Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Je v Česku šance, aby sterilizované ženy dostaly od státu odškodnění? Jak se
na nástup do první třídy těší Natálka Kudriková z Vítkova na Opavsku? A jak
se na dráhu neurochirurga připravuje romský student medicíny? Nejen na to
odpoví dnešní O Roma vakeren.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Mangav tumenge
šukar šuniben.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Nucená sterilizace a naše zákony
O nucených sterilizacích Romek se v Česku začalo mluvit zhruba před deseti
lety, když na problém poukázalo Evropské středisko pro práva Romů. Až v roce
2007 pak za ni padl první rozsudek – sterilizované ženě se musela omluvit
nemocnice, odškodnění ale nevysoudila. Český helsinský výbor teď připravil
znění zákona, podle kterého by praxe mohla vypadat jinak. Tomáš Bystrý na
telefonu zastihl právničku výboru Michaelu Tejnorovou.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Natálka Kudriková půjde na podzim do školy
Fotoaparátu a kamer se bojí, sama ale ráda fotí a taky kreslí, nejraději prý
lidi. Natálka Kudriková, která jako dvouletá utrpěla vážné popáleniny během
žhářského útoku ve Vítkově na Opavsku, se připravuje do školy. Jednoduché to
ale nejspíš mít nebude. Vypravila se za ní Jana Jeckelová.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Miroslav Sivák se připravuje na dráhu neurochirurga
Na českých univerzitách studuje zhruba stovka Romů. My vám v O Roma vakeren
pravidelně nabízíme profily vysokoškolských studentů. Teď to bude
sedmadvacetiletý rodák z Jirkova na Ústecku. Už odmala chtěl být lékařem – a
teď má k tomu blízko víc než kdy jindy.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
S pedagožkou Jarmilou Zobačovou o její práci s Ptáčaty
Někteří učitelé práci s romskými dětmi v segregovaných třídách buď předem
vzdávají, anebo ji rychle opouštějí. A právě jedné takové třídy se před
šesti lety v Brně ujala pedagožka Jarmila Zobačová. Jak se jí v práci daří,
sleduje časosběrný dokumentární cyklus Ptáčata, který vysílá Česká televize.
Pokračuje Jana Šustová.
Pedagožka Jarmila Zobačová se řadu let zabývala jako výzkumná pracovnice
vzděláváním romských dětí a tuto práci si i naplno vyzkoušela jako třídní
učitelka na prvním stupni. Za zcela klíčové považuje začít pracovat už s
malými dětmi.
„Povinná přípravka, aspoň rok povinné mateřské školky kvůli socializaci a
potom z té přípravky už se dají zařazovat do běžných tříd. Ne že tam přijdou
a my musíme začínat překlady českých slov a hledat významové okruhy, protože
ony neznají významy slov, mají omezenou slovní zásobu. Jejich rodiče mluví
jen určitým okruhem slov, někdy je to etnolekt, romština smíchaná s
češtinou, takže ony neumějí ani dobře česky, ani romsky, někteří tedy,
často.“
Děti ve třídy Jarmily Zobačové však nechtěly věřit, že romštinu dobře
neumí.
„Já jsem to právě dokázala, když jsme tady s Muzeem romské kultury a Honzou
Duždou pro ně dělali kurzy romštiny. Jednou týdně hodinu a půl měly
romštinu. A Janek povídá: ‚Na co já se budu učit romsky? Já to umím!‘ A
Honza Dužda ho přesvědčil, že neumí, a že hodně neumí. Takže je třeba to dál
prohloubit. A budeme v tom pokračovat tak, že máme domluvu s Muzeem romské
kultury, materiály jsou trochu předchystané, a děti mají v osmé třídě
povinný další jazyk. A já bych to udělala jako volitelný jazyk, o tom ještě
budeme muset jednat s paní ředitelkou, prostě – volitelnou romštinu. Myslím
si, že ten svůj jazyk by měly znát dobře.“
Dobrá znalost alespoň jednoho jazyka je totiž základem pro výuku dalších
předmětů. Ale když některé romské děti neuměly dobře ani romštinu ani
češtinu, musela s nimi Jarmila Zobačová v první a druhé třídě trávit hodně
času vysvětlováním významu slov. Při tom jí hodně pomohla kniha Romské
pohádky. Tyto pohádky z ústního podání Romů sesbírala Milena
Hübschmannová.
