Vyhledávání
8.12.2019
AKTUALITY

HISTORIE ROMŮ

TRADICE, KULTURA

OSOBNOSTI

SOUŽITÍ

KONTAKTY

FOTOGRAFIE

















Česky English Deutsch Francais
Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Logo Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.



Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

nes si připomeneme Památný den romského holocaustu. Emilie Machálková zavzpomíná na to, jak její rodinu poznamenala rasistická politika nacistického Německa. Řeč bude i o romském dítěti v náhradní rodinné péči a nezapomeneme ani na romskou hudbu, která vám zpříjemní dnešní O Roma vakeren.


=[ Reportáž ]=
V Osvětimi si lidé připomněli památku obětí romského holocaustu
Druhý srpnový den vzdal celý svět úctu obětem romského holocaustu. Centrem piety bývá každoročně koncentrační tábor v Osvětimi. A jeho pravidelným účastníkem je i Čeněk Růžička, zakladatel Výboru pro odškodnění romského holocaustu, jehož rodiče si koncentračním táborem prošli také. Hovořil s ním Tomáš Bystrý.

Památník obětí romského holocaustu v Osvětimi-Březince (Foto: Jana Šustová) Čhajori Romani – Romská dívenko. Píseň, kterou mnozí znají jako Cikánský pláč. Dnes je považována za hymnu českých Romů. Složili ji ti, kteří byli vězněni v koncentračním táboře v Osvětimi. Z Protektorátu Čechy a Morava jich sem bylo v letech 1943 až 1944 deportováno téměř 5 tisíc. Čeňkovi Růžičkovi, který založil Výbor pro odškodnění romského holocaustu, zahynuli příbuzní v romském táboře v Letech u Písku, ale také v Osvětimi. Nejen proto jezdí pravidelně do Polska uctívat památku obětem nacistické genocidy:

„Doposud jsem jezdil každý rok, letos jsem ale bohužel nebyl. Setkávají se tam politici nejvyššího řádu spolu s pozůstalými, bývalými vězni, s mládeží. Organizace je na vysoké úrovni a setkání je důstojné. Oba moji rodiče byli v koncentračním táboře. Každý z nich tam měl svou rodinu, včetně dětí. Zpátky do Čech se bohužel nevrátili, všichni zahynuli. Samozřejmě jsme měli nárok na odškodnění a sociální výhody, jenže jsme o nich nevěděli. Většina původních českých Romů a Sintů se o nich dozvěděla až kolem let 1968, 1970. Mě ta nespravedlnost naštvala a proto jsem se tomu rozhodl věnovat,“ vzpomíná na začátky, kdy se začal zajímat o pozůstalé po obětech nacistické genocidy, zakladatel Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička.

Podle něj se v České republice příliš nedaří uctívat památku obětem genocidy Romů a Sintů tak, jako například ve zmíněném Polsku. Zeptal jsem se ho proč:

„Polský národ je hrdější, protože za druhé světové války se nepoddali Němcům a nacistům, ale začali s nimi válčit. Utrpěli velké ztráty, ale zase získali obrovský morální kredit. A Poláci si toto místo (Osvětim) spojují s onou tragédií. Funguje to u nich tak, jak má, tzn. jako memento. Naproti tomu u nás Lety jsou sice mementem, ale spíše připomínají netoleranci. Já to raději nebudu konkretizovat, protože bych použil sprostá slova,“ komentuje situaci Čeněk Růžička.

O holocaustu Romů se donedávna mluvilo jen zřídka. Před Sametovou revolucí téměř vůbec. Existují přesné počty zahynulých Romů a Sintů v koncentračních táborech během druhé světové války?

