Vyhledávání
19.11.2019
AKTUALITY

HISTORIE ROMŮ

TRADICE, KULTURA

OSOBNOSTI

SOUŽITÍ

KONTAKTY

FOTOGRAFIE

















Česky English Deutsch Francais
Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Logo Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.



Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Dnes se vydáme do Břeclavi, kde Romské děti mají svůj Přístav. Přesně tak se totiž jmenuje jejich nový klub. Pokud nevíte, co si o víkendu uvařit, máme pro Vás vynikající recept na takzvaný Pišot. Přineseme Vám také rozhovor s romskou zpěvačkou Idou Kelarovou.

Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.


=[ Reportáž ]=
Romské děti v Břeclavi už mají svůj Přístav
Romské děti v Břeclavi mají k dispozici nový nízkoprahový klub. Dostal symbolické jméno „Přístav“ a mladí ho najdou v budově knihovny v Břeclavské městské části Poštorná.

Kvarteto zpívajících romských teenagerů je doslova ztělesněním toho nejdůležitějšího, co by měl klub dětem nabídnout -smysluplné využité volného času. Přístav je ale jen součástí mnohem širšího vzdělávacího programu, upozorňuje Katarina Klamková, ředitelka občanského sdružení IQ Roma servis, které klub i vše kolem vymyslelo.

„Tady bude nízkoprahový klub, který jim pomůže osobnostními aktivitami, s volným časem, to znamená, že by je to tu mělo nakopnout, měly by dostat impulsy ke tvořivému způsobu trávení volného času. Zároveň je klub napojený na vyšší cíle, my s dětmi chceme postupně jít dál a dostat je na střední školy, stabilizovat jejich vzdělávání a nějakým způsobem spolupracovat na budování jejich budoucnosti. Takže společně s klubem je tu ještě poradna pro volbu školy, doučování a taktéž se budeme snažit o spolupráci s místními břeclavskými školami.“

Nový břeclavský nízkoprahový klub určitě nemusí mít strach, že by si do něj místní romská mládež nenašla cestu. Už první den jeho existence se to tu jen hemžilo dětmi různého věku.

„Mně se tu líbí. Chodím do druhé třídy a je mi osm roků.“

„Já jsem Mário Ferkézy, je mi devět let a chodím do třetí třídy.“

„My sem chodíme každý den.“

„Chtěli bychom tu mít nějakého učitele, co by nás naučil tancovat, rapovat, hip hop a tak.“

„Také se tu učíme anglicky.“

Vidím, že tu máte počítače, co na nich děláte?

„Hrajeme na nich hry nebo posloucháme písničky.“

Zatímco klub své malé potenciální návštěvníky doslova uchvátil, boj o přízeň i přes to čeká. Zařízení si bude muset vydobýt renomé i mezi ostatními obyvateli. Poněkud temperamentnější děti se totiž často houfují také před sídelní budovou svého klubu, jsou zdaleka vidět i slyšet a ne všichni místní zatím přijímají Přístav s nadšením.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
02.06.2012Romové z Břeclavi nepodají trestní oznámení kvůli křivému narčení z útokuO Roma Vakeren
26.05.2012Matka chlapce, který lhal o napadení Romy, se veřejně omluvilaO Roma Vakeren
25.05.2012Monika Šimůnková: K tomu, aby se situace z Břeclavi neopakovala, může přispět každý z násZprávy ze života Romů
24.05.2012Z českého tisku: Chlapec z Břeclavi si útok Romů vymyslelZprávy ze života Romů
12.05.2012Břeclavští Romové odsuzují útok na mladého chlapceO Roma Vakeren
20.04.2012Postoje břeclavských Romů k situaci ve městěZprávy ze života Romů
20.04.2012Nedělním protestům v Břeclavi nakonec radnice bránit nebudeZprávy ze života Romů
19.04.2012Surově zbitému Petrovi z Břeclavi se daří o něco lépeZprávy ze života Romů
18.04.2012Stanovisko občanského sdružení IQ Roma servis k událostem v BřeclaviZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Romská malířka a spisovatelka Ceija Stojka získala profesorský titul
Jedné z nejvýznamnějších romských umělkyň v Rakousku byl v říjnu udělen titul profesorky. Rakouská ministryně pro kulturu jím vyznamenala spisovatelku a malířku Ceiju Stojku, která přežila věznění v několika koncentračních táborech a po mnoho let aktivně bojuje proti rasismu nejen svými uměleckými díly, ale také četnými besedami s většinovým obyvatelstvem – a to především na školní půdě. S touto nezapomenutelnou ženou několikrát hovořila naše kolegyně Jana Šustová.