„Jsou to takové pohádky pro dospělé, ale oni to tak berou. Když jsem jim
chtěla číst naše pohádky, tak to zvládly až později. Ale tu první a druhou
třídu jsme trávili jen romskými pohádkami. A pak jsme rovnou skočili na
Malého prince, Medvídka Pú a podobně.“
Za velice podstatné považuje Jarmila Zobačová i to, že rodiče jejích žáků
měli o vzdělání dětí opravdu zájem.
„A to je ta krásná věta: ‚My nemáme žádné vzdělání, ale my chceme, aby ho ty
děcka měly!‘ – což je pro mě to nejdůležitější, co jsem mohla chtít. Protože
bez té rodiny já nemůžu nic, to nemá cenu. Rodiče mi chodili na třídní
schůzky, zajímali se o děcka, neměla jsem neomluvené hodiny, nebyly větší
problémy. A pokud byl větší problém, tak jsem zašla do rodiny. Chce to velmi
úzkou spolupráci, čili Vy jste tam učitel, psycholog, terénní pracovník
(smích).“
Také na řadu školních akcí rodiče romských dětí přicházeli.
„My jsme třeba předávali vysvědčení nebo zahajovali rok s rodiči. Je tam
velmi důležité, že rodiče tu školu přijmou za svou a přišli tam i
sourozenci, takže někdy byla třída úplně narvaná sourozenci, babičkami –
bylo to o té jejich jedné velké rodině. A když mě třeba děcka někdy zlobily,
tak jsem říkala: ‚Ale děcka, přece si nebudeme dělat naschvály, vždyť jsme
jedna rodina, ne?!‘ Oni dají na to, že všichni jsme bratranci, sestřenice –
oni jsou tam hodně příbuzní. Takže je třeba i uchopit toto – že oni Vás
přijmou jako člena... Jedna maminka mi řekla: ‚Vy jste naše, to poznám podle
obočí.‘“
A jak se vůbec člověk z majoritní společnosti může dostat k romskému
srdci?
„Oni jsou dost uzavření a než si někoho k sobě pustí, tak to chvilku trvá.
Je to o důvěře, o nepředstírání, o upřímnosti – oni jsou na tohle hodně
vnímaví. A jde to od těch dětí, tam to ještě jde, protože ony ještě nemají
ty předsudky, takže když se to jejich srdíčko chytne ještě v tom dětském
věku, tak pak je Vaše. Mně tohle bílé děti nedělaly, že přijde děcko,
přiběhne, prudce mě obejme, políbí – oni jsou takoví hodně kontaktní, oni to
potřebují. Nebo děcko ve druhé-třetí třídě když se Vás chytne za ruku, tak
to jsem také nezažila u jiných dětí. Takže jde hodně i o tělesný kontakt,
dotyku. Když by paní učitelka byla taková cimprlich, kamenná, tak to je
smůla, pak to nefunguje.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Jak se lidé tváří na romského malíře pokojů...
Robert Bati nerad slyší, že Romové jsou všichni stejní. On sám vždy posuzuje
člověka podle toho, jaký je. Dal na radu otce, který mu vždy říkal, že
řemeslo je řemeslo, že se neztratí. Proto se vyučil malířem pokojů, ale je i
domácím kutilem. Iveta Demeterová se ho zeptala, kolik spolužáků ještě
nalákal na řemeslo, aby nešel sám.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Před pětaosmdesáti lety se narodil významný romský houslista Rinaldo Oláh
Pětaosmdesáti let by se tento týden dožil známý houslový virtuóz Rinaldo
Oláh. Patřil k předním umělcům Slovenska a spoluzakládal Slovenský lidový
umělecký soubor. Kolega Robert Hoza se na významného houslistu ptal Michala
Budinského, který se ve své diplomové práci právě životu a dílu Oláha
věnuje.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV
regionálních studií – a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu –
adresa je romove.cz a náš pořad je i na Facebooku.
Mangav tumenge lači raťi, Romale. Klidný večer vám přeje Tomáš Bystrý.
| 
Související články
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články