Vyhledávání
16.11.2019
AKTUALITY

HISTORIE ROMŮ

TRADICE, KULTURA

OSOBNOSTI

SOUŽITÍ

KONTAKTY

FOTOGRAFIE

















Česky English Deutsch Francais
Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Logo Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.



Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

V dnešním pořadu už začneme ladit na notu Vánoc, takže se hned v jeho úvodu vydáme na putování k Betlému. Dnes si uvaříme takzvané Marikľe paněha, a co to je, to se dozvíte v dalším díle našeho kulinárního koutku.

Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.


=[ Reportáž ]=
Pozvánka na putování k Betlému v Dobré Vodě u Toužimi
Dva dny před Štědrým dnem se můžete s Romy i jejich přáteli vydat na putování k Betlému, které se uskuteční v Dobré Vodě u Toužimi. Organizátorem putování je občanské sdružení Český západ, které na Toužimsku pracuje v sociálně vyloučených komunitách. Výkonnou ředitelku sdružení Janu Kosovou pozvala k mikrofonu Jana Šustová.

Putování k Betlému (Foto: Jana Šustová) Blíží se Vánoce, vy jste vždy pořádali v Českém Západě Putování k Betlému, bude se letos opět opakovat a chystáte ještě něco jiného?

„Určitě se bude opakovat, to už je taková tradice, které se nechtějí ani lidé z vesnice, ani naše návštěvy a přátelé vzdát. A naopak návštěv přibývá, takže už se nám hlásí, kdo přijede. Letos i paní Hynková a Česká televize, protože si chce udělat první snímek z těch dalších, které budou následovat v dalším roce. Letos jsme se rozhodli, že živý Betlém trošičku obohatíme, ale já to nemůžu takhle prozradit, protože to už by ty návštěvy čekaly a my potřebujeme, aby nejdříve kolem toho překvapení prošly a neviděly ho a až teprve na zpáteční cestě ho zahlédli.“

Kdy mohou návštěvy přijet, aby viděly toto překvapení?

„K živému Betlému budeme putovat 22. prosince, sejdeme se před Českým západem v 17 hodin a potom budeme už společně putovat. A je důležité se hodně obléknout.“

Vy jste na takovém zvláštním duchovním místě, protože kousek od Českého západu je klášter trapistů, určitě je vaše práce podpořena i modlitbami bratří trapistů. Co byste popřála Romům k Vánocům, k tomuto křesťanskému svátku, sama jako věřící člověk.

„Zaznívá mi ‘jako věřící člověk‘, a mě ještě více mi zaznívá ‚jako člověk‘ a to je i to, o co my se hodně v Dobré Vodě snažíme, aby opravdu všichni, kteří tam žijí a tím nemyslím jen Romy, ale i ne-Romy, aby mohli stále více být jako lidé. A já mám tu zkušenost, že to jde velmi dobře a že to každému člověku chutná, být víc člověkem, poznávat své možnosti i jiné možnosti, a tím myslím, že nejsem na světě sám, že jsem se tu sám neobjevil. Takže já bych jim určitě přála, aby stále více byli, byli šťastní a svůj život mohli naplňovat podle toho svého zdroje, který mají v sobě, ale i někde jinde.“

Když ještě hovoříme o Vánocích, máte kolem sebe hodně věřících lidí, bude třeba na Vánoce nějaká mše v Dobré Vodě na Štědrý den nebo během dalších svátků vánočních?