„Co se týče Osvětimi, máme k dispozici poměrně přesná čísla a počty zahynulých Romů a Sintů jsou obecně známé. Horší je to s údaji z druhé světové války obecně. Ať už se jedná o Romy, kteří se pohybovali po různých státech svobodně, nebo ani dosud nejsou přesně spočítány oběti z ostatních koncentračních táborů. Romové pro to nemají dostatek finančních prostředků, ani nejsou tak organizovaní jako třeba Židé. Navíc se vlády zemí, kde Romové zahynuli, k počtům nemají, protože by tím prakticky dokazovaly svoji spoluvinu. To je obrovský problém a týká se i České republiky.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
01.08.2017Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už záříZprávy ze života Romů
06.08.2016Vyvěšení vlajek, hudba i vzpomínky připomněly oběti romského holocaustuZprávy ze života Romů
28.05.2016Vláda intenzivně jedná s majitelem vepřína v Letech u Písku o jeho odkoupeníO Roma Vakeren
12.03.2016Holocaust přežila jen desetina českých a moravských RomůO Roma Vakeren
12.03.2016Veronika Gronzárová se narodila v zajišťovacím táboře v Dubnici nad VáhomO Roma Vakeren
12.03.2016Hra Cikánský boxer připomíná osudy boxerské hvězdy Johanna TrollmannaO Roma Vakeren
30.01.2016Krátký dokument o romském holocaustu najdete na webu Moderní dějiny a na DVD ke knize Holocaust a jiné genocidyO Roma Vakeren
16.01.2016Mezinárodní kampaň podpoří odstranění vepřína na místě bývalého nacistického tábora v Letech u PískuO Roma Vakeren
15.08.2015Pietní akt v Památníku SNP v Banské Bystrici připomněl holocaust RomůO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Vzpomínky Emílie Machálkové na dobu holocaustu
Emílie Machálková je v současné době jedinou žijící Romkou u nás, která přežila holocaust. Narodila se v roce 1926 v rodině původních moravských Romů - rodu Holomků. Většina z nich se po druhé světové válce nedostala z koncentračních táborů zpět do svých domovů. Emílie Machálková se naštěstí coby šestnáctiletá dívka s rodiči koncentračnímu táboru díky úsilí tehdejšího starosty Nesovic vyhnula. Jak na tu dobu vzpomíná, tak to se dozvíte z jejího vyprávění, které zaznamenal Tomáš Bystrý.

Emílie Machálková (Foto: Jana Šustová) „Začalo to roku 1939, když mi bylo asi 13 a půl. To přišli Němci. Mě i bratra – já jsem začínala a on už byl ve druhé třídě gymnázia – vyhodili ze školy. Bylo to těžké. Sebrali nám potravinové lístky, nesměli jsme se vzdalovat od obce na dvacet kilometrů. Mě i bratra nasadili do továrny na práce, ale to se ještě dalo přežít. Potom, co nám vzali potravinové lístky... nebýt pana starosty a ostatních lidí v obci, sedláků a dalších, kteří nám dávali jídlo, tak jsme umřeli hladem. Všechno se ale přežilo, všechno se vydrželo.“

„Narodila jsem se ve Svatobořicích u Kyjova. Můj dědeček měl dva bratry v Kyjově. Každý z nich už měl tenkrát rodinu, byli už i prarodiči, celkem 33 lidí, co odvezli. V únoru 1943 jsme se dozvěděli od známého, který pracoval v Kyjově - shodou okolností to byl bratranec mého dnešního manžela Machálek – že nám vzkazují z Kyjova a ze Svatobořic, že je ráno mají odvážet do Brna. Ještě ten večer jsme za nimi jeli. Maminka, tatínek a já. Jeden z maminčiných bratrů, Tomáš Holomek, právě studoval v Praze na Karlově univerzitě, měl před státnicemi a byl ženatý v Miloticích u Kyjova. Měl dvě malé děti. Tak ten byl varován panem instruktorem Bodou z brněnské policie, ať se schová. Jeho kamarádi z univerzity ho pak ukrývali po celou dobu, až do konce války, po celém protektorátu a proto se zachránil."

"Další tři maminčini bratři byli ženatí ve Svatobořicích. Nejstarší, Štěpán, měl necigánskou ženu z Přerova a šest dětí. Jeho sebrali a ona zůstala s dětmi doma, protože nebyla Cigánka, ale míšená. Za 14 dní dostala zprávu, ať přiveze děti do Hodonína na nákladní nádraží, jen tři ať si nechá doma. Když přišlo gestapo, tak ze sebe udělala blázna, že se pomátla a neví, kde její děti jsou, že se asi zabili. Tak ji nechali na pokoji."

