Vyhledávání
19.11.2019
AKTUALITY

HISTORIE ROMŮ

TRADICE, KULTURA

OSOBNOSTI

SOUŽITÍ

KONTAKTY

FOTOGRAFIE

















Česky English Deutsch Francais
Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Logo Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.



Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Dnes vás pozveme do Francie na pouť svaté Kali Sáry a nebudou chybět zprávy ze života Romů a pěkná muzika.

Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.


=[ Reportáž ]=
Romové na pouti ke svaté Sáře
Už po staletí se Romové z mnoha zemí světa sjíždí v druhé polovině května do městečka Saintes-Maries-de-la-Mer na jihu Francie. Každoročně se zde totiž 24. května koná pouť ke svaté Káli Sáře, kterou Romové uctívají jako svoji patronku. O den později následuje svátek svaté Marie, Matky Jakubovy, která se podle tradice spolu s Marií Salomé vylodila u zdejších břehů. Mezi poutníky byla letos i naše kolegyně Jana Šustová.

Procesí se sv. Sárou vychází z kostela (Foto: Jana Šustová) Pro každoroční pouť v Saintes-Maries-de-la-Mer jsou klíčové tři světice. První dvě - Marie Salomé a Marie matka Jakubova - byly přímé svědkyně života Ježíše Krista. Při Jeho ukřižování věrně stály pod křížem a patřily k prvním lidem, kteří se dozvěděli o Jeho zmrtvýchvstání. Pravděpodobně v souvislosti s pronásledováním prvních křesťanů byly obě ženy nuceny utéct z Palestiny a vylodily se ve Francii v oblasti Camargue právě v místech dnešního městečka Saintes-Maries-de-la-Mer, jehož jméno v překladu znamená Svaté Marie z moře. O třetí ženě, Káli Sáře, se vyprávějí různé legendy. Například podle jedné z nich byla Káli Sára obyvatelkou Camargue, která pocházela z urozeného rodu a ujala se svatých Marií po jejich příjezdu do této oblasti. Díky své tmavé tváři získala oblibu mezi Romy a ti dodnes uctívají její sošku, která stojí v kryptě kostela v Saintes-Maries-de-la-Mer. Více nám o tradicích poutě prozradil kněz Marc Prunier, který už 30 let pracuje s Romy. Zastihla jsem ho po dopolední mši 24. května, tedy ve svátek svaté Sáry.

Relikviáře s ostatky sv. Marie Salomé a sv. Marie matky Jakubovy (Foto: Jana Šustová) "Dnes odpoledne v 15 hodin 30 minut začneme slavit sestoupení relikviářů, ve kterých jsou uloženy ostatky svaté Marie matky Jakubovy a svaté Marie Salomé. Relikviáře jsou uloženy ve vrchní části kostela, odkud jsou po lanech spuštěny dolů. Pak jsou tyto hroby světic položeny na oltář. A v okamžiku, kdy jsou hroby světic spuštěny dolů, bývají muži ze zdejšího kraje, tedy z Camargue, pověřeni, aby nesli na svých ramenech sošku sv. Sáry k východu z kostela. A s ní pak všichni projdeme uličkami města až k moři, abychom si připomněli místo, kam přišlo evangelium, místo, kde se světice před dvěma tisíci lety vylodily."

Namáčí se soška svaté Sáry také do vody?

Procesí přišlo do moře (Foto: Jana Šustová) "Podle tradice se chodí až do vody. V procesí jdou také koně a ti vstupují do vody asi tak po břicho. A nosiči sošky jdou rovněž do vody zhruba po pás. Je to způsob, jak jde člověk co nejblíže ke Svaté zemi. Je škoda, že nemůžeme jít až do Jeruzaléma, ale jdeme tak daleko, jak je to možné - tedy do moře, z něhož přišly světice. Mezi poutníky je vždy také hodně lidí, kteří chodí do vody, ale to je na svobodném rozhodnutí každého a patří to k obřadu."

