Vyhledávání
16.10.2019
AKTUALITY

HISTORIE ROMŮ

TRADICE, KULTURA

OSOBNOSTI

SOUŽITÍ

KONTAKTY

FOTOGRAFIE

















Česky English Deutsch Francais
Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Logo Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.



Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Dnes vám řekneme o sochařském symposiu, vzdáme se do slovenské obce Rudňany a dozvíte se, jak si vede projekt s názvem Co je a co není diskriminace.

Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.

To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.


=[ Reportáž ]=
Jozef Brand a jeho sošky z chlebové střídky
Na dvoře Muzea romské kultury v Brně se poslední týden v červnu ozývalo sekání do kamene, tesání do dřeva a broušení. Před zraky návštěvníků tam totiž pracovala čtveřice romských sochařů. Mezi nimi byl i Jozef Brand, který tvoří sošky z chlebové střídky. Ale jelikož tento materiál snadno podléhá zkáze, učil se během sochařského sympozia pracovat s technikou ztraceného vosku, z níž je pak možné odlít sochy do bronzu. Umělce s pozoruhodným osudem oslovila Jana Šustová.

Jozef Brand na sochařském sympoziu v Brně (Foto: Jana Šustová) Vy jste začal tvořit z chlebové střídky, jak jste se dostal k tomuto materiálu a k sochařské tvorbě vůbec?

"K sochařské tvorbě jsem se dostal roku 1993. Bylo to dost neobvyklé. Jeden můj kamarád mi ukázal, že se dá tvořit i z chleba, tak jsem to začal zkoušet. Na určitou dobu jsem se dostal i do vězení, tam jsem také viděl, že se dá z chleba tvořit, tak jsem se toho chytil, v roce 1993 tvořit začal a doposavad s tím neskončil. Dál vytvářím figurky, třeba i na objednávku, například pro Romské muzeum."

Jaké motivy se objevují ve vašich dílech?

"Zpočátku to byly motivy zvířat, protože jsem nevěděl, jak mi to půjde, jestli to nepokazím, jestli nejsem úplný amatér, netvořím jako dítě. Ale neodradilo mě to, dělal jsem třeba želvu, koně a taková podobná zvířátka. A pak jsem začal dělat sochy na romské téma, tzn. ženy, děti, mladé i staré, prostě romské téma."

Pokud vím, vyrostl jste v dětském domově. Jakým způsobem jste se dostal k tomu romskému tématu?

Rodící se soška starého Roma s dítětem (Foto: Jana Šustová) "K romskému tématu jsem se dostal až tady v Brně, ale byl jsem vychovaný v dětském domově v Liptovském Mikuláši. Skončil jsem tam, protože to rodiče nezvládali. V Liptovském Mikuláši jsem se také vyučil, pobýval jsem tam 18 let. Co se romské tematiky týče, dostal jsem se k ní až tady v Brně, přibližně před dvěma lety."

Vyrovnával jste se nějak s tím, že jste Rom, tedy jaké to bylo v dětském domově co se týče vyrovnání se s romskou identitou? Co vám v tom pomohlo a jak to u vás probíhalo?

"Probíhalo to u mě velmi těžko. Vzhledem k tomu, že jsem pobýval v dětském domově téměř 18 let, tak to romské já bylo způlky pryč. Když jsem se pak dostal do běžného života, velmi těžce jsem se s tím vyrovnával. Doteď neumím mluvit romsky. Rozumím, ale neumím mluvit, což mě dost mrzí, protože jsem romského původu. Nikdo mě k tomu nikdy nevedl. Až díky paní Horváthové, ředitelce Romského muzea, jsem se k tomu dostal blíž. Díky ní jsem také na tomto sympoziu, takže jsem rád, že k tomu došlo, že jsem dnes tady a že s vámi mluvím."

Jozef Brand při práci (Foto: Jana Šustová) Paní ředitelka mi říkala, že chlebová střídka má tu nevýhodu, že podléhá zkáze, různým škůdcům. Tady se učíte pracovat s technikou vosku, ztraceného vosku. Jak se vám pracuje touto technikou?

"Tento vosk se mi dostal do ruky poprvé. Dělá mi s ním hůř než s chlebem. Chleba pro mě zatím unikát, protože je to takový živý, přírodní materiál. Není mastný, dá se sním lépe pracovat než s  voskem. Ale ono to půjde. Je to jen otázka času, aby si člověk zvyknul."