"Čtvrtý bratr, Čeněk, měl jako jediný ženu Cikánku. Ona byla švadlena, on zámečník a měli tříletou Růženku. Byla to naše nejmladší sestřenice. Za nimi jsme se s rodiči rozjeli a když jsem viděla... Čeněk byl fotbalista, s bratry založili ve Svatobořicích klub, a boxer... tedy u nich na dvoře stáli fotbalisti a boxeři, drželi se kolem krku, i můj dědeček, a zpívali slovácké písně a loučili se. Já jsem si chtěla vzít Růženku, nechtěla jsem, aby ji odvezli, a tak jsme si ji vzali k nám do Nesovic a ona přežila. Sice schovaná, ale přežila. Bylo jich celkem 33 a nevrátil se nikdo.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
01.08.2017Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už záříZprávy ze života Romů
06.08.2016Vyvěšení vlajek, hudba i vzpomínky připomněly oběti romského holocaustuZprávy ze života Romů
28.05.2016Vláda intenzivně jedná s majitelem vepřína v Letech u Písku o jeho odkoupeníO Roma Vakeren
12.03.2016Holocaust přežila jen desetina českých a moravských RomůO Roma Vakeren
12.03.2016Veronika Gronzárová se narodila v zajišťovacím táboře v Dubnici nad VáhomO Roma Vakeren
12.03.2016Hra Cikánský boxer připomíná osudy boxerské hvězdy Johanna TrollmannaO Roma Vakeren
30.01.2016Krátký dokument o romském holocaustu najdete na webu Moderní dějiny a na DVD ke knize Holocaust a jiné genocidyO Roma Vakeren
16.01.2016Mezinárodní kampaň podpoří odstranění vepřína na místě bývalého nacistického tábora v Letech u PískuO Roma Vakeren
15.08.2015Pietní akt v Památníku SNP v Banské Bystrici připomněl holocaust RomůO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Projekt Romské dítě v neromské rodině pomáhá dětem s přijetím vlastní identity
Romské děti, které žijí v náhradní rodinné péči v neromských rodinách, mívají nezřídka problémy s přijetím své romské identity. A právě pro ně a pro jejich pěstouny je určen projekt Romské dítě v neromské rodině, který realizuje Centrum náhradní rodinné péče v Ostravě. To je specializované pracoviště Fondu ohrožených dětí. Podrobnosti má Jana Šustová.

Program pro děti v náhradní rodinné péči (Foto: Jana Šustová) Projekt Romské dítě v neromské rodině usiluje o zkvalitnění výchovy romského dítěte v náhradní rodinné péči, vždy s akcentem na podporu identity dítěte. O dosavadním průběhu projektu hovoří psycholožka ostravského Centra náhradní rodinné péče Jarmila Valoušková:

„Rozhodli jsme se realizovat projekt způsobem takové uzavřené skupiny. V současnosti probíhá jeho druhé kolo. V prvním kole jsme měli deset rodin, ve kterých bylo asi 35 dětí. Děti žijící v náhradní rodinné péči, jsou-li navíc romského etnika, potřebují o to více podporu v prvé řadě nejen identity dítěte nežijícího s vlastními rodiči, ale i svého romství.“

Celý projekt je orientován především na pěstouny.

„Osobně jsem přesvědčena, že celá práce musí být především zaměřena na pěstouny, kteří vystupují vůči dětem v roli rodičů a mají tudíž nejlepší možnost děti výchovně ovlivňovat směrem k podpoře přijetí jejich romství. Projekt se tedy v prvé řadě věnuje pěstounům, aby jeho myšlenku pochopili a přijali. Když tyto myšlenky přijali a pochopili, tak jsme jim pak předkládali různé informace o romské historii, zvycích, dokonce jsme uspořádali i vaření romských jídel.“

Tyto informace se rodiny dozvídali během odborných seminářů a víkendových pobytů.

