nějaké těžké životní situace, vzpomenu si na lidi v naší osadě - a tím naberu novou sílu. ... Když byl hlad a bída, když nám černá zem a tento svět nedávali najíst, živily nás naše písně a pohádky energií bájných světů. Dar fantazie tišil hladové tělo."




The original article can be found at: http://www.romove.cz/cz/clanek/21048
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003