Proč byla tato pouť ustanovena zrovna na 24. a 25. května?

Poutník v kryptě u sošky sv. Sáry (Foto: Jana Šustová) "Myslím, že to první rozhodující datum byl 25. květen, což je odnepaměti svátek svaté Marie matky Jakubovy. A svátek svaté Sáry byl vybrán na den nejbližší svátku svaté Marie, protože se domníváme, že Sára doprovázela tyto světice nebo že se jich tady ujala. Takže se nerozděluje to, co Bůh spojil."

A co se bude dít během zítřejší poutě, tedy 25. května?

Lodička se svatou Marií Salomé a svatou Marií matkou Jakubovou (Foto: Jana Šustová) "Zítra je také ještě velký den, kdy budeme přednostně slavit obě svaté Marie. Už to nebude soška svaté Sáry, kterou poneseme k moři, ale lodička s těmito dvěma ženami - se svatou Marií Salomé a svatou Marií matkou Jakubovou. Prakticky bude stejný program jako dnes: dopoledne bude mše a po jejím konci vyjde procesí s lodičkou s oběma svatými Mariemi. Ve stejném duchu, o jakém jsem mluvil před chvílí, se procesí přiblíží co nejblíže k Palestině, odkud přišly obě ženy, zvěstovatelky evangelia, a pak se zase sošky přinesou zpět do kostela. A zítra odpoledne je poslední velká pobožnost, během níž jsou relikviáře opět vytaženy do kaple v horní části kostela, kde jsou uchovány až do příští poutě."

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
15.06.2013Tisíce Romů se v květnu sjíždí v Saintes-Maries-de-la-Mer na pouť ke svaté SářeO Roma Vakeren
24.05.2013Pouť ke svaté Kali Sáře v jihofrancouzském městečku Saintes-Maries-de-la-MerFotoaktuality
01.09.2009Ve Francii církev kočuje s RomyZprávy ze života Romů
20.06.2009Romové putují do Saintes-Maries-de-la-MerZprávy ze života Romů
23.06.2006V Hejnicích proběhla pouť k patronce Romů svaté SářeO Roma Vakeren
19.06.2005Romský festival završila slavnostní mše za patronku Kali SáruZprávy ze života Romů
03.06.2005I letos se Romové sešli na pouti svaté Sáry ve FranciiO Roma Vakeren
09.07.2004Víra Romů a jejich vztah k církviO Roma Vakeren
20.06.2004Festival romské kultury vyvrcholil slavnostní mší v HejnicíchFotoaktuality
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Ohlédnutí za 11. ročníkem festivalu Khamoro
Slavnostním galakoncertem tradiční romské hudby skončil 11. ročník světového romského festivalu Khamoro. V sobotu večer se v kongresovém centru na podiu vystřídali ti nejlepší muzikanti a interpreti, kteří roztančili celý sál. Mezi prvními, kteří vystoupili, byla skupina Romano stilo která si zahrála s houslistou Pavlem Šporclem. Více Robert Ferko.

Italská skupina Acquaragia drom (Foto: Jana Šustová) Jak vznikla spolupráce se skupinou Romano Stilo a jak vy jste se vůbec dostal na festival Khamoro?

„Mě před dvěma a půl lety pozvali na jejich benefiční koncert, kam jsem rád přijel, protože tuto romskou muziku mám strašně rád. Tam jsme si vlastně jen na jednu zkoušku zahráli Montyho čardáš a nějaké skladby, které jsme znali a já potom, když jsem přemýšlel o novém projektu na nahrávku na CD, tak jsem chtěl udělat něco jiného, než do té doby. Něco jiného, než klasický koncert, klasické skladby a tak mě napadlo, že bych kluky zase mohl na oplátku pozvat já na to CD, což se stalo, takže jsme vloni v červenci natočili živou desku Gipsy Way, která se skvěle prodává, už jsme dostali zlatou desku. A protože mám tu muziku hrozně rád a Khamoro je velmi známý festival, z mého podhledu ojedinělý, tak jsem přišel za organizátory, jestli bychom nevymysleli nějaké mé vystoupení, ať už tedy normální koncert v rámci Khamora nebo teď, jak jsme hráli na závěrečném galakoncertu. Jsem moc rád, že jsme se domluvili, protože ta atmosféra, která je tady, tak ta je prostě skvělá.“

Připravujete třeba do budoucna ještě nějaké CD s romskou kapelou?