„V rámci projektu jsme během jednoho roku měli čtyři víkendové pobyty od pátku do neděle, na které jsme mohli rodiny pozvat a zaplatit jim z financí projektu pobyt a lektory. Ti pohovořili o osobnostech romské kultury. Dále jsme byli na návštěvě v Muzeu romské kultury v Brně, kde nás přivítala paní ředitelka Jana Horváthová i lektorky z muzea. Kromě toho jsme rodinám nabídli různé semináře – třeba seminář o vaření romských jídel měl velký úspěch. V současné době plánujeme výuku romštiny, alespoň základy. Dozvěděli jsme se mnohé o romských zvycích, o ošacení, historii ...“

Práce rozhodně přinesla své ovoce.

„Během roku a půl, kdy první projekt probíhal, jsme začali pozorovat, že nejen pěstouni, ale i děti, to začali vnímat jinak, i když některé z dětí zpočátku odmítali své romství.. To je docela časté, že romské děti v neromských rodinách svoji identitu odmítají, což není dobré. Dobré je, když přijmeme sami sebe, to znamená, když přijmeme i to své romství. Najednou jsme viděli, že i ty děti, které zpočátku odmítaly své romství, se stávají hrdými a sebevědomými Romy. A to znamená, že i jejich chování je a může být přijatelné, dobré, společensky na úrovni, a myslím si, že do budoucna mohou působit i jako vzor pro ostatní.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
14.11.2015V kojeneckých ústavech přibývá romských dětíO Roma Vakeren
16.08.2014Cesta Eriky Fečové k rozhodnutí stát se pěstounskou matkouO Roma Vakeren
01.06.2011Úřady nevyužívají institut přechodné pěstounské péče, tvrdí asociace náhradních rodinZprávy ze života Romů
26.02.2010Adoptivní rodiče a pěstouni romských dětí se setkali v Jedličkově ústavuO Roma Vakeren
08.05.2009Výstava současného umění Rodinná pohodaO Roma Vakeren
28.12.2008Manželé Striovi a romské děti v náhradní rodinné péčiZprávy ze života Romů
05.10.2008Romské děti v náhradní rodinné péčiZprávy ze života Romů
30.08.2008Adopce romských dětíZprávy ze života Romů
25.01.2008Romské děti v náhradní rodinné péči se potřebují vyrovnat se svou identitouO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Veronika Hlaváčová: "Při studiu romistiky se dozvídám sama o sobě a naučím se svoji řeč"
Teď se věnujme romistice, kterou lze od roku 1991 studovat n a Filozofické fakultě Karlovy Univerzity Karlovy v Praze. Je to tedy poměrně nový předmět, který se zabývá informacemi o romském společenství, o jeho vnitřním členění, o tradiční romské rodině. A studentkou tohoto oboru je i Veronika Hlaváčová, která říká, že vzdělání je cesta. Iveta Demeterová se jí zeptala, proč právě romistika.

„Je to obor, který mě zajímá. Na škole máme předměty, které mě baví. Není mezi nimi žádný, na který bych chodila nerada nebo mě nezajímal. Navíc je to obor, díky kterému se dozvídám sama o sobě a naučím se svoji řeč, kterou jsem neuměla. Rodiče s námi nikdy nemluvili romsky.“

Vy jste tedy cítila potřebu naučit se romsky?

„Ano. Umět romsky je krásné. Navíc, když se mezi Romy dostanu, oni se začnou bavit a já jim nerozumím, cítím se cizí, jako v jiném světě. Zkrátka je to nepříjemné nerozumět vlastní řeči a být přitom mezi vlastními lidmi.“

Říkáte, že Vaše maminka s tatínkem na Vás nikdy romsky nemluvili – a oni mezi sebou romsky mluvili?

„Také ne. My jsme nebydleli mezi širší rodinou, mluvili jsme proto jenom česky. Maminka romsky spíš jen rozumí a tatínek byl zase jako mladý na vojenské škole, tedy zase ne mezi Romy, a tudíž se s romštinou často nepotkával, ale rozumí.“

Co byste po studiu chtěla dělat?

„Chtěla bych se věnovat sociální otázce. Pracovat v terénu přímo s lidmi.“

A nemyslíte si, že když budete mít vysokoškolský titul, budete absolventka Univerzity Karlovy, že byste mohla dělat i něco jiného?

