Vyhledávání
26.10.2020
AKTUALITY

HISTORIE ROMŮ

TRADICE, KULTURA

OSOBNOSTI

SOUŽITÍ

KONTAKTY

FOTOGRAFIE

















Česky English Deutsch Francais
Yorgui Loeffler, kytarová hvězda gypsy jazzu z Alsaska

Yorgui Loeffler (Foto: Jana Šustová) V rukou mistra kytara ožívá a přestává být pouhým hudebním nástrojem bez duše. Její struny pak dokážou plakat, smát se, vyprávět balady a příběhy ze života. Tak zní hudba mladého francouzského manušského jazzového kytaristy a skvělého skladatele Yorguiho Loefflera. V jeho rukou je kytara v pravdě magická.

Hraji tak, aby moje kytara promlouvala k lidem, ale i ona ke mně hovoří. Snažím se ztotožnit se svou kytarou, být s ní „jedno tělo, jedna duše“. Když jsem s ostatními hudebníky na scéně, tak se snažím být co nejvíce v kontaktu s publikem. Moc rád hraji. Hudba proudí celým mým tělem. Chtěl bych hrát pořád a vím, že nedokážu nikdy přestat, říká Yorgui Loeffler.

Prahu poprvé navštívil v roce 2004 a naposledy jsme ho mohli slyšet na Festivalu romské kultury Khamoro v roce 2008. Narodil se v roce v 1979 v městě Hagenau na severu Alsaska a často je srovnáván s legendárním Django Reinhardtem. Yorgui Loeffler patří k nové generace interpretů manušského swingu (jazzu) a následníků Djanga Reinhardta, vystupujících pod názvem Děti Djanga, mezi které v prvé řadě patří Djangův vnuk David Reinhardt, Samson Schmitt, Matcho Winterstein, Steeve Laffont a samozřejmě Yorgui Loeffler. V minulosti existovaly ještě dvě skupiny vystupující rovněž pod názvem Děti Djanga. První byla složena z několika původních hudebníků a ta druhá, novější, která v současné době již neexistuje, se skládala z šesti hudebníků a tří sólistů: Mike Reinhardt, Samson Schmitt a Yorgui Loeffler. Yorguiho bratr Gigi hrál ve skupině na rytmickou kytaru. Z podnětu Chant du Monde/Harmonia Mundi vzniklo trio Nothing but Django, s obsazením Steeve Laffont, Yorgui Loeffler a Raphaël Fays, zaměřené výlučně na repertoár Djanga. Yorgui vydal své první, ostatně velmi úspěšné, album For Magnio v roce 2003, kdy také získal na Mezinárodním festivalu v Juan-les-Pins cenu Objev roku 2003, a o rok později vystoupil společně se švédským kytaristou Andreasem Őbergem a Ritarym Gaguenettim. V prosinci 2007 nahrál pro Radu Evropy instrumentální verzi l´Hymne Europe (9. Symfonie Ludwiga Van Beethovena). Yorgui Loeffler vystupuje rovněž se svým jazzovým triem založeným v roce 1998 společně s bratrem Gigim (rytmická kytyra) a bratrancem Gino Romanem (baskytara). Na scéně se také prezentuje se svým kvartetem a kvintetem za doprovodu klavíristy Vincenta Bidala.

Manušové asi už hrají a zpívají v lůně svých matek. Hudbu, tanec a zpěv mají prostě v krvi. Všichni v Yorguiho rodině byli hudebníci, obzvláště jeho strýcové byli skvělí instrumentalisté. Hráli na kytaru, housle a zpívali. Jeho otec hrál trochu na harmoniku a na kytaru, ale přesto vystupoval na veřejnosti.

Yorgui Loeffler Otec vystupoval na veřejnosti s jedním z mých strýců. Hráli na rytmickou kytaru, a když se večer po vystoupení vrátili domů, hráli dál. Strašně jsem jim záviděl a přál si hrát jako oni. Jednoho dne jsem se do hraní opravdu pustil s tím, že budu svého otce doprovázet. Přiznávám, že jsem probděl mnoho nocí, kdy jsem prsty proháněl struny. Jinak jsem vyrůstal obklopen hudbou, byla všude kolem nás v různých obměnách. Stále jsme něco poslouchali. Například můj otec poslouchal známé operní árie v podání věhlasných pěvců. No a samozřejmě jsme často poslouchali Reinhardta Djanga, ale přiznávám se, že v té době jsem mu příliš pozornosti nevěnoval, vzpomíná Yorgui.