„To zatím ne, připravujeme velké turné po republice, budeme hrát mimo jiné i v Lucerně 10. listopadu, tím jaksi zatím završím mou romskou periodu a uvidím, co dál, protože ta muzika je skvělá, je v ní spousta krásných skladeb a byť nebylo jednoduché skladby na to CD vybrat, tak si myslím, že ještě zůstalo mnoho a mnoho krásných, takže ještě není všem dnům konec.“

Celý galakoncert moderovala Lejla Abbasová a kolegu Ferka zajímalo, kdo jí tuhle práci nabídl.

„Mě oslovila Jelena Silajdžič, která se úplně z jiných důvodů objevila na Úřadu vlády, protože jsme řešili nějakou romskou záležitost a právě při této příležitosti mě oslovila, zda-li bych nechtěla moderovat právě galakoncert a já jsem samozřejmě strašně ráda souhlasila.“

Jak se vám líbí romská muzika?

„Já musím říct: kéž by jí bylo více, respektive kéž by jí bylo slyšet častěji v hlavních vysílacích časech z různých rádiích, protože romská muzika je nesmírně živá, já to u té české někdy postrádám. Hlavně u české se nedá až tak dobře tancovat.“

Máte nějakou oblíbenou kapelu nebo zpěváka?

„Mám hrozně ráda Věru Bílou a Kale, musím říct, že ty opravdu zbožňuji. A teď jsem na Slovensku slyšela kapelu, která se jmenovala Diabolské husle, ta mě tedy naprosto dostala.“

Kdybyste dostala nabídku na další ročník, abyste ho moderovala, přijala byste tuto nabídku?

„Rozhodně, bez diskuze a bez pochyb.“

Mezi účinkujícími byl i mladý virtuóz Marek Balog, kterého jsme také pozvali k mikrofonu.

Jaký styl muziky hrajete?

„Jelikož jsme zastupitelé českého folkloru, tak budeme hrát samozřejmě tradiční folklor, tradiční cimbálovou, to znamená halgato, píseň k poslech, pak čardáš pomalý, a čardáš strašně rychlý, ohnivý.“

Kromě hry na housle se věnujete také kompozici.

„A také transkripcím, to znamená upravování již vzniklého díla.“

Kde všude hrajete, je to pouze Česká republika, nebo i v zahraničí?

„Vystupuji v různých zemích – Monako, Paříž, Německo, ale ještě jsem nebyl v Americe, tam se rýsuje nějaký koncert, takže snad Ameriku navštívím.“

Vy jste zakladatel Virtuosi di Moravia, říkám to správně?

„V překladu z latiny jsou to moravští virtuosové, hrajeme právě moje transkripce nebo kompozice.“

Připravujete třeba do budoucna vydání alba?

„Ocitl jsem se často na rozhraní vážné, jazzové a naší tradiční romské hudby, proto jsem žádné CD nevydal. Jako houslista jsem se podílel na CD Antonína Gondolána, Gondolám trio, nebo u paní Věry Gondlánové. Na své první CD se chystám, ovšem nebude to tradiční romská hudba, ale vážná hudba.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
29.05.2009Skupina !DelaDap roztančila celou LucernuO Roma Vakeren
29.05.2009S Jarmilou Balážovou o skupině !DelaDapO Roma Vakeren
29.05.2009!DelaDap předvedla originální mix tradiční romské hudbyO Roma Vakeren
23.04.2009I letos nabídne Světový romský festival Khamoro bohatý programZprávy ze života Romů
03.04.2009Poslední květnový týden Prahu ozdobí festival KhamoroO Roma Vakeren