„Zatím je práce v terénu mojí představou. Ale jak říkám, člověk nikdy neví, co ho může potkat a co se naskytne. Nemusím pracovat v terénu, ale chtěla bych. Naskytne-li se ale něco jiného, není pro mě problém do toho jít.“

Přemýšlela jste o vysoké škole už na střední?

„Určitě, nás k tomu vedli rodiče. Tedy na střední školu jsem šla s plánem pokračovat na vysokou.“

Čemu se věnujete kromě školy?

„Chodím na různé brigády, spolupracuji s neziskovými organizacemi, jezdím na školení, kde získávám informace z terénu a přímo od lidí, kteří mají větší zkušenosti. Tedy nejen informace ze školy, ale přímo za života.“

Kolik je ve vašem ročníku Romů?

„Čtyři.“

Převážná část jsou tedy neromští studenti?

„Oni jsou výborní lidé. Většinou nemají zábrany, nic neodsuzují. Obor studují, protože je zajímá a jsou pro něj zapálení. Mezi nimi člověk nepociťuje žádnou odlišnost, nikdo na vás nekouká divně, není to tak, že bychom si nerozuměli.“

Jaké předměty Vás opravdu nadchly a posouvají Vás dál?

„V prvé řadě romština. Není to pro mě lehký předmět, ale opravdu ho chci zvládat dobře. A dále Indie. Objevila jsem hodně souvislostí a před tím by mne ani nenapadlo, že vycházejí z historie a že lidé jsou opravdu propojeni.“

Myslíte si, že studium na střední škole a následně na vysoké bylo dáno zejména vlivem Vašich rodičů? Anebo byste šla studovat, i kdyby měli jiný názor?

„Na to asi nedokáži odpovědět, protože z dnešního pohledu mi to přijde přirozené. Rodiče mi od dětství říkali, že škola je základ pro to, aby se člověk měl dobře a měl dobrou práci. Neumím si představit, kdyby mě rodiče nemotivovali, jak by to dopadlo a jestli bych studovala.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
30.01.2016Přihlašte se ke studiu romistiky na pražské Filosofické fakultě!O Roma Vakeren
16.01.2016Na pražské Filosofické fakultě se po čtyřech letech otevírá studijní obor romistikaO Roma Vakeren
15.09.2012Od tragického úmrtí Mileny Hübschmannové uplynulo již 7 letO Roma Vakeren
13.09.2012Spisovatelka Agnesa Horváthová vzpomíná na Milenu HübschmannovouZprávy ze života Romů
21.07.2012O situaci romštiny v NěmeckuO Roma Vakeren
03.09.2011Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy se zabývají analýzou jazykové situace Romů v České republiceO Roma Vakeren
20.08.2011V září uplyne šest let od tragické smrti Mileny HübschmannovéO Roma Vakeren
30.10.2009O kořenech romistiky v Čechách s Ladislavem GoralemO Roma Vakeren
23.10.2009S Ladislavem Goralem o romistice, herectví a mnohém jinémO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Příběh Agnesy Juříčkové
Paní Agnesa Juříčková je už v důchodu, vychovala tři děti a má sedm vnoučat. Celý život pracovala a častokrát si sáhla až na dno. Nikdy se však nevzdávala. Narodila se na Slovensku a do Čech přišla společně s rodiči, když jí bylo 12 let. Jejím vzpomínkám naslouchal Jan Josef Horváth.

„Poprvé jsme bydleli v ulici Davídkova, v Libni u Bulovky. Táta pracoval v cihelně...“

A maminka byla doma s dětmi?

„Máma byla doma.“

Kolik máte sourozenců? Asi s vámi měla dost práce, že?

„To měla, nás bylo devět. Naši měli co dělat! Bratříček, který je dnes v Německu, byl jejich miláček (ukazuje na fotku). Dával na mě pozor, hlídal mě. Když jsem přišla pozdě domů, stačilo o pět minut, už jsem dostala. Naopak Jolanka, ta vůbec nedostávala, Toníček taky ne, jenom já a bráška. Byli jsme mladí, že, zkrátka jsem si chtěla jít někam zatancovat, ale brácha mi to zakazoval. Vždycky říkal: ‚Až ti bude patnáct a budeš mít občanku, můžeš si dělat co chceš! Jinak ne!‘ Viděl mě třeba v Libni u Dukly, v šest hodin – a už mě hnal domů. Vždycky mi před klukama a holkama udělal ostudu. To bylo hrozný.“

Jakou muziku jste měla nejraději?