Ceija Stojka se svým věrným průvodcem (Foto: Jana Šustová) S Ceijou Stojkou jsem se poprvé setkala vloni při prezentaci českého překladu její knižní prvotiny „Žijeme ve skrytu - Vyprávění rakouské Romky“. Na první pohled na mě působila jako drobná křehká žena – přeci jen věznění v Osvětimi, Ravensbrücku a Bergen-Belsenu se na jejím zdraví podepsalo. Ale nemohu zapomenout na sílu jejího ducha, na její poutavé vyprávění a neúnavné dialogy s těmi, kdo se o osudy Romů zajímají. Právě její životní příběh popsaný v knize „Žijeme ve skrytu“ a publikovaný v roce 1988 způsobil v německy mluvících zemích velký rozruch. Poprvé se totiž díky němu stal veřejným tématem dosud ignorovaný holocaust Romů a navíc jej na veřejnosti otevřela žena – olašská Romka. Ceija Stojka k tomu uvádí:

„V roce 1988 došlo pro Romy k jisté změně. Do té doby se stále mluvilo o holocaustu Židů, jak byli v Osvětimi zplynováni, vyhlazováni, což je pravda. Vlakové koleje vedly až ke krematoriu. Ale byli tam také Romové a Sintové a po zrušení koncentračních táborů se na tyto lidi zapomnělo. Nikdo o nich nechtěl nic slyšet. Ale oni jsou tady! Jsou to živé bytosti a chtějí mít také svá práva. Jsou to vynikající muzikanti, zpívají o růžích, o krásné ženě, o své matce... Je potřeba jen ty lidi přijmout a ne se na ně pořád dívat křivě.“

Ceija Stojka se vedle spisovatelské a osvětové činnosti zabývá také výtvarnou tvorbou. U nás byly její obrazy představeny letos na jaře v Muzeu romské kultury na výstavě s názvem „Žít!“. Kurátorka výstavy Jana Horváthová o Ceijiných obrazech říká:

„Valná většina jejích obrazů hovoří o tématu toho těžkého osudu v koncentračním táboře, který Ceija Stojka zažila jako malá desetiletá dívka s celou svojí rodinou, přičemž z koncentračního tábora se vrátilo jen minimum jejích rodinných příslušníků. K tomuto válečnému tématu se Ceija Stojka vrací jak na svých akrylech, tak i v kresbách tuší na papír. Další část a druhou výraznou polovinu jejího díla tvoří obrazy, z nichž čiší radost ze života, to mírové období, které si po válce mohla dobře uvědomit a procítit, takže to jsou většinou květinová pole a hýřivé barvy. Ty hýřivé barvy nacházíme i na obrazech, které pojednávají téma předválečné, totiž dobu míru, dobu svobody, kdy se její rodina ještě mohla volně pohybovat v kočovném voze. Čili i to téma kočování je představeno v těchto nádherných barvách života.“

Celoživotní boj Ceiji Stojky proti rasismu bych uzavřela jejími slovy:

„Nacisté téměř vyhubili židovskou a romskou společnost. Něco takového už se nesmí nikdy stát a k tomu musí přispět každý!“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
25.01.2014Před rokem zemřela Ceija StojkaO Roma Vakeren
09.02.2013Zemřela romská spisovatelka, výtvarnice a pamětnice holocaustu Ceija StojkaO Roma Vakeren
09.07.2010Dokumentární film o Ceije Stojce oceněn v TelčiO Roma Vakeren
10.11.2009Spisovatelce a malířce Ceije Stojce byl udělen profesorský titulZprávy ze života Romů
01.04.2009V Brně bude zahájena výstava obrazů rakouské romské malířky Ceiji StojkyZprávy ze života Romů
13.03.2009Rakouská Romka Ceija Stojka a její výtvarná tvorbaO Roma Vakeren
06.03.2009Ceija Stojka popsala svůj nelehký osud v knize Žijeme ve skrytuO Roma Vakeren
06.03.2009Strom zachránil Ceije Stojce životO Roma Vakeren
13.02.2009Do češtiny byla přeložena první kniha rakouské Romky Ceiji StojkyO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Tradiční romská jídla ]=
Pišot se dá upravit na sladko i na kyselo
Dnes si v prvním díle seriálu o tradičních romských jídlech uvaříme takzvaný Pišot, jídlo které se dá upravit na několik způsobů, jak na sladko, tak třeba i na kyselo. Je finančně nenáročné a dokonce se vaří v takovém Polsku či Rusku. Do kuchyně Anny Chválové přijal pozvání Robert Ferko.