=[ Reportáž ]=
Otto Pankok a jeho výtvarné svědectví o životě Romů v Německu
V rámci Mezinárodního romského festivalu Khamoro byla v pražském Paláci Aventin zahájena výstava s názvem Sinti, která představuje díla německého výtvarníka Otty Pankoka. On sám sice nebyl Rom, ale ve svém díle i osobním životě se menšině Sinti a Romů intenzivně věnoval. Otto Pankok zemřel v roce 1965, ale na vernisáž výstavy přijel jeho praprasynovec Moritz Pankok, kterého oslovila opět Jana Šustová.

Otto Pankok: Gaisa (Broušení. Ludwig Gallery Oberhausen) Kde se Otto Pankok vůbec poprvé setkal s Romy?

Otto Pankok se s Romy setkal v roce 1931 v Saintes-Maries-de-la-Mer, kde každoročně probíhá pouť Romů z celé Evropy ke Káli Sáře, tedy k černé Sáře. Byl tam na pobytu, během kterého maloval a byl nadšený, že tam potkal lidi, kteří jsou v jeho očích velkými milovníky svobody.

Vyhledal potom Romy také ve své vlasti – v Německu?

Otto Pankok: Raklo na jaře. 1932 Ano, hodně je postrádal a nejprve je nenašel. Až mu potom Luise Dumondová, která byla vedoucí činoherního divadla, dala typ, že na jihu Düsseldorfu je Heinefeld, kde byla bývalá francouzská kasárna, která ještě oficiálně byla francouzským státním územím. A tak se tam ilegálně usídlili různí lidé – především nezaměstnaní, ale také 25 rodin Sinti Romů.

Bydlel tam Otto Pankok také nějaký čas nebo tam jen dojížděl?

Bylo to tak, že k velkému překvapení všech obyvatel Heinefeldu si tam Otto Pankok pronajal slepičí farmu. Všichni ostatní, kteří tam bydleli, nemohli platit žádný nájem, ale on si tu farmu pronajal, postavil tam kamna a to byl jeho ateliér. Byl tam denně, sice tam nebydlel, ale každý den tam pracoval.

Jak byste popsal jeho díla z této doby?

Otto Pankok se Sinty a Romy na výstavě v Kunsthalle v Düsseldorfu v roce 1932 Díla z doby od roku 1931 až do doby po válce, ale zvláště do roku 1934, kdy byl v Heinefeldu, považuji za jeho nejlepší díla, protože tam prožíval nejnaplněnější a nejintenzivnější chvíle života. Zatímco se v Německu celá společnost masivně změnila a k moci se dostal velmi konzervativní režim, Heinefeld byl ostrov, kde byla obrovská mezilidská solidarita a lidé spolu dobře vycházeli. A to je na jeho dílech vidět.

Jakou výtvarnou techniku používal a jak velké byly jeho obrazy?

Otto Pankok sám byl hodně velké postavy, byl vysoký metr 90 a úměrně tomu také pracoval na velkých formátech. První díla, která tvořil, byly uhlokresby. Ty měly velikost většinou tak metr 30 krát metr. Takových ve svém životě namaloval celkem 5000. V době, kdy byl mezi Romy v Düsseldorfu, vzniklo asi 500 obrazů. A později tvořil grafiky.

Ale pak přišli k moci nacisté. Jak to ovlivnilo život a dílo Otty Pankoka?

Moritz Pankok (Foto: Jana Šustová) To byla samozřejmě pro Ottu Pankoka katastrofa. Od začátku bylo jasné, že nacisté začnou prosazovat rasovou politiku o Herrenmeschen a Untermenschen, tedy o vyšší čisté rase a nižší rase. A toto rozdělení, které Otto Pankok od počátku považoval za velmi špatné, prožil i na vlastní kůži, protože Heinefeld byl uzavřen. V roce 1935 byl Heinefeld vyklizen a Romové z Düsseldorfu byli zavřeni do lágru – takové lágry vznikaly v každém větším městě v Německu. Otto Pankok tím velmi trpěl a sám dostal zákaz práce. Už nemohl dělat své velké uhlokresby, protože už nebyl u svých modelů. Ale začal tvořit obrazy svých přátel, kteří už tam nebyli – jejich fyzickou přítomnost nahradil jím vytvořenými grafikami a dřevoryty – na stejné téma, se stejnými modely. A to je také velmi emocionální téma.