„Nejraději rock'n'roll. Elvise! Holandsko jsem ráda tancovala. Na zábavě, jak začala znělka, hned jsem tam byla první (smích). Kluci, co s náma chodili, Barva nebo Cíca – to byly přezdívky – nesměli tancovat s nikým jiným než se mnou. Ale měli jsme se dobře. Táta se o nás staral.“

Měli jste doma veselo?

„Jasně. Táta hrával na housle. Když třeba poslouchal televizi a oni tam začali hrát, tak hned vyskočil z postele a začal tancovat. Takhle se tancovalo, ne jak to dneska děláte vy, říkával. Bylo s ním veselo, s mámou to samé. Dokud byli rodiče, bylo to dobré. Co zemřeli, není to ono.“

Myslíte si, že to je problém ve většině rodin? Jak jsem si všiml, s odchodem staré generace... Čím to je, že tradice upadají a lidé z romských rodin už se tak nebaví, není tak veselo a taková soudržnost?

„Už to není, co bejvávalo. Rodiny se navzájem ctili, i lidé mezi sebou byli jiní než teď. Už to není ono. Nikdo se s nikým nezná, nenavštěvujeme se... “

Já dost cestuji a všude jinde po Evropě a po světě vůbec romské klany při sobě drží. Myslíte si, že u nás ta situace vznikla proto, že hodně Romů emigrovalo do zahraničí?

„Ano, určitě je to tím. A jak emigrovali, hodně se mění, znám to od syna – doma byl někdo jiný a tam je také někdo jiný.“

Drží čeští a slovenští Romové v cizině pohromadě? Vědí o sobě? Navštěvují se?

„Slyšela jsem, že ano. Ti, co se znají. To vím od syna. Jedině rodina.“

A co muzika? Dává se tam zase dohromady zase Sidorovská muzika?

„Na Zélandě jo. V Austrálii mám synovce a ti provozují doma rádio, což je výborné. Chatujeme si spolu a je to hned veselejší.“

Díky internetu ...

„Ano, díky internetu.“

Co je to za rádio?

„Dělají ho zadarmo, pro Romy, aby se mohli setkávat a popovídat si, poblahopřát k narozeninám, zahrát písničku na přání a tak.“

Když teď zabrousíme do Vašeho soukromí...

„Mám manžela, druha, se kterým žiju. Když jsme se seznámili, byla jsem rozvedená, takže mi pomohl vychovat tři děti. Je to milionovej chlap. Moc hodnej. Jsem moc ráda, že ho mám.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

O Roma vakeren s datem 6. srpna už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20té hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.

Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat. Amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge savorenge šukar raťi.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a Tomáš Bystrý.

Obsah článku:
Reportáž:  V Osvětimi si lidé připomněli památku obětí romského holocaustu
Reportáž:  Vzpomínky Emílie Machálkové na dobu holocaustu
Reportáž:  Projekt Romské dítě v neromské rodině pomáhá dětem s přijetím vlastní identity
Reportáž:  Veronika Hlaváčová: "Při studiu romistiky se dozvídám sama o sobě a naučím se svoji řeč"
Reportáž:  Příběh Agnesy Juříčkové

Článek
Tisknout
Poslat e-mailem

Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
25.06.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
11.06.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
28.05.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
09.04.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
02.04.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
12.03.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
27.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
20.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
13.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
09.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Archiv rubriky

Nejčtenější články
803741   26.02.00 Odchod Romů z České republiky
314875   12.10.07 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
299978   11.09.98 Romske aktuality
270305   14.03.00 Romský jazyk
172304    Historie a původ Romů
141366   12.02.02 Historie Romů na území České republiky
121078    Tradiční způsob života Romů na území bývalého Československa
103410    Fotografie
90594   18.09.98 Můj svět - Fotografie romských dětí
86379   16.01.04 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 1997-2019
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, Czech Republic
E-mail: info@romove.cz