Jako všichni kluci si Yorgui rád hrál na schovávanou, lezl po stromech a stavěl se staršími bratry chatrče z klestí. Na kytaru začal hrát ve 14 letech, pod vedením bratra Gigiho, ale hlavním impulsem byl strýc Nicolas. První veřejné vystoupení bylo velmi stresující a v Yorguim zanechalo hluboké dojmy. Mladý jazzový génius vzpomíná na okamžik, kdy poprvé vystoupil před opravdovým publikem.

Byl to pro mě šok a pocit absolutní radosti. Nebyl to ale úplně poprvé. Už předtím jsem s bratrem Gigim hrával na terasách kaváren, abychom si přivydělali nějaké peníze. Takže kontakt s publikem jsme měli dávno před prvním veřejným koncertem. Bylo to výjimečné. Byl jsem vystresovaný a srdce mi bilo tak silně, že jsem ho cítil až v krku. Zanechalo to ve mně velmi silný dojem. Musím říci, že každý koncert je pro mne jako ten první. Hraji na plno, rozdávám se celý a pokaždé mám trému. Nicméně takový první velký okamžik byl na Festivalu cikánské hudby ve Štrasburku (Festival de Musique Tzigane de Strasbourg), který se v současné době už nekoná. Vystoupili jsme jako téměř neznámá skupina před více nežli 1000 diváky jako předzpěváci před Bireli Langrènem a Didierem Lockwoodem… Vystoupení a celá atmosféra na mně velmi silně zapůsobily. Mému bratranci, basistovi Ginovi, bylo tehdy pouhých 16 let.

Manušové jsou jako úzce spjati s přírodními živly, které je často i inspirují v jejich tvorbě. Yorgui ale nepatří k těm, kteří hledají inspiraci ve hřmění hromu, vichru nebo v průsvitných kapkách deště.

No, já si myslím, že nikdo není zrovna nadšený, když mu prší na hlavu. Ostatně jsme natolik zvyklí žít venku, že už nám to ani nepřijde nijak zvláštní. Já hledám inspiraci spíše u svých bližních, hlavně ve svých dětech. Je také třeba z něčeho žít a uživit rodinu! Ono totiž, když se člověk musí starat o to jak si vydělat na živobytí, nemá čas přemýšlet nad tím, jestli prší nebo se radovat jak zpívají ptáci! Ostatně pro Manuše skutečně zabouří, když onemocní dítě, to přece také znáte, ne?

Yorgui Loeffler Yorgui Loeffler má se svou velmi hezkou ženou tři děti: sedmiletého chlapečka, pětiletou holčičku a miminko, kterému bude brzy jeden rok. Když některé z dětí onemocní, maminka jim zpívá někdy i celou noc.

Ano, je to tak. Moje žena překrásně zpívá a je to skvělá zpěvačka. Děti jsou pro Manuše a nakonec pro každého muže určitou formou pokračování života. Možná to zní trochu jednoduše a staromódně, ale je to skutečnost, kterou nelze změnit a proti, které nic nezmůžete. Velice rád hraji na kytaru, ale moje rodina hraje v mém životě prim. Kytara zůstává hromada dřeva a kovu, kterou sestrojil geniální výrobce strunných nástrojů, ale nelze jí srovnávat s lidskou bytostí. I kdyby se náhodou stalo, že bych nemohl hrát, hudba by zůstala v mé duši.

Manušové milují svobodu, volnost, nespoutaný kočovný život a často žijí v přívěsech. Někteří z nich, jako například manušská malířka Mona Metbach. Představa, že by bydlela v domě, jí připadá děsivá, a jak sama říká, cítila by se jako vězeň. Uzavřený prostor na ní působí stísněně. Yorguiho názor je poněkud odlišný.

Bydlet v domě nebo v přívěsu není až tak podstatné. I když někteří z nás bydlí v přívěsech, tak to neznamená, že zákonitě cestují. Bydlel jsem v činžovním domě, v rodinném domku i v přívěsu. Ted´bydlím v bytě a musím říci, že jsem nikdy tolik necestoval. Cestuji především v rámci své profese hudebníka, především na koncerty.

Rasismus a diskriminace se bohužel překlenuly i do 21. století a stále přetrvává tendence posuzovat lidi podle barvy pleti. Gádžové velmi často Rómy podceňují, útočí na ně a je napadají. Česká republika je smutným důkazem této skutečnosti. Ve Francii je situace poněkud odlišná. Možná proto, že Francouzi jsou na romské a obzvláště pak manušské obyvatelstvo zvyklí. Yorgui v podstatě nikdy nepocítil ze stran Gádžů averzi a nemá negativní zkušenosti s diskriminací Manušů.