Tady na výstavě vidíme hodně portrétů Romů, jaký osud potkal tyto lidi?

Romanus. Dřevořezba, 1948. Mülheim Kunstmuseum Alte Post (Foto: Jana Šustová) V roce 1938 Otto Pankok opustil Düsseldorf a musel žít na venkově, protože jeho dům byl vícekrát prohledán Gestapem a on sám jen o vlásek unikl zatčení. Na venkově žil poměrně osaměle. Když se pak v roce 1946 vrátil do Düsseldorfu, zjistil, že téměř všichni ze Sintů, které znal, se stali oběťmi holocaustu. Tím dostalo jeho dílo úplně jiný význam, protože to byly dokumenty o lidech, kteří už nežili. V roce 1947 vydal knihu a snažil se v ní ještě jednou oživit ta naplněná léta, která prožil v Heinefeldu.

To byla ta kniha Cikán, kterou také můžeme vidět na výstavě?

Kniha Zigeuner - Cikán, 1947 (Foto: Jana Šustová) Ano, byla to kniha Cikán, i když je třeba říct, že v dnešní době už by se slovo Cikáni nemělo používat, protože jím vždy okolí menšiny označovalo tuto menšinu. Dnes hovoříme o Sintech a Romech. Když Otto Pankok používal slovo Cikáni, bylo to v jiném kontextu. Ale byla to tato kniha, kterou vydal v roce 1947 jako vzpomínku na své ztracené přátele.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
29.05.2009Skupina !DelaDap roztančila celou LucernuO Roma Vakeren
29.05.2009S Jarmilou Balážovou o skupině !DelaDapO Roma Vakeren
29.05.2009!DelaDap předvedla originální mix tradiční romské hudbyO Roma Vakeren
23.04.2009I letos nabídne Světový romský festival Khamoro bohatý programZprávy ze života Romů
03.04.2009Poslední květnový týden Prahu ozdobí festival KhamoroO Roma Vakeren

=[ Zprávy ]=

Anna Poláková (Foto: Khalil Baalbaki) Český rozhlas je silně znepokojen rostoucím počtem rasově motivovaných útoků a sílící radikalizací společnosti. Tyto negativní projevy nesnášenlivého a xenofobního jednání některých jedinců se dotýkají samotného Českého rozhlasu a jeho zaměstnanců. O azyl v Kanadě požádala i s celou rodinou Anna Poláková, vedoucí redaktorka romského vysílání z redakce ČRo 1 – Radiožurnálu pro národnostní menšiny.

Romská rodina z Vítkova, které žháři před časem vypálili rodinný domek, si dál hledá nový domov. Vyhlédnutý dvoupokojový byt se Anně Sivákové a jejímu druhovi nepodařilo koupit. Rodina už navštívila asi deset nabízených nemovitostí.

Ministerstvo vnitra chystá příručku, v níž by obce měly najít rady, jak čelit akcím extrémistů a jak například jejich shromáždění rozpustit. Součástí bude i kalendář rizikových dnů, tedy takových, které by si extrémisté mohli pro své akce vybrat. Manuál by měl být dostupný na webových stránkách ministerstva, které ho bude průběžně aktualizovat.