„Určitě bude, protože k nám se asi před měsícem opět přistěhovali bratři obláti. I když my máme blízko bratry trapisty, ale ti nikdy neslouží v Dobré Vodě, ti jsou jen v klášteře a tam samozřejmě bohoslužby jsou jedna za druhou, takže někteří lidé z Dobré Vody jezdí do kláštera trapistů. Ale protože my máme v Českém západě také kapli, tak k nám jezdí kněz odjinud, ale protože se k nám opět přistěhovali bratři obláti, kteří budou mít na starost také Dobrou Vodu, tak určitě během vánočních svátků budou mít bohoslužbu i u nás v kapli, protože to jsou vlastně naši blízcí přátelé.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
15.08.2015Jana Siváková: Je už taková motivace, že si člověk navykne ráno vstávat, jít do práce – i ten rok přispějeO Roma Vakeren
11.07.2015Zrekonstruovaná budova Českého západu poskytne lepší zázemí pro sociální službyO Roma Vakeren
03.02.2014Český západ nabízí dětem a mládeži taneční kroužek i výlety za poznánímZprávy ze života Romů
17.01.2014Český západ dává práci lidem na Tepelsku a ToužimskuZprávy ze života Romů
16.01.2014Organizace Český západ změnila svoji právní formuZprávy ze života Romů
16.12.2013Český západ zve veřejnost na putování k živému Betlému v Dobré VoděZprávy ze života Romů
26.09.2013Šest žen se rekvalifikuje na šičku, čtyři z nich získají práciZprávy ze života Romů
30.08.2013Český západ zve veřejnost na besedu o rizicích podomního prodejeZprávy ze života Romů
11.07.2013Český západ spolu s partnery vydal metodiku komunitní práceZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Zdeněk Kratejl
V Čechách je spousta romských umělců, o kterých nikdo neví. Dnes vám představíme jednoho z nich. Pochází z Poděbrad ze šesti dětí a v současné době bydlí v Kolíně, kam se přiženil. Jako zvukaře a hudebníka si ho svou na romské festivaly, zábavy a svatby. Za Zdeňkem Kratejlem, se vydal Jan Berousek.

Kam sahají vaše kořeny, když si vzpomenete na vaše dětství, na maminku, na tatínka, byli také muzikanti?

„Můj otec byl velice dobrý harmonikář, působil v Libici nad Cidlinou, tam byli velice dobří harmonikáři. Otec byl světského původu, jak se tomu říká, pocházel z boxerské rodiny, kde byli Stehlíkovi, Kaplanovi, v 50. letech, boxovali za Modrou hvězdu Uhelné sklady Praha. Trénoval své synovce, teď už to jsou lidé v letech, ale v té době, v 50. a 60. letech to byli vynikající boxeři. Můj dědeček, tatínek otce byl také muzikant, hrál na citeru a hrával na havajku a já jsem vlastně podědil jako jediný harmonikář z rodiny harmoniku po otci.“

Založil jste několik romských kapel, hrají tradiční romskou muziku nebo skládáte nové melodie a písničky?

„Hrajeme většinou romskou muziku, hlavně čardáše. Založil jsem první kapelu s názvem Inter Suno, já tomu říkal team snů, protože suno je cikánsky sen.“

Vyšlo vám nějaké CD?

„Vyšly nám dokonce dvě kazety, jednička a dvojka. Tato kapela, protože dvěma hráčům v jednom roce zemřeli rodiče, padla. V současné době je rozebraná na dvě části, druhá kapela se jmenuje Gipsy Tuči. S název Gipsy Tuči se nám stalo to, že jeden z muzikantů se jmenuje Ivan Kakul a byl hrozně tlustý. V cikánské rodině má každý přezdívku, já mám také přezdívku, mně se říkalo Lajny.“

Co to znamená Lajny?

„To je od cikánského langač, což je pochroumaný člověk, protože já jsem utrpěl opařeninu těla prvního stupně jako malý, tři roky jsem byl o berlích, čtyři roky na vozíku, tak mi říkali langač. Název Gipsy Tuči tedy vznikl tak, že Ivan byl hrozně tlustý a říkali mu doma tučňák a já jsem to zkrátil na Gipsy Tuči. Třetí kapela se jmenovala Terne čhave, mladí hoši, tato kapela se ode mě trhla, hraje teď sama.“

Má s nimi něco společného kapela Terne čhave z Hradce Králové?

„Ne, vůbec ne. To je jen shoda názvů, protože kapel s názvem Terne čhave je spousta, i na Slovensku, třeba i v Praze, v Trutnově, v Hradci, s nimiž nemají nic společného, v současné době ale tato kapela moc nefunguje. Kapela, s kterou v současné době jezdím, tak to je právě Gipsy Tuči.“

Jak se váš syn dostal k muzice a na co hraje?

„Já jsem koupil saxofon, já na něj neumím, neznám ho, a syn byl úplný antitalent, do svých dvanácti let nevěděl o muzice nic. Musím vám říct, že prvních osm měsíců bylo nepříjemných, to byly takové zvuky, že jsem tenkrát utíkal z domu. Chodil se učit k Bohoušovi Červeňákovi, ten mu ukázal veškeré základy, jak by měla hra na saxofon vypadat, v čem spočívá. Po osmi měsících vyloudil ze saxofonu první pořádný tón, vyšel první akord a já jsem si řekl, že tam se něco děje. Za dalších devět měsíců pak hrál už na zábavě v Nymburce.“

Kolik mu bylo let?