Pišot. Fotografie z knihy Lubomíry Oláhové Nejen romská kuchařka Budeme vařit pro čtyřčlennou rodinu, jaké ingredience si připravíme a kolik toho bude?

„Na těsto potřebujeme půl kila polohrubé mouky, špetku soli, 2 dcl vody. Na náplň si připravíme deset brambor, dva tavené sýry, 2 dcl mléka a trošku másla. A na sýrovou omáčku si připravíme jednu cibulku, 2 dcl mléka, 1 nivu a dva sýry.“

Musí to být niva nebo to může být jakýkoliv jiný sýr?

„Když někdo nepreferuje nivu, tak může dát sýr, který má rád.“

Teď už tedy začneme s postupem, s čím začínáme?

„Nejprve se pustíme do náplně, potom si uděláme těsto. Oloupeme si brambory.“

Jak často děláte doma pišot?

„Je pravda, že už jsem ho hodně dlouho nedělala, protože u nás to je tak, že vždycky když dělám pišot, tak musí být všichni doma, protože když se to ohřívá, tak už to není ono.“

Co jsme teď udělali?

„Napustíme si do hrnce vodu, osolíme jí a dáme vařit brambory.“

Děláte ho většinou tímto způsobem, kterým ho děláte dnes? Nebo ho třeba děláte i na sladko?

„Na sladko jsem ho nedělala už hodně dlouho, nám spíš chutná slaný s nivou, se sýrem.Zatímco se nám vaří brambory, připravíme si těsto. Vezmeme si misku, do misky si přesypeme půl kila polohrubé mouky, osolíme to, přidáme pomalu 2 dcl vody. Mícháme, dokud se nám neudělají bubliny a těsto nezačne houstnout. Z misky ho přendáme na vál, nebo si ho třeba můžeme dát na stůl, kde máme nějaký igelit, aby těsto bylo hezky rozprostřené. A rozválíme ho. Mezitím se nám už uvařily brambory, scedíme z nich vodu, vezmeme si vidličku, brambory jemně rozmačkáme, přidáme 2 dcl mléka, pomalu tavený sýr a trošku nivy, kterou pak budeme potřebovat na sýrovou omáčku. Celou směs nakonec ochutnáme, už nesolíme, protože niva je dost slaná. Vrátíme se k těstu. Skleničku namočíme do mouky a uděláme kolečka z těsta. Dáme si znovu vařit vodu do velkého hrnce, osolíme vodu a dáme jí vařit. Pak se vrátíme ke kolečkům, které jsme si připravili, vezmeme si jedno do ruky, dáme si k ruce náplň, kterou už máme připravenou a roztáhneme těsto, vezmeme si lžičku náplně a jako mušličku těsto upevníme. Stejně připravíme další. Až bude voda úplně vřít, tak do ní hodíme pišoty. Sýrovou omáčku začneme připravovat ve chvíli, kdy jsme ještě nevložili do hrnce pišoty. Je to proto, že když nám vyplavou pišoty, které už budou uvařené, tak abychom je rovnou házeli do omáčky a zamícháme je v omáčce, aby měly stejnou teplotu. Připravíme si hrnec na sýrovou omáčku, nakrájíme cibulku, na másle jí zpěníme.“

Kolik jste si připravila té cibulky?

„Já jsem si připravila jen jednu, jen tak pro chuť a je dobré, abychom ji nakrájeli najemno, aby nebyla cítit. Přidáme mléko a sýry, které jsme si připravili. Nastrouhanou nivu a zbytek sýrů, které jsme nespotřebovali do náplně. Pustíme plyn co nejvíc a celou dobu mícháme, až se nám udělá krásná sýrová hmota, pak ztlumíme. Teď je nejvyšší čas hodit pišoty do vařící vody, vaří se tak pět až deset minut. Takže hodíme pišoty do hrnce s vařící vodou, čekáme, až se nám odlepí ode dna a vyplavou nahoru.“

Podáváme pišota ihned po uvaření?