Do nedělních voleb do Evropského parlamentu v Maďarsku se poprvé chystají i Romové, kteří mají vlastní kandidátku. Jejich naděje na to, že by do evropského sněmu mohli vstoupit, jsou však mizivé. V zemi totiž vládnou mezi Maďary a Romy stále hlubší rozpory.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download


=[ Reportáž ]=
Zhodnocení vztahů mezi majoritní společností a Romy
Hodnocení vztahů většinové společnosti s Romy je nejhorší za posledních 12 let. Soužití s Romy v místě svého bydliště kriticky hodnotí více než polovina dotázaných a řešení problematiky ze strany vlády považuje 63 procent respondentů za neuspokojivé. Vyostření vztahů Romové vnímají a necítí se v naší společnosti bezpečně. O zhodnocení vývoje vztahů mezi majoritní společností a etnickou menšinou požádala Marie Vrábelová sociologa Fedora Gála.

Foto: Jana Šustová „Kdyby v nějakém sociologickém výzkumu byla položena otázka, jestli chcete mít za souseda Rusa, tak by ti výzkumníci zjistili, že také ne, kdyby to byl Ukrajinec, Číňan nebo Mongol nebo Vietnamec, tak by to také nedopadlo nejlépe, xenofobie a averze k jinakosti v české společnosti je. Druhá věc je, že se povedlo za poslední léta ztotožnit romskou komunitu s neplatiči, asociály, grázly a gaunery. Tady se lidé skutečně neptají, jestli chceš mít za souseda neplatiče, asociála, gaunera nebo slušného člověka. Ptají se způsobem, který je pro mě hrozně nepřijatelný, že se hází jedna celá menšina do jednoho pytle. Třetí věc je, že skutečně způsob, jakým je medializován problém vztahu romské menšiny a tzv. bílé většiny, je poslední dobou děsivý. Nikdo se neptá, jak taková problémová čtvrť vzniká, proč je problémová, je to prostě čirý, krutý, nelidský populismus, a poslední věc politické elity, to jsou ti lidé, kteří určitých způsobem artikulují veřejné mínění, dělají to bez ohledu na to, že zhoršují situaci romské minority.“

Myslíte si, že naše společnost pro Romy dělá dost nebo je to nedostačující?

„Naše společnosti by měla dělat dost pro lidi, náš stát by měl dělat maximum pro to, aby sloužil lidem, nevidím jediný důvod, proč bychom měli upřednostňovat nějakou speciální etnickou nebo národnostní skupinu.“

Myslíte si, že se tedy pro Romy zlepšila situace třeba ve školství?

„Myslím si, že kdyby se naše školství chovalo k Romům, jako se chová k ostatním dětem, tak by možná ten problém byl řádově menší, kdybychom je neodsuzovali do zvláštních škol, kdybychom se nechovali tzv. specielně, kdyby učitelé netrpěli rasové předpojatosti, tak bychom se možná divili, jak by ty romské děti prosperovaly.“

V čem vidíte problém, že ta situace se v poslední době zhoršuje a vyhrocuje?

„Těch faktorů je hodně, možná se projevují důsledky mluvení o ekonomické krizi, možná se opravdu projevují důsledky rozhádané a velice hysterické politické scény, možná se opravdu projevují důsledky toho, že zaměstnání se neshání tak lehce a lidé jsou nuceni více zabrat, než byli možná zvyklí, a možná je to spousta věcí, o kterých já nevím.“

Dokonce lidé z většinové společnosti říkají, že pro Romy se dělá víc než pro občany české republiky.

„Tak to by někdy měli přijít nabarveni na černo do zaměstnání, které je inzerováno jako místo pro skladníka, vrátného, hlídače na parkovišti a nevím co a vydržet ten udivený a zhnusený pohled.“

Myslíte si, že Romové utíkají z naší republiky z ekonomických důvodů?