„Bylo mu necelých 14 let. Dalo by se říct, že byl samouk.“

Hraje také romskou muziku, na jaké nástroje umí?

„Hraje na harmoniku, na tu se naučil hrát během jednoho měsíce. Jak vám říkám, úplný dar od Boha, jakmile to prolomil u saxofonu, tak se v něm objevil talent a je to teď vynikající muzikant.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download


=[ Tradiční romská jídla ]=
Jak se vaří Marikľe paněha
Jídla, která vařili předkové Romů, nechybí ani dnes na stole romských rodin. Jsou to pokrmy velmi chutné a syté. Jednou z žen, která dodnes vaří své rodině opravdu tradiční romská jídla, je paní Gorolová. Právě za ní se vydal Robert Ferko, aby zjistil jak se vaří a co to vlastně jsou Marikľe paněha.

Marikľe Proč se to jmenuje Marikľe paněha? Co to znamená v překladu do češtiny?

„To znamená, že to jsou placky s vodou.“

Takže příprava bude jednodušší?

„Ano, je to hodně rychlé jídlo, je to levné a je to i zdravé.“

Děláte ráda tyto placky, děláte je často?

„Často je nedělám, protože děti už mám dospělé, každý bydlí už ve svém.“

Patří to mezi tradiční romská jídla?

„Romská nejstarší placka, já si myslím, že je určitě starší než jiné placky, protože je jich víc druhů a já je všechny znám. Tato placka je z nejstarší doby.“

K čemu se mohou tyto placky použít?

„Tatínek to jedl k polévce nebo k vařenému masu, třeba bůček s kuřetem, maminka vždy toto dělala dohromady.“

Kde vůbec Romové brali mouku, aby si mohli udělat za dávných časů právě takovouto placku?

„Byli nadaní, uměli hrát na cokoliv, co měli při ruce, jestli to byly housle nebo basa. Chodili po vesnicích k sedlíkům, tam jim zahráli a za to dostali třeba mouku nebo někdy vajíčka.“

Tak mě napadá, jestli se do těchto placek dá přidat vajíčko?

„Ne, nedá.“

Co si připravíme, abychom si udělali takovéto placky?

„Půl kila mouky, hrubou nebo polohrubou, půl litr vody, 120 g másla, připraví se tál na sporák, pak se připraví vál. Půl kila mouky vysypeme na vál, přisolíme, půl litr vody, v mouce uděláme dolík, do kterého nalijeme vodu a smícháme těsto dohromady. Vyválíme, co nejslaběji to jde.“

A pak jen pokládáme na rozehřátý tál?

„Ano. Pak si rozehřejeme máslo a dáme si vodu do konvice převařit.“

Připravíme si mísu, do té pak dáváme teplé placky.

„Ano, když jsou upečené, a pak si je trháme tak podél prstu.“

Co uděláme s vodou v konvici?

„Tu přelijeme na placky, spaříme je. Potom si vezmeme pokličku do ruky, a vodu z placek scedíme pomocí pokličky. Teď vezmeme to rozehřáté máslo a zalijeme placky, promícháme a můžeme podávat. Přeji vám dobrou chuť.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
01.01.2011Romská jídla jako cesta ke sblíženíO Roma Vakeren
04.12.2009Blajz - jídlo s nelákavým názvem, přesto však chutnéO Roma Vakeren
27.11.2009Pišot se dá upravit na sladko i na kyseloO Roma Vakeren
14.11.2003Jak připravit pišotO Roma Vakeren
17.10.2003Vaříme Holubky čili plněné zelné listyO Roma Vakeren
Tradiční romská jídlaTradice

=[ Zprávy ]=

Nejvíce diskriminovanou menšinou ve státech Evropské unie jsou za poslední rok čeští Romové. Tvrdí to zveřejněná studie Agentury EU pro základní lidská práva na základě rozhovorů s 23 tisíci přistěhovalců a příslušníků etnických menšin. Vysoká míra diskriminace Romů panuje podle agentury také v Maďarsku, v Polsku a v Řecku.

