Českým čtenářům se dostává do ruky kniha Ceiji Stojky „Žijeme ve skrytu.
Vyprávění rakouské Romky"
V českém prostoru sice vešel romský holocaust v důsledku mediální pozornosti
okolo znesvěcení místa bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku již
do obecného povědomí, ale kvůli skandalizaci byla veřejnost o celém tématu
informována pouze povrchně a heslovitě. Právě osobní příběhy mohou pomoci
protrhnout clonu, která skutečnost bezpráví a lidského utrpení zakryla během
politických bojů o pojmy, čísla a peníze. Česká veřejnost měla dosud bohužel
jen málo příležitostí proniknout do života romských obětí nacistického
pronásledování tak blízko a tak sugestivně, jak to umožňuje ve své
autobiografii Ceija Stojka.
Ceija Stojka se narodila v roce 1933 ve Štýrsku v rodině kočovných Romů,
Lovárů, která se od 19. století pohybovala na území Rakouska a živila se
koňským handlířstvím a obchodováním na trzích. V období národního socialismu
byla celá Stojkova rodina zavlečena do různých koncentračních táborů.
Desetiletá Ceija byla v roce 1943 deportována s matkou a sourozenci do
Osvětimi-Březinky, a odtud později do dalších nacistických táborů. Většina
jejích příbuzných byla v koncentračních táborech povražděna, Ceija však
přežila a po válce se vrátila zpět do Vídně. V roce 1945 se sama přihlásila
do školy a osvojila si základy čtení a psaní. Dále pak jezdila po trzích a
obchodovala s koberci.
Vedle své spisovatelské činnosti se zabývá také výtvarnou tvorbou
(samostatně vystavuje od začátku 90. let), v níž jsou patrné tři základní
polohy – obrazy, ve kterých se vrací doslovně či metaforicky k zážitkům z
nacistických koncentračních táborů, obrazy, jež dokumentují její život a
život její rodiny před a po druhé světové válce, a konečně – obrazy
květinových polí. Pravidelně se také účastí besed s žáky a studenty
rakouských škol na téma holocaustu Romů a jejich současné situace v
Rakousku.
Ceija Stojka žije a tvoří ve Vídni.
Kniha Žijeme ve skrytu. Vyprávění rakouské Romky
Příběh Ceiji Stojky, publikovaný v roce 1988, způsobil v německojazyčném
regionu velké pozdvižení. Poprvé se díky ní stal veřejným tématem dosud
ignorovaný holocaust Romů a navíc jej na veřejnosti otevřela žena – olašská
Romka, která tím nabourala i další tabu: tabu ženy žijící v konzervativní
romské společnosti, kde bylo nevídané, aby na sebe žena upoutávala
pozornost.
Ceija vypráví o své cestě do Osvětimi, Ravensbrücku, Bergenu-Belsenu a zpět,
do poválečné Vídně. V druhé části knihy složené z osobních rozhovorů, které
s Ceijou Stojkou vedla Karin Berger, se Ceija vrací k životu před válkou a
po válce. Odhaluje tak některé detaily ze života své rodiny kočovných Romů,
své další životní osudy a boj za normalizaci (rodinného) života, zamýšlí se
nad vlastní pozicí mezi tradičním životem a z většiny nepřívětivým světem
gádžů.
Překlad: Jana Zoubková
Vydává: Argo ve spolupráci s Romano džaniben
za finanční podpory Ministerstva kultury ČR
|