„Přesně tak.“

Už to krásně voní.

„Vyplavaly nám nahoru, opatrně pišoty vyndáme a vhodíme je do hotové omáčky. Vezmeme si vařečku, promícháme se sýrovou omáčkou. Vezmeme talíře a už můžeme nandávat.“

Všem přejeme dobrou chuť.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
01.01.2011Romská jídla jako cesta ke sblíženíO Roma Vakeren
11.12.2009Jak se vaří Marikľe paněhaO Roma Vakeren
04.12.2009Blajz - jídlo s nelákavým názvem, přesto však chutnéO Roma Vakeren
14.11.2003Jak připravit pišotO Roma Vakeren
17.10.2003Vaříme Holubky čili plněné zelné listyO Roma Vakeren
Tradiční romská jídlaTradice

=[ Zprávy ]=

Na podporu rovných příležitostí ve vzdělávání loni rozdělilo ministerstvo školství 200 miliónů korun z fondů EU. Teď se rozděluje dalších 800 miliónů. V příštích letech základní školy mohou na podobné účely využít i část prostředků na podporu základních škol v celkové výši 4 a půl miliardy korun. Podle ministryně školství Miroslavy Kopicové však výsledky podpory romských žáků na školách budou zřejmě vidět až po letech.

Zpráva o vyloučených lokalitách v Chomutově, kterou v pondělí schválila vláda, vychází podle chomutovské primátorky Ivany Řápkové z nepodložených údajů a nerespektuje realitu. Město si nechalo zpracovat analýzu zaměřenou na stejnou problematiku od sociologické kanceláře. Ta potvrdila, že postupy města jsou správné a radnice v nich tedy, podle Řápkové, bude pokračovat.

Životní šanci dostala a využila řada slovenských romských dětí při nahrávání kompaktního disku s romskou hudbou Divé maky. Program byl připraven pod vedením známé české hudebnice, romské zpěvačky Idy Kelarové a občanského sdružení Divé maky.

Blíží se vánoční svátky a s nimi i Mikuláš a čert. Občanské sdružení Romodrom si letos připravilo bohatý program pro všechny děti na které čeká spousta dobrot a zábavy. Na co se mohou děti těšit se Robert Ferko zeptal ředitelky Marie Gailové.

„Bude se to konat v Roxy na Praze 1, bude se začínat ve tři hodiny odpoledne, tímto také všechny lidičky zvu. Bude tam tříhodinový program, který bude poměrně pestrý, budeme tam mít dvě kapely, které budou dětem hrát. Výtěžek z této mikulášské besídky půjde nazpátek do Romodromu, tyto prostředky použijeme na náš tábor, který budeme dělat v létě.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download


=[ Reportáž ]=
Oči Romů na fotografiích Rogiera Fokkeho vyprávějí mnohé příběhy
Nizozemský fotograf Rogier Fokke se už mnoho let zabývá portrétováním Sintů a Romů z různých zemí Evropy. Vytváří velmi zajímavé snímky, jejichž temné pozadí umožňuje hlouběji se zadívat do očí portrétovaného. V očích každého zobrazeného člověka se skrývá osobní příběh, který často vypráví o vyloučení, pronásledování či útěku. Některé fotografie z jeho projektu si můžete do poloviny března prohlédnout v brněnském Muzeu romské kultury na výstavě Paramisa. S fotografem Rogierem Fokkem na vernisáži hovořila Jana Šustová.

Ioan Ciuard (Foto: Rogier Fokke) Kolik let už se věnujete fotografování Romů?

S Romy v Holandsku už pracuji dvacet let. Začalo to během církevní pouti, na kterou přijelo hodně nizozemských Sintů, myslím, že jich bylo kolem tří set, a během čtyř dnů tam měli své církevní setkání. A tam jsem vytvořil své první snímky. O rok později jsem za nimi přijel a dal jsem jim ty fotografie a to jsem zopakoval 4x, takže jsem se blíže seznámil s romskou komunitou, což pro mě byl úplně nový svět. Na ulicích jsme totiž moc Romů nepotkávali, protože žijí izolovaně v tzv. táborech.

V jakých zemích jste Romy fotografoval a jak jste se dostal k Romům v zahraničí?