Ministryně školství Miroslava Kopicová schválila odkoupení rekreačního areálu v Hodoníně u Kunštátu, kde za druhé světové války sídlil internační tábor pro Romy. V areálu vznikne památník obětem romského holocaustu a vzdělávací centrum. Stálou expozici by mělo vytvořit Muzeum romské kultury v Brně a vzdělávací činnost centra zajistí ministerstvo školství.

Obecně prospěšná společnost Dům romské kultury chce v mosteckém sídlišti Chanov obývaném Romy a nepřizpůsobivými lidmi vybudovat centrum vzdělávání a volnočasových aktivit. Vzniklo by ve zdevastovaném objektu bývalého nákupního střediska. Cílem projektu je umožnit obyvatelům Chanova doplnit si vzdělání a kulturně, společensky a sportovně se vyžít bez nutnosti dojíždění mimo sídliště.

Podpora konkrétních jedinců a rodin je jednou z hlavních myšlenek strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Ministr pro menšiny a lidská práva Michael Kocáb ji na jednání vlády předal ostatním ministrům. Strategie počítá se snahou o větší zapojení romských dětí do základního školství, podporu rozvoje funkční gramotnosti a pomocí Romům nalézt zaměstnání.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download


=[ Reportáž ]=
Vánoce ve vzpomínkách zpěvačky Eliny Machálkové
V následujících minutách se vydáme do doby před 2. světovou válkou a budeme si povídat o oslavách Vánoc v rodině paní Emilie Machálkové. Tato zpěvačka se narodila v rodině Romů usedlých na Moravském Slovácku už čtvrtou generaci. Více Jana Šustová.

Emilie Machálková na setkání pamětníků Svazu Cikánů-Romů (Foto: Jana Šustová) Elina Machálková se narodila v roce 1926 ve Svatobořicích u Kyjova. V sedmi letech se s rodinou odstěhovala do Nesovic, ale na prázdniny, na svátky, i na Vánoce jezdila k babičce a k dědečkovi do Svatobořic.

„Na Štědrý den večer kolem páté byla večeře, ale nebyl kapr, na to chudí lidé neměli. Vím, že moje babička, na Slovácku se říkalo stařenka, upekla vánočky, vánočky se mazaly medem a pil se k tomu většinou lipový čaj. A bylo to takové krásné, pod stromečkem nebyly dárky, ale byl ozdobený papírovými barevnými řetězy, byly tam pozlacené ořechy a malá panenská jablíčka. V pět hodin se povečeřelo, když už byla tma, vždy bylo hodně sněhu. Naše stařenka nás oblékla, aby nám nebyla zima, a chodili jsme dům od domu koledovat, zpívat.“

Na koledu chodily úplně všechny děti, nejen ty z chudých rodin.

„To byla taková krása, když se neslo z různých koutů vesnice zpívání, a dostávali jsme většinou od chudobnějších kousek vánočky, měli jsme takové plátěné kabely, které nám stařenka ušila, dostávali jsme také křížaly, sušené ovoce i peníze. Od bohatších, jako byl pan ředitel nebo pan starosta, jsme dostávali i cukroví, nebo 50 haléřů nebo korunu. Bylo to moc kouzelné, tenkrát jsme měli dovoleno být vzhůru až do půlnoci, takže jsme se vrátili až pozdě promrzlí, ale měli jsme radost z toho, co jsme vykoledovali. Pak jsme mohli být vzhůru až do půlnoci, kdy se troubilo. To bylo tak nádherné, jak se po celé vesnici neslo troubení, a tím vlastně skončil Štědrý den a začal druhý svátek vánoční.“

Na Hod Boží vánoční všichni chodili do kostela.

„Brzy ráno šla naše stařenka do kostela, vrátila se v osm a muži a děti šli do kostela na desátou. Přišli jsme z kostel a už bylo navařeno. Tradiční romské jídlo, to jsme měli moc rádi. Většinou byly doma slepice, takže se zabila slepice a udělala se slepičí polévka. Byla třeba vykrmená husa nebo vepřové maso, to se upeklo a zelí. Nedělaly se knedlíky, ale tzv. tašky. Do dneška si na ně vzpomínám, jak to bylo dobré a bohužel jsem se to nenaučila dělat. To mě moc mrzí.“

Ale přeci jen si Emilie Machálková recept na tašky trochu vybavuje.