„Já neznám přesná data, ale to, co vidím ze svého nejbližšího okolí, je, že oni utíkají kvůli dětem, protože se bojí o jejich bezpečnost.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
21.02.2013Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za údajnou diskriminaci RomůZprávy ze života Romů
28.05.2011Negativní obraz Romů v průzkumech veřejného míněníO Roma Vakeren
08.01.2011Negativní obraz Romů v médiíchO Roma Vakeren
09.12.2010STEM: Většina Čechů považuje Romy za nepřizpůsobivéZprávy ze života Romů
23.05.2009Extrémismus: Dlouhé zrání, hořké plodyZprávy ze života Romů
23.06.2006Podle průzkumů veřejného mínění mají Češi stabilně nejsilnější odpor vůči RomůmO Roma Vakeren
02.05.2005STEM: Nejlépe by Češi snášeli sousedství se SlovákemZprávy ze života Romů
25.03.2005Veřejnost má dobré mínění o Češích a Slovácích, špatné o RomechZprávy ze života Romů
07.04.2004Třem pětinám středoškoláků by vadilo žít s Romem či RomkouZprávy ze života Romů

=[ Reportáž ]=
Výstava fotografií Romové ze Vsetína
V Olomouci je k vidění výstava fotografií Jiřího Doležela nazvaná Romové ze Vsetína. Expozice, kterou pořádá Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách, zobrazuje život romských rodin vystěhovaných v říjnu 2006 ze Vsetína na Jesenicko a Prostějovsko. Na putovní výstavě je 23 panelů s fotografiemi, 3 panely jsou věnovány textům. Olomoucká kolegyně Radka Kvasničková se autora Jiřího Doležela zeptala, jak se vůbec k fotografování Romů ze Vsetína dostal.

„Já jsem se k tomu dostal až v červenci 2007, tedy se značným zpožděním, protože jsem do té doby dokončoval jiný projekt. Ale dostal jsme se k tomu tak, že už předtím mě oslovila krajská koordinátora romských poradců paní Kettnerová a ta mě vlastně vzala do prvních dvou rodin na Jesenicko, ke Kandráčovým do Červené Vody a k Říhovým do Vlčič u Vidnavy. Potom mě ještě uvedla do rodiny Tulejových v Čechách pod Kosířem a já už jsem potom samostatně rodiny navštěvoval vždy po předchozí telefonické domluvě a trávil jsem tam různě dlouhou dobu.“

Jak vás Romové přijali?

„Z toho jsem měl původně trošku obavy, protože už přede mnou v těch rodinách bylo víc fotografů a novinářů a o jejich situaci referovali různě. Ale to přijetí bylo nad očekávání velmi pozitivní, vstřícné, srdečné.“

Jak na vás působila životní situace těch Romů, hodně se o tom napsalo, ale těžko si to lidé dokáží představit?

Džamila Stehlíková a fotograf Jiří Doležel (Foto: Jana Šustová) „Nejvíce mě šokovala životní situace rodin na Jesenicku: Kandráčových a Žigových, protože tyto dvě rodiny byly vystěhované do starých domů po Sudetských Němcích a vlastně do krajiny, která je dodnes poznamenaná odsunem Sudetských Němců, takže je tam minimální dopravní a sociální obslužnost, jedna z nejvyšších nezaměstnaností v České republice je specielně v tom regionu, takže z toho jsem byl dost špatný. “

Jak probíhala vaše práce, museli jste si na sebe s těmi fotografovanými nějaký čas zvykat, nebo jste přišel a hned jste fotil?

„Zde musím zmínit zásadní zásluhu doktorky Kettnerové, která má obrovské renomé mezi Romy, takže díky jejímu obrovskému charisma jsem byl okamžitě přijat a hned od začátku jsme začal fotit a nebyl s tím nejmenší problém.“

Jak dlouhou dobu jste se věnoval tomuto projektu a kolik z něj vzniklo fotografií, jestli se to dá říct?

„Věnoval jsem se tomu od července 2007 do srpna 2008 a vznikly, nemám to spočítáno, stovky fotografií.“

Podle čeho jste vybíral fotografie na tuto výstavu?