Na tom církevním setkání jsem se spřátelil s rodinou jedné ženy, která byla mluvčí romské komunity. Právě ona mě uvedla k jiným rodinám a ty mě zase zavedly k dalším rodinám, takže v Holandsku se před objektivem mého fotoaparátu vystřídala celá řada rodin. Tyto fotografie jsem poprvé představil na romském festivalu na jihu Holandska a tam také byli lidé, kteří organizují festival Khamoro v Praze. A ti mě požádali, abych své fotky na Khamoru prezentoval. A v Praze jsem potkal další lidi, kterých jsem se zeptal: „Až se vrátím, mohu Vás vyfotografovat?“ A oni na to odpověděli: „Samozřejmě, samozřejmě, až se vrátíte, zavoláme si a necháme se vyfotografovat.“ A tito lidé mě zavedli mezi další Romy, například do Zlína, takže jsem pak ve Zlíně pracoval. A festival Khamoro mě také zavedl na mezinárodní setkání mládeže, kde jsem fotografoval mladé lidi z komunity Romů a Sintů.

Máte nějaký klíč, podle kterého vybíráte, koho budete fotografovat?

Ne, nemám žádný takový klíč, protože není dobré provádět selekci. Pro tento projekt rád fotografuji Romy a Sinty, mezi něž jsem byl uveden lidmi, které znám.

Heidi Weiss (Foto: Rogier Fokke) Pozadí Vašich fotografií Romů a Sintů je vždy černé, jaký to má důvod?

Dělám to záměrně, protože obvykle bývají Romové fotografováni v konkrétních situacích a vždy je to s hudebními nástroji, nebo v karavanech, často v chudých podmínkách a já jsem to nechtěl dělat stejným způsobem, chtěl jsem to dělat úplně jinak. Takže vytvářím portréty, které mají černé pozadí a žádám ty portrétované lidi, aby na sobě měli černé oblečení, takže jediná barva na té fotografii je barva jejich pleti a barva jejich očí. Takže když se díváte na ty fotografie, ihned se soustředíte na jejich obličeje a když vidíte obličeje, díváte se do očí. A oči vyprávějí velké příběhy, v očích vidíte příběhy těch lidí. A samozřejmě tito lidé mají za sebou hodně příběhů, protože jejich situace není moc jednoduchá, takže někteří z nich vypadají poněkud smutně.

Ptáte se těch lidí také na jejich životní příběh a zapisujete jejich vyprávění?

V Holandsku máme hodně uprchlíků z východní Evropy, jsou to Romové, kteří utekli na západ. Tyto uprchlíky a rovněž další lidi z Holandska jsem po fotografování žádal, aby mi vyprávěli svůj příběh. Se všemi lidmi, které jsem portrétoval, jsem také dělal rozhovor. A ty rozhovory byly publikovány v holandském časopise, který je určen pro Romy a Sinty. Poté jsem se rozhodl vytvořit knihu, která se jmenuje „Paramisa – Romové vyprávějí své příběhy“. Ale příběhy vyprávějí především jejich obličeje, takže jsem nakonec v té knize nepublikoval všechny rozhovory, protože to má být fotografická kniha. Vybral jsem asi deset nebo jedenáct příběhů, které byly nejzajímavější. Když čtete všechny ty rozhovory, dozvíte se, že v Holandsku máme lidi z Bosny, Rumunska, Makedonie...

Kde jste Romy fotografoval?

Je také důležité říct, že jsem nežádal lidi, aby chodili ke mně do ateliéru, ale šel jsem za nimi s mobilním ateliérem, takže byli ve svém prostředí. Například v malých karavanech jsem postavil to černé pozadí a blesk a to je opravdu velká věc, když fotografuji v karavanech nebo v tělocvičně. Vždy jsem si dovedl najít nějaké místo pro fotografování.

Kolik fotografií obsahuje projekt Paramisa?