„Vím, že stařenka vyválela těsto jako na nudle, ale to nebylo nudlové, nevím, jaké těsto to bylo. Upražila na husím sádle krupici, tím to celé potřela, dala tam vepřové škvarky, rozdělala šafrán a celé to pokropila, smotala, udělala jakoby takový věnec a vařila to v utěrce nad párou. Pak to dala na talíře, nakrájelo se to jako knedlíky a to se jedlo k zelí. Dělala se také šafránová omáčka a k tomu se jedlo vařené slepičí maso a tyto tašky.“

Při svátečním obědě se sešla celá velká rodina.

„Tradice Romů byla, že měli velký stůl, který se rozložil, do čela zasedl stařeček a všichni ostatní dokola. Stařeček se cikánsky pomodlil, my všichni potichu s ním, sedlo se a první musel dostat polévku na talíř otec, který byl hlavou rodiny. A pak ti ostatní. Bylo to takové sváteční, krásné, Vánoce byly nádherné.“

Také svátek svatého Štěpána se v rodině Eliny slavil.

„Maminčin starší bratr se jmenoval Štěpán a to zase chodili jen kluci koledovat tam, kde byl Štěpán. Koledovali Štěpáne, Štěpáne a zase si donesli nějaké penízky. To byly Vánoce, na které se nedá zapomenout.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
26.12.2015Ignác Zima vzpomíná na vánoční koledování a vinšováníO Roma Vakeren
19.12.2015Arnošt Vintr vzpomíná, jak přeživší Romové slavili po válce VánoceO Roma Vakeren
12.12.2015Vzpomínky na VánoceO Roma Vakeren
05.12.2015O svátečních chvílích s cukrovímO Roma Vakeren
20.12.2014U vánočního stolu v rodině Davida Tišera nikdy nechybí ten, kdo nemůže slavit Štědrý večer se svojí rodinouO Roma Vakeren
20.12.2014Marie Absolonová z Brna vzpomíná na Vánoce mezi chudými Romy na východě Slovenska před pár desítkami letO Roma Vakeren
20.12.2014Romové slavívali Vánoce s mnoha příbuznýmiO Roma Vakeren
06.12.2014Vánoce v rodině Věry DžurbanovéO Roma Vakeren
28.12.2013S Davidem Stojkou o vánočních zvycích a vzpomínkách na dětstvíO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Řemeslná škola oděvní na Praze 9
Řemeslná škola oděvní na Praze 9 nabízí možnost tříletého denního studia v oboru šití oděvů a vedení domácnosti pro chlapce a dívky do 23 let, kteří nemají ukončené základní vzdělání nebo ukončí základní vzdělání s velmi špatným prospěchem. Možnost je tu i pro děti, které neuspěly na jiných středních školách, nebo pro mladé maminky a také pro děti se zdravotním postižením. S učitelkou Jaroslavou Boubelíkovou si povídal kolega Robert Ferko.

Řemeslná škola oděvní – Odborné učiliště, o.p.s. (Foto: www.remeslna-skola-odevni.cz) Čím se přesně zabývá vaše učiliště?

„Děti se tu učí zaprvé si samy látku nastříhat v odborném výcviku, samy si to ušijí pod dozorem učitele a víceméně na každý měsíc připadá jeden tématický celek, například dámská košile, takže ony se naučí jak konstrukci tak technologii samotného šití.“

Platí se u vás školné?

„Školné se u nás neplatí, protože tady jsou děti z velmi sociálně slabých rodin.“

To znamená, že sem docházejí především romské děti?

„Ano, jsou tady buď romské děti nebo děti ze smíšených manželství.“

Oděvní škola, pod tím názvem si představím školu spíš pro holky než pro kluky, ale u vás tomu tak není. Kolik chlapců máte a jak jim jde tato práce?

„Většinou jsou v každém ročníku tak dva chlapci, práce jim jde velice dobře, protože chlapci jsou velmi manuálně zruční, zručnější než děvčata. Oni většinou o sobě nevědí, že jsou manuálně zruční, většinou se to u nich projeví až tady, potom můžou mít i individuální plán, kde se šijí kalhoty, košile, vesty, vyloženě pánské oblečení.“

Jaké předměty tu třeba máte?