Ano i ne...Lišili jsme se od ostatních dětí, ale konec konců všechny děti jsou stejně. Fotbal hrají všichni kluci, ať´jsou Manušové, Číňani nebo Turci. Rasismus existoval odjakživa, ale nemohu říci, že by nás někdo „perzekuoval“. Myslím si, že v Čechách a zemích bývalého východního bloku je romská problematika odlišná nežli ve Francii. V Alsasku žili Manušové odjakživa a cítíme se být Francouzi. Na jedné straně se od nich sice lišíme, ale na druhé straně jsou tu určité věci, které nás spojují. Názor mistra manušského jazzu Yorguiho Loefflera na rostoucí extremismus je jednoznačný:

Hloupost nezná hranic a je bez státní příslušnosti…

Krátká, ale vystižná odpověd´.

Yorgui má se svým triem tolik plánů do budoucnosti, že si honem všechny nedokáže vybavit.

Ano, těch plánů máme tolik, že sám už ani nevím. Zatím se soustředím na přítomnost a všechno zatím funguje dobře. Měli jsme spoustu práce s výročím narození Djanga Reinhardta, kdy jsem se společně s Raphaëlem Faysem a Steevem Laffontem podílel na pásmu „Pocta Djangovi.“ Chtěl bych především vystupovat se svoji skupinou a komponovat. Mám totiž v plánu natočit třetí, ještě osobitější album.

Yorgui a jeho bratr Gigi otevřeli v Hagenau školu na výuku jazzu Django, která má velký úspěch. V každém případě je jisté, že v životě se bez hudby nelze obejít. Provází nás celým životem od narození až do smrti, je všudypřítomná a především je to pouto mezi národy, které nezná rozdílu mezi barvou pleti.



Související články
DatumNadpisRubrika
29.05.2019Khamoro se letos zařadilo mezi deset nejlepších evropských festivalůZprávy ze života Romů
17.03.2019Věra Bílá plánovala velký návratZprávy ze života Romů
28.06.2015Ida Kelarová po osmi letech obnovuje letní hudební festival RomaleZprávy ze života Romů
30.05.2015Hudba a tanec mohou díky souboru Kesaj Čhave symbolizovat i naději pro mladé RomyZprávy ze života Romů
15.11.2014Česká studentská filharmonie a romský sbor Čhavorenge s Idou Kelarovou vystoupí na společném Koncertu ke Dni studentstvaZprávy ze života Romů
13.07.2013Legendární romský zpěvák Ľubo Virág vypráví svým zpěvem poetické příběhyO Roma Vakeren
27.05.2013Khamoro 2013, 15. jubilejní ročník Světového romského festivalu, tisková konference 27.5.2013Fotoaktuality
09.07.2012Na letošním ročníku Vlčkovicefestu vystoupí i kapela Bitumen BeatZprávy ze života Romů
23.06.2012Romského zpěváka Martina Svátka poznáte podle nezaměnitelného hlasuO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)
Článek
Tisknout
Poslat e-mailem

Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
29.05.19  Khamoro se letos zařadilo mezi deset nejlepších evropských festivalů
17.03.19  Věra Bílá plánovala velký návrat
01.08.17  Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už září
09.11.16  V Žatci uctili památku mrtvého Roma
07.11.16  Vláda chce posudek na cenu pozemků pod vepřínem v Letech
11.10.16  Tajemství romského šperku odhalí výstava v brněnském muzeu
13.09.16  Stovky Romů z celé země se chystají na pouť na Svatý Kopeček
06.09.16  Babiš v Letech uctil památku romských obětí bývalého tábora
05.09.16  Vláda preferuje odkoupení vepřína v Letech na Písecku
13.08.16  V Živé knihovně si dnes mohou lidé povídat se zástupci menšin
Archiv rubriky

Nejčtenější články
803741   26.02.00 Odchod Romů z České republiky
314875   12.10.07 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
299978   11.09.98 Romske aktuality
270305   14.03.00 Romský jazyk
172304    Historie a původ Romů
141366   12.02.02 Historie Romů na území České republiky
121078    Tradiční způsob života Romů na území bývalého Československa
103410    Fotografie
90594   18.09.98 Můj svět - Fotografie romských dětí
86379   16.01.04 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 1997-2020
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, Czech Republic
E-mail: info@romove.cz