V knize Paramisa je padesát portrétů. Myslím, že jsem jich celkově udělal šedesát, ale deset z nich se moc nevydařilo z technických důvodů – například nebyly ostré, nebo byly podexponované nebo přeexponované, takže deset portrétů vypadlo. A ke každému portrétu jsem pořídil čtyři, pět nebo šest fotek, takže myslím, že celkově jsem pro tento projekt vyfotografoval na 300 snímků. Je to děláno velmi staromódním způsobem, je to takový fotoaparát, kdy si přehodíte přes hlavu plachtu a díváte se hledáčkem, takže se s tím nedá hýbat. Je velmi krásné, když se vedle techniky můžete také soustředit na toho muže nebo ženu, kteří sedí před objektivem.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
13.11.2009Fotografie Rogiera Fokkeho se zaměřují na jednotlivce a osobní příběhO Roma Vakeren
05.11.2009Pozvánka na výstavu "Paramisa. Sintové a Romové ve fotografiích Rogiera Fokkeho"Zprávy ze života Romů

=[ Reportáž ]=
Ida Kelarová se skupinou Jazz famelija nazpívala CD Aven bachtale
Následující minuty budou patřit výrazné romské osobnosti. Založila mezinárodní školu pro lidský hlas, vyučuje romské písně a hledá nové talenty. Mezi její záliby patří i cestování a její domeček v příjemném prostředí na Vysočině, kde žije už několik let se svým manželem Desideriem Duždou. Představujeme Vám Idu Kelarovou, za kterou se vydal do Bystré u Poličky kolega Robert Ferko.

Proč jste si vybrala právě tento kraj?

„To bylo impulsivní rozhodnutí, tenkrát jsem bydlela ve Walesu ve Velké Británii, po revoluci jsem se přijela podívat domů za rodinou, tenkrát jsme bydleli všichni v Brně. Pak jsem se vydala z Brna na Vysočinu, přijela jsem sem, seděli jsme tady na terase, popíjeli jsme kávičku, najednou paní sousedka vyšla na zahradu a ptá se mě, jestli bych nechtěla koupit její dům, protože se bude stěhovat do domova důchodců. Já jsem impulsivně řekla, že ano. Během týdne jsem vyřídila všechny formality, zaplatila jsem, odjela jsem. Za dva roky jsem dostala dopis od té paní, že dostala místo v domově důchodů a že klíče mám pod rohožkou.“

Paní Kelarová, jste Romka nebo nejste?

„Tatínek umřel před 25ti roky a moje maminka pořád tvrdí, že můj táta nebyl Rom, takže u nás v rodině to je veliké tabu. Já jsem vlastně taková černá ovce, že jsem prořekla něco, co jsem neměla, že se to nedělá. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli jsem Romka, tak mu řeknu, že nejsem, protože jsem napůl Romka a napůl Češka. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli jsem Češka, tak mu řeknu, že ne, já se jako Češka vůbec necítím.“

Myslíte si tedy, že kdyby vaše maminka věděla, že váš otec byl Rom, že by si ho vůbec nevzala?

„Ne, ona by si ho nevzala.“

Co děláte, když nepracujete, když se nevěnujete muzice?

„Pro mě volný čas je, když odjedeme někam hodně daleko, což se nám občas podaří, když jedeme někam k moři, do exotických krajů. Být daleko je fajn, protože člověk ani kdyby chtěl, tak nemůže dělat, nikdo mu nevolá.“

Pokud se nepletu, vy máte dvě děti?

„Ano, mám dvě děti a tři vnoučata.“

Podporují vás ve vaší práci?

„Já mám takové štěstí, že mám skvělé děti, odmalička se mnou cestovaly, procestovaly se mnou kus světa. Někdy se i stalo, že jsem na ně neměla čas díky tomu, že jsem se věnovala cizím lidem, protože potřebovali pomoct nebo jsem pracovně byla vytížená. Jsem moc ráda, že mám takové děti, protože my nikdy nic nevyčetly, spíš naopak mi vždy fandily.“

Vaše romská muzika je trošku odlišná od jiné romské hudby, kterou interpretuje třeba Věra Bílá, kde jste vzala inspiraci ke smíchání romské hudby a jazzu?