„Tak se nabízelo víc možností, ale potom jsme zvolil takovou cestu, kdy jsem nechtěl tolik zobrazovat momentální beznaděj a chudobu těch rodin, jako spíš jejich důstojnost, naději a přirozenou krásu Romů, kterou jsem si prací na tomto projektu sám pro sebe objevil. Já jsem do té doby vlastně s Romy do bližšího styku nepřišel.“

Je nějaká fotografie, na kterou jste nejvíce pyšný?

„Pyšný? Tak to se asi nedá říct, ale toto je třeba úplně první fotografie, kterou jsem pořídil při první návštěvě v Červené Vodě u Kandráčových, já mám takový pocit, že Maruška Kandráčová byla nemocná.“

Malá holčička v růžovém pyžámku?

„Ano, přesně ta.“

Mně se docela líbí ten portrét mladého muže, z něj jde takový zvláštní smutek nebo zasněnost, kdo je to na tom portrétu?

„To je starší bratr Marušky Kandráčové, Petr Kandráč, a ta fotografie vlastně vznikla vzápětí, je to situace z prvního poschodí toho domu - z prakticky neobydlitelného prostředí.“

Plánujete, že se ještě k těm romským rodinám někdy podíváte?

„Určitě, minimálně bych rád pokračoval v návštěvách rodiny Tulejových, protože to je vlastně jediný rodina z těchto tří, která ještě žije v jednom z těch vystěhovaných domů.“

Vy jste říkal, že předtím jste se s Romy nijak osobně neznal, nestýkal, jaká to byla pro vás zkušenost, obohatilo vás nějak toto setkání?

„Obrovská zkušenost, protože asi všichni jsme v zajetí určitých předsudků vůči Romům a pro mě to bylo velmi obohacující v tom, že jsem objevil sám pro sebe tu jejich přirozenou krásu a vlastní dobrotu. A zjistil jsem, že většinová společnost jaksi nechce vnímat to, čím Romové jsou, většinová společnost žije v předsudcích.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
24.11.2013Romové patří k nejvíce ohroženým lidem naší společnostiZprávy ze života Romů
18.09.2011Segregace romské komunity ve VsetíněZprávy ze života Romů
04.06.2011Současná situace vsetínských RomůO Roma Vakeren
19.10.2010Jiří Čunek, senátorZprávy ze života Romů
13.10.2010Vystěhovaní Romové ze Vsetína se budou znovu domáhat odškodnéhoZprávy ze života Romů
16.11.2007Fotograf Jiří Doležel zdokumentoval život romské rodiny vystěhované na JesenickoO Roma Vakeren
19.07.2007Rozhovor s ombudsmanem Otakarem MotejlemZprávy ze života Romů
14.06.2007Zpráva ombudsmana kritizuje vsetínské řešeníZprávy ze života Romů
14.06.2007Vsetínské provedení nevypadá šťastnějiZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Takové tedy bylo „O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 5. června. Naladit si nás můžete opět v pátek ve 20.05 na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a Jaroslav Sezemský.

Obsah článku:
Reportáž:  Romové na pouti ke svaté Sáře
Reportáž:  Ohlédnutí za 11. ročníkem festivalu Khamoro
Reportáž:  Otto Pankok a jeho výtvarné svědectví o životě Romů v Německu
Zprávy: 
Reportáž:  Zhodnocení vztahů mezi majoritní společností a Romy
Reportáž:  Výstava fotografií Romové ze Vsetína

Článek
Tisknout
Poslat e-mailem

Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
25.06.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
11.06.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
28.05.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
09.04.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
02.04.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
12.03.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
27.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
20.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
13.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
09.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Archiv rubriky

Nejčtenější články
803741   26.02.00 Odchod Romů z České republiky
314875   12.10.07 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
299978   11.09.98 Romske aktuality
270305   14.03.00 Romský jazyk
172304    Historie a původ Romů
141366   12.02.02 Historie Romů na území České republiky
121078    Tradiční způsob života Romů na území bývalého Československa
103410    Fotografie
90594   18.09.98 Můj svět - Fotografie romských dětí
86379   16.01.04 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 1997-2019
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, Czech Republic
E-mail: info@romove.cz