Tady v muzeu je nyní dlouhodobě výstava Romská socha. Máte tam také nějaká svá díla?

"Ano, mám. Takovou malou romskou vesnici. Jsou tam Romové u ohně, starší i mladí, také tam jsou koně."

Právě tu máte rozpracovanou sošku z vosku, je tam nahnutý muž. Co to bude, až to bude hotové?

"Bude to starý Rom s malým dítětem v náručí. To dítě bude nahé. Bude to vystihovat začátek a konec života, co se Romů týče i všeobecně."

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download


=[ Reportáž ]=
Ohlédnutí za katastrofickými povodněmi v romské obci Jarovnice
Minulý týden po silných deštích postihly záplavy severovýchod Slovenska. Postižena byla řada obcí. Nejničivější povodeň za poslední desetiletí se na Slovensku odehrála v červenci 1998. Velká voda tu tehdy usmrtila více než padesát lidí z romské obce Jarovnice. V rozvodněné říčce Svinka zahynuly hlavně malé děti a jejich matky. Za tímto smutným, už desátým výročím se ohlédneme s naším kolegou Janem Mišurcem, který byl tehdy s mikrofonem přímo na místě.

Po záplavách v obci Jarovnice "Přijeli jsme ráno. Utopilo se tak velké množství lidí, že ještě hledali mrtvé. Prohledávaly se trosky, bahno. Nevědělo se, jestli tam mohou být ještě nějací mrtví lidé. Postupně se připravovala pomoc pro ostatní lidi."

Pomáhal jim někdo?

"Pomáhala jim obec. Samozřejmě se lidé snažili si navzájem pomoci jak mohli. Kdo měl ruce, pomáhal. A samozřejmě pomáhala i armáda, protože ty záplavy byly tenkrát rozsáhlé, zaplavena byla velká část východního Slovenska a armáda postupně lidem pomáhala."

Jak reagovali sami Romové, byli třeba předem upozorněni, že se rozvodňují řeky?

"Myslím si, že selhal informační systém. Lidé ani nevěděli, že se na ně valí velká voda a nebyli na to nijak připraveni. Navíc to přišlo v noci, takže mnozí spali, a tím, že jejich domky v té romské osadě byly velmi chatrné, snadno je přívalová vlna prostě smetla."

Kdo hlavně zemřel? Děti?

"Zemřelo tam velké množství dětí, zemřeli také dospělí. Počty mrtvých se pořád měnily, protože se postupně nacházeli další mrtví lidé. Konečné číslo bylo nakonec alarmující."

Vy jste tam přijeli po povodních. Jak to tam vypadalo?

"Byly tam samozřejmě trosky rozbitých obydlí, která vzala voda. Bylo tam neuvěřitelně moc bahna. Řeka, která protéká tou vesničkou, je to takový větší potok, byla rozvodněná, dosahovala velké šířky. Všude byly naplaveniny bahna, kamenů, trosek, různých velkých kusů dřeva, klád a stromů. Prostě to byla spoušť."

Měli co pít? Dostali balenou vodu? Byli informováni, že mohou být infikováni, aby nedošlo k epidemii?

"Nevím, jestli ty Romy někdo zvlášť informoval, nebo jak probíhala pomoc celkově. Dá se ale říct, že Romům byla poskytnuta pomoc stejně jako neromům, kterých se povodně také dotkly. Pomáhala tam armáda, pomáhala i církev, velké množství dobrovolníků. Kdo měl ruce, pomáhal. Samozřejmě dostali vodu i potraviny. Nakonec se v té vesnici vařilo velké množství jídla a lidé si pro to jídlo mohli přijít. Začátky po povodni byly chaotické, ale tak to samozřejmě bývá. Živelná pohroma přijde z ničeho nic. Nikdo nebyl informován, ale je to zapadlá víska někde na východním Slovensku, informační toky mohly nějakým způsobem selhat. O to ta katastrofa byla větší."

Co lidé, kteří zůstali bez přístřešku. Kam šli?

"Myslím si, že armáda nakonec těmto lidem postavila stany, nějaké přístřeší tedy měli. Obec ubytovávala lidi, kde mohla, i ve školce, využilo se každého místa. Kdo měl příbuzné, přijeli pro něj. Někteří lidé jeli ke známým. Nejvíce tam ale pomáhala armáda, tím, že postavila stany."

Vy jste tam byli jako novináři, strávili jste s těmi lidmi jeden den. Jak na vás reagovali?

