Veřejnost se rozloučila s ombudsmanem Otakarem Motejlem
V pražském Divadle na Fidlovačce se vrcholní politici a představitelé
veřejného života naposledy rozloučili s ombudsmanem Otakarem Motejlem. Už
ráno přišly s květinami k divadlu v Nuslích vzdát poctu prvnímu českému
veřejnému ochránci práv asi dvě stovky lidí.
Památce Otakara Motejla se lidé přicházeli poklonit od ranních hodin. Pódium
před katafalkem s rakví zaplnily smuteční věnce a květiny.
Oficiální části smutečního rozloučení se zúčastnili nejvyšší představitelé
státu a justice, včetně prezidenta republiky Václava Klause. Přijel i
slovenský prezident Ivan Gašparovič.
Na Otakara Motejla se vzpomínalo hodně - smutně i vesele. Jako na člověka
pevného charakteru, který dokázal vtisknout podobu úřadu ombudsmana. I jako
na brilantního advokáta disidentů. Se smuteční řečí vystoupili šéfové obou
parlamentních komor Přemysl Sobotka a Miroslava Němcová.
S osobní vzpomínkou pak přispěl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský:
„Otakare, budeš nám chybět. Ještě jsme Tě tady potřebovali. Tvoji moudrost a
autoritu.“
Celé dopoledne byla ve vstupu do divadla vystavena kondolenční kniha. V
kruhu rodinném bude Otakar Motejl pohřben na vyšehradském hřbitově. Ve
středu za něj bude v pražském kostele svatého Salvátora sloužena zádušní
mše. Ombudsman Motejl zemřel 9. května v 77 letech.
Narodil se 10. září 1932 v Praze v právnické rodině. Po studiích pracoval
jako advokát a lidé, kteří ho znali, blíže potvrzují, že byl vždy mužem
praxe; akademická teoretická dráha ho nikdy příliš nepřitahovala.
Před listopadem 1989 Motejl hájil řadu disidentů a lidí z řad tehdy
neoficiální kultury, mimo jiné Vladimíra Škutinu, Jiřího Rumla, Alexandra
Vondru nebo členy skupiny Plastic People of the Universe.
Po listopadových událostech se stal členem společné parlamentní komise pro
dohled nad vyšetřováním událostí ze 17. listopadu 1989, poté působil jako
předseda Nejvyššího soudu.
Jako ministr spravedlnosti se objevil ve vládě Miloše Zemana v letech 1998
až 2000, své působení ale hodnotil jako neúspěšné, když se mu nepodařilo
prosadit své představy o reformě justice.
V roce 2000 se stal prvním českým ombudsmanem, přestože o smyslu úřadu
původně sám pochyboval, v roce 2006 byl zvolen na druhé šestileté období.
Sám ale plánoval, že skončí dříve, možná už letos ke konci roku.
Otakar Motejl dlouhodobě patřil podle průzkumů k nejdůvěryhodnějším
osobnostem. On sám ovšem svoji popularitu komentoval například ve tři starém
rozhovoru pro Český rozhlas 6 slovy:
"Připouštím, že jsem ne populární, jsem známý, protože už dlouho se pohybuju
někde bez nějakýho velikýho maléru .... Zase připusťme, že býti populární
může znamenat, že jste nekonfliktní, a já bych měl, ta funkce by měla
vyvolávat konfliktní situace mezi orgány státní správy."
Nekonfliktní ovšem Otakar Motejl rozhodně nebyl - připomeňme jeho zásah do
kauzy odebírání sociálních dávek exekutory přímo při jejich výplatě. Na
druhou stranu, letos, když předával do Poslanecké sněmovny pravidelnou
výroční zprávu za loňský rok, trochu si postěžoval, že ho "v Praze není
slyšet".
Přesto, že zájem o pomoc ombudsmana ze strany lidí byl rok od roku vyšší.
Jen loni na jeho brněnský úřad dorazilo kolem 7 tisíc stížností na práci
úřadů i samospráv.
Osobnost Otakara Motejla připomněla ve Světě o deváté Rádia Česko Patricie
Polanská
Poslech
| 
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články