„Když jsem se odstěhovala, tak mi tenkrát umřel táta. Protože táta zapřel doma, že je Rom, takže u nás nikdy se nikdy nemluvilo romsky, takže já jsem romsky neuměla. Ale když jsem se odstěhovala do Walesu, poté co umřel, tak mi bylo příšerně smutno. Pamatovala jsem si melodie a písničky, ale nepamatovala jsem si texty. Texty jsem si třeba vymýšlela. Táta mě vždy učil hudbě, tak jsem si texty vymýšlela, stejně mi tam nikdo nerozuměl. Trošku jsem to šidila, musím se přiznat. V té době jsem neměla nikoho, komu bych napsala nebo s kým bych se poradila. Vzpomínám si, že když jsem byla pozvaná na můj první koncert zpívat, kde jsem zazpívala romské melodie, tak takto to vzniklo, oni mě nerozuměli, ale nějak se to chytlo. S klavírem a se zpěvem jsem pak objela celé Norsko, tam jsem byla dva roky a Dánsko, tam jsem byla tři roky, pak jsem jela zpátky do Walesu, do té doby, než jsem potkala Dežu, který mi řekl, že bych měla zpívat, tak jsem to začala brát víc vážně. Pak už to bylo úplně jiné, protože mít vedle sebe Roma, který má romský jazyk jako první jazyk, tak to dostalo úplně jiný rozměr. Naučila jsem se pak romsky, nejde mi to tak, abych si troufla říct, že mluvím romsky, ale přeci jenom mě romština velmi oslovila, protože potom, když jsem začala opravdu zpívat romským jazykem, tak jsem zjistila, jak je krásný a jak krásně se v romském jazyce zpívá.“

Líbí se vám muzika vaší sestry neméně slavné zpěvačky Ivy Bittové?

“To je muzika, kterou bych třeba já nikdy nedělala, protože mi není blízká. Já jsem člověk harmonický a melodický a alternativní typ hudby mě nijak neoslovuje. Já si myslím, že ona by vám odpověděla asi stejně, že jí se zase nelíbí melodické a harmonické. My jsme dvě sestry, které si hledaly a našly svou cestu. Ona si na své hudbě vybudovala opravdu široké publikum a já si jí nesmírně vážím, protože sama vím, že ona plní takové poselství tatínka, který si přál, aby hrála na housle. Ona potom přestala a když tatínek umřel, tak zase začala, mezitím byla herečkou. Mám z toho radost, protože i když obě máme různé cesty, tak se i někdy podaří, že se sejdeme a zjistíme, že to naše něco společné sesterské tam pořád je, akorát jsem se vydaly jinou cestou.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
28.09.2015Romano drom: Ida Kelarová vytváří prostor pro boření předsudků a setkávání s romskou kulturouZprávy ze života Romů
15.08.2015Letní škola Romano drom připravila romským dětem řadu zážitkůO Roma Vakeren
08.08.2015Dva týdny plné hudby a tance nabídla romským dětem Ida Kelarová a čeští filharmoniciO Roma Vakeren
30.07.2015Letní škola Romano drom je v plném prouduZprávy ze života Romů
25.07.2015Nad projektem Romano drom převzal záštitu slovenský prezident Andrej KiskaO Roma Vakeren
04.07.2015Ida Kelarová a spolek Miret hledají spolupracovníky pro mezinárodní festival RomaleO Roma Vakeren
28.06.2015Ida Kelarová po osmi letech obnovuje letní hudební festival RomaleZprávy ze života Romů
13.06.2015Sbor Čhavorenge vystoupí spolu s Českou filharmonií na Hradčanském náměstí v PrazeO Roma Vakeren
28.03.2015Ida Kelarová zve na další ročník mezinárodního romského festivalu „Romale“ Gypsy CelebrationO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Takové tedy bylo O Roma vakeren s datem 27.listopadu. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a Jaroslav Sezemský.

Obsah článku:
Reportáž:  Romské děti v Břeclavi už mají svůj Přístav
Reportáž:  Romská malířka a spisovatelka Ceija Stojka získala profesorský titul
Tradiční romská jídla:  Pišot se dá upravit na sladko i na kyselo
Zprávy: 
Reportáž:  Oči Romů na fotografiích Rogiera Fokkeho vyprávějí mnohé příběhy
Reportáž:  Ida Kelarová se skupinou Jazz famelija nazpívala CD Aven bachtale

Článek
Tisknout
Poslat e-mailem

Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
25.06.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
11.06.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
28.05.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
09.04.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
02.04.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
12.03.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
27.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
20.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
13.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
09.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Archiv rubriky

Nejčtenější články
803741   26.02.00 Odchod Romů z České republiky
314875   12.10.07 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
299978   11.09.98 Romske aktuality
270305   14.03.00 Romský jazyk
172304    Historie a původ Romů
141366   12.02.02 Historie Romů na území České republiky
121078    Tradiční způsob života Romů na území bývalého Československa
103410    Fotografie
90594   18.09.98 Můj svět - Fotografie romských dětí
86379   16.01.04 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 1997-2019
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, Czech Republic
E-mail: info@romove.cz