"Ti lidé byli v šoku. Asi nás spíše ignorovali, protože tam bylo několik štábů. Byli tam i slovenští novináři. Pro lidi tam byla už taková rutina, že se potkávali s novináři, že někdo držel mikrofon nebo kameru. Už je to ani tak moc nezajímalo. Někteří byli sdílní, jiní ne. Ti, kteří přišli o své příbuzné, o děti, měli samozřejmě myšlenky úplně jinde. Než se bavit s nějakým novinářem, snažili se buď najít mrtvé tělo svého známého či příbuzného, nebo se postarat o to, aby to mrtvé tělo bylo pohřebeno a podobně."

Kam ti lidé pohřbívali své příbuzné?

"V době, kdy jsme tam byli, se hovořilo o tom, že děti budou pochovány na pozemku školky. Jestli se tak doopravdy stalo, nevím, ale byly tam připraveny takové provizorní rakve, což je něco mezi papírem a takovou jakoby lehkou překližkou."

Bylo tam i informační středisko, aby věděli, co mají dělat?

"Fungovala tam armáda, která se snažila šířit informace mezi lidmi osobním kontaktem. Fungoval tam jakýsi místní rozhlas. Dobrovolníci se snažili pomáhat a zprostředkovávat pomoc, šířili samozřejmě ústně informace, jak lidem pomoci, kde lidé seženou třeba jídlo, lopaty na odklízení bahna, ty nejnutnější věci, které potřebují, kde jim armáda dá pomůcky, jako kanystr na vodu apod."

Mluvili i samotní Romové o tom, že si vybudují znovu domek, nebo chtěli z toho místa odejít?

"Těm Romům se tam nežilo lehce, obec se o Romy v té době moc nestarala, jejich domky byly ledabyle postaveny a těžko říci, kde selhal jaký článek v tamní společnosti. Obce samy o sobě jsou na Slovensku velmi chudé, takže i místní neromští obyvatelé mají plné ruce práce s tím, aby se uživili, aby sehnali peníze. A ti Romové, kteří tam jsou většinou bez práce, jsou samozřejmě v daleko horší situaci. Ani obec jako by jim nemohla pomáhat, ale zase na druhou stranu, jak by jim měla pomáhat? Když jsme ještě nebyli v Evropské unii, peněz nebylo tolik a možností také ne."

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
26.03.2014Z téhle romské osady pocházejí nejlepší psi. I když o tom místní neradi mluvíZprávy ze života Romů
06.11.2013Odlehčit přeplněným třídám na východě Slovenska mají kontejnerové školyZprávy ze života Romů
17.12.2010Držitelem Ceny Muzea romské kultury se stal učitel Ján SajkoO Roma Vakeren
30.11.2010Cenu Muzea romské kultury získal učitel výtvarné výchovy v romské osadě JarovniceZprávy ze života Romů
25.09.2009Kresby dětí z osady Jarovnice zobrazují svět plný fantazie, barev a životaO Roma Vakeren
02.06.2009Výstava Každý máme jinou barvu představí kresby romských dětí z osady poblíž JarovniceZprávy ze života Romů
16.02.2007Humanitární pomoc obci Jarovnice neustává ani devět let po povodniO Roma Vakeren
30.06.2006Desítky lidí se zapojily do rvačky ve slovenské romské osaděZprávy ze života Romů
27.02.2004Romové v Jarovnici bydlí v dřevěných boudách a stavebních buňkáchFotoaktuality
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
O činnosti Komunitního centra v romské osadě v Rudňanech na Slovensku
Na Slovensku zůstaneme i v následujících minutách a vypravíme se do romské osady v Rudňanech na východ země. Obec Rudňany leží nedaleko Spišské Nové Vsi. Za minulého režimu v ní řada Romů našla práci v dolech na železnou rudu, ty však byly po revoluci uzavřeny a hodně lidí se ocitlo bez zaměstnání. Se situací místních Romů nás seznámí Jana Šustová.