„Ze všeobecných předmětů máme český jazyk, matematiku, občanskou nauku, tělesnou výchovu. Matematika a český jazyk se učí pouze do osmé třídy základní školy. Učivo se pak víceméně opakuje. Z odborných předmětů je tu technologie, technika stříhání, odborné kreslení, oděvní materiály, ale to už vše souvisí se šitím. Děti, i díky tomu, že si věci tady samy ušijí, tak jim tyto předměty nedělají problémy.“

Ve škole probíhá praxe i teorie?

„Ano, v pondělí a úterý je teorie a středa až pátek je praxe. Paní učitelka, která má s dětmi odbornou přípravu, tak s nimi pak má i výcvik.“

V jaké věku se mohou děti hlásit, je to nějak věkově omezené? Protože se někdy stává, že dívka otěhotní na základní škole, musí na mateřskou, ale pak by si ráda dodělala střední školu, je tu takováto možnost?

„Sem mohou nastoupit žáci do 23 let, to je z toho důvodu, aby školu mohly dokončit do 26 let, kdy je studium bezplatné.“

Jak je to například s dětmi, které jsou zdravotně postižené?

„Ty k nám také mohou chodit, myslím, že v každém ročníku jsou dvě děti, které jsou zdravotně postižené, ostatní děti mají také nějaké problémy, například výchovné nebo psychické.“

Kde se uplatní po vyučení, v jakých oborech?

„Pokud jsou tu děti z výchovných důvodů, tak mohou jít potom na nástavby, nebo se mohou věnovat dekoratérskému studiu, kde se šijí záclony, závěsy. Když jsou děvčata opravdu šikovná, tak chce teď magistrát rozjet program, kdy my budeme vyhledávat krejčovství, kam je budeme umísťovat. Myslím si, že je to i o tom, že když je člověk po vyučení, tak potřebuje nějaký čas, aby se zapracoval, a tak na tento trénink dá magistrát krejčovství peníze.“

Kolik žáků celkem navštěvuje vaši školu?

„Momentálně 32 žáků, my máme malotřídky, takže v každé třídě je maximálně 12 nebo 14 žáků.“

Kolik žáků se může přihlásit do příštího školního roku?

„Maximálně můžeme přijmout 15 žáků, samozřejmě i chlapce a budeme za chlapce rádi.“

Mezi studenty kteří se rozhodli studovat řemeslnou školu oděvní patří také sedmnáctiletý romský student prvního ročníku Martin Šaraj.

Proč ses rozhodl, že budeš studovat právě tento obor?

„Měl jsem už více středních škol za sebou, předtím už jsem dělal elektrotechniku a sociální střední školu. Na té první jsem neprospěl z chemie, na druhé mě to nebavilo.“

Na tuto školu jsi šel z toho důvodu, že předměty nejsou tak složité jako na jiných středních školách?

„Jiná možnost už mi nezbývala, někam do školy jsem musel jít.“

Zde by jsi mohl dostat výuční list, chtěl bys potom třeba dál studovat, dodělat si třeba maturitu na jiné škole?

„Uvidím, jaké to bude, jaké budou podmínky.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Poslech:
RealAudio ~ Download

Takové tedy bylo O Roma vakeren s datem 11. prosince. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20té hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a Jaroslav Sezemský.

Obsah článku:
Reportáž:  Pozvánka na putování k Betlému v Dobré Vodě u Toužimi
Reportáž:  Zdeněk Kratejl
Tradiční romská jídla:  Jak se vaří Marikľe paněha
Zprávy: 
Reportáž:  Vánoce ve vzpomínkách zpěvačky Eliny Machálkové
Reportáž:  Řemeslná škola oděvní na Praze 9

Článek
Tisknout
Poslat e-mailem

Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
25.06.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
11.06.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
28.05.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
09.04.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
02.04.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
12.03.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
27.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
20.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
13.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
09.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Archiv rubriky

Nejčtenější články
803741   26.02.00 Odchod Romů z České republiky
314875   12.10.07 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
299978   11.09.98 Romske aktuality
270305   14.03.00 Romský jazyk
172304    Historie a původ Romů
141366   12.02.02 Historie Romů na území České republiky
121078    Tradiční způsob života Romů na území bývalého Československa
103410    Fotografie
90594   18.09.98 Můj svět - Fotografie romských dětí
86379   16.01.04 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 1997-2019
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, Czech Republic
E-mail: info@romove.cz