Romská osada Pätoracké v Rudňanech (Foto: Jana Šustová) V obci Rudňany na východním Slovensku jsou dvě romské osady: Zabijanec a Pätoracké. Osada Pätoracké leží v závalovém pásmu přímo nad zatopenou šachtou a kdykoliv v ní může dojít k sesuvu půdy. Celá osada má k dispozici jen dva hygienicky závadné prameny vody. V roce 2000 se z ní 31 rodin mohlo odstěhovat do bytovky v lokalitě známé pod názvem 5RPII do budovy bývalého závodu Železorudné bane. Lokalita 5RPII leží na kopci nad osadou Pätoracké a na začátku roku 2007 v ní našlo domov dalších 27 rodin v nových domcích, na jejichž výstavbě se podílely. V lokalitě 5RPII navíc funguje mateřská školka a Komunitní centrum. Další informace nám poví Dana Pustulková, personální sociální poradkyně sdružení ETP Slovensko.

"Komunitní centrum v Rudňanech vzniklo díky občanskému sdružení ETP Slovensko. Mnozí lidé už asi o sdruženích ETP slyšeli, protože sdružení vznikla v šesti státech východní a střední Evropy, jejich vznik byl podporovaný ONDP v rámci pomoci postkomunistickým státům."

Pomoc sdružení ETP byla zaměřena na rozvoj komunit.

Kurz vaření v Komunitním centru "Já vždy tvrdím, že to byl jediný projekt, který přišel po revoluci s tím, že není zaměřený čistě jen na romskou komunitu. Je zaměřený na všechny komunity. Takže když ten projekt přišel do naší obce v roce 2001, začalo se pracovat s romskou komunitou i neromskou komunitou. V obci pracoval jeden romský asistent a jeden asistent pro neromskou komunitu. Postupně, jak se s těmito komunitami začalo pracovat, zjišťovalo se, co která komunita potřebuje."

Jako velmi užitečné se ukázalo zaměřit se na práci s dětmi.

Výsledek kurzu vaření "Postupně se v této lokalitě začal na žádost rodičů provozovat předškolní klub. Byla oslovena asistentka, zda by nepomohla dětem s přípravou na nástup do prvního ročníku, protože romskou mateřskou školku jsme tu vůbec neměli. Ve dvou malých místnůstkách vznikl předškolní klub pro děti, které bydlí přímo v bytovce. Postupně se jeho činnost dostala do povědomí a dostali jsme nabídku od americké armády, že přestavěví budovu, kteřá tu zůstala po těžařské činnosti a sloužila jako kotelna. Přestavěli tedy celou budovu, dole na mateřskou školku a v patře na komunitní centrum."

A jak vypadá činnost komunitního centra v Rudňanech v současné době?

Děti čekají ve frontě na zapůjčení koloběžky "Dějí se tu všelijaké věci. Máme tu sociální poradnu, protože je tu mnoho sociálních problémů. Děláme i personální poradenství. Je tu těžké zaměstnat lidi, protože naši spoluobčané mají většinou jen základní vzdělání, tím pádem jsou velmi těžko zaměstnatelní. Několik se nám jich ale zaměstnat podařilo. Organizujeme aktivity s dětmi, podali jsme projekt do Hodiny dětem, čili toto vybavení, co tu vidíte, kola, koloběžky, to jsme získali z projektu Hodina dětem. Naše práce vyplývá z toho, co lidé potřebují. Jednou potřebují to, jindy ono. Děláme to, co je zrovna potřebují."

Starší děti a mládež se mohou v Komunitním centru učit pracovat na počítači a k dispozici je pro ně také literární koutek, ve kterém si mohou číst zajímavé knihy. Mezi dětmi i dospělými jsou oblíbené kurzy drátkování. Při svém pobytu v Komunitním centrum jsem zrovna měla možnost zúčastnit se kurzu vaření.

U počítače v Komunitním centru "Vše je v rámci projektu Hodina dětem. Tento projekt jsme navrhli také kvůli tomu, že v roce 2000 se sem přistěhovala romská komunita a minulý rok v březnu se sem přistěhovala komunita do nových bytovek. Ze zkušeností, které jsme měli z otevření mateřské školky, jsme věděli, že tyto dvě komunity se velmi těžko sžívají, že děti v mateřské školce se ani nemohly chytit za ruce s dětmi z té druhé komunity a velmi těžko se snášely. Právě projekt Hodina dětem byl zaměřený na to, abychom pomohli těmto dětem naučit se žít spolu, takže s malými dětmi děláme aktivity venku, se staršími dětmi od 12 let máme kurzy vaření a podnikáme s nimi výlety, třeba vloni jsme byli v Markušovcích. Skrze takovéto volnočasové aktivity spolu tyto děti postupně sžíváme. A přes děti pak i dospělé. Je hezké vidět výsledky. Kousek odsud je takový žlutý domek a lavička. Zpočátku tam sedávali děti jen z jedné komunity, ale teď už tam postupně začínají sedávat spolu. A přidávají se i dospělí - za ten rok se tedy udělal určitě velký krok vpřed k tomu, aby se tyto komunity sžily."

Ale jak dodává Dana Pustulková, velké pozitivní změny v romské komunitě způsobila také misie romského pastora Emila Adama z Ostravy.

Kurz vaření v Komunitním centru "Já vždy tvrdím ve všech rozhovorech, že velký význam má i věnování se duchovnímu životu komunity. Pastor, který sem dochází z mezinárodní romské misie udělal také velký kus práce. Díky těmto aktivitám se komunita velmi posunula směrem dopředu."

Foto: Jana Šustová

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
14.11.2015Nové domy v osadě Breznica postavili místní RomovéO Roma Vakeren
06.06.2015Organizace Teach for Slovakia pomáhá na základních školách, kde děti potřebují specifický přístup a pomocO Roma Vakeren
30.05.2015Česká učitelka působí na základní škole pro děti z romské osady Huncovce na SlovenskuO Roma Vakeren
04.10.2014Jak se žije ve staré romské osadě Slovenská LupčaO Roma Vakeren
08.09.2014„Hasíme to, co nejvíc hoří,“ říkají architekti, kteří pomáhají stavět domky v romské osaděZprávy ze života Romů
06.04.2014Na Slovensku přibývá obcí, které pomáhají Romům postavit si vlastní bydleníZprávy ze života Romů
10.11.2013Kvůli stěhování romské osady se na Slovensku rozhádaly tři sousední vesniceZprávy ze života Romů
14.07.2012Dva slovenští poslanci navštíví romské osadyO Roma Vakeren
09.06.2012Projevy anticiganismu na SlovenskuO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Zprávy ]=

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download


=[ Reportáž ]=
O projektu Co je a není diskriminace
Sdružení obrany spotřebitelů spolupracuje s nevládní organizací Iuridicum remedium na projektu Co je a není diskriminace. Cílem je poradenství v případech diskriminace spotřebitelů, přijetí antidiskriminačního zákona a zejména zvýšení povědomí veřejnosti o diskriminaci, ke které ve společnosti stále dochází a to nejen kvůli barvě pleti. Více Janu Mišurcovi řekla právnička SOS Eva Petlachová.

Obrázek byl převzat ze stránek www.spotrebitele.info "Projekt začal asi tak před rokem a půl. Jeho smyslem je posílit povědomí veřejnosti o problematice diskriminace, zejména tedy spotřebitele, a to nejen z řad veřejnosti, ale i podnikatelů a veřejné správy, protože tato problematika je nedostatečně legislativně upravená a společnost je o ní málo informovaná."

K jaké nejčastější diskriminaci dochází?

"Často jsme se setkali s diskriminací cizinců, ale také starých lidí, jednalo se o účtování dvojích cen, diskriminace na základě pohlaví. To byly asi ty nejčastější formy diskriminačního jednání, se kterými jsme se setkali."

Uváděli jste také diskriminaci při vstupu maminek s kočárky do obchodu. Jak je tato diskriminace častá?

"Podle nás jde o diskriminaci na základě rodinného stavu. Ovšem česká obchodní inspekce, která dozoruje zákon o ochraně spotřebitelů, který zakazuje diskriminaci, to za diskriminaci nepovažuje. Máme ale na tuto problematiku rozdílný rozdílný právní názor a bohužel je to stále časté. Jsou obchody a provozovny, kde je dostatečný prostor, v nichž opravdu není odůvodnění, proč by tam osoby s  kočárky nemohly vstupovat, ale ten zákaz tam je. Naštěstí jsou i podnikatelé, kteří přistoupili k našemu kodexu a opravdu dodržují základní pravidlo, nediskriminují."

Co by maminka měla udělat, když ji nevpustí s kočárkem o obchodu?

"Měla by nejspíš zkusit vyjednávat. Obrátit se na naše sdružení s tím, že my můžeme podnikateli vysvětlit situaci a nabídnout mu právě náš kodex a vysvětlit jeho výhody a jaký to bude mít význam pro jeho další podnikatelskou činnost, tedy určitý mediální obraz, který by mohl být pro spotřebitele velmi pozitivní."

Kdy dochází k diskriminaci cizinců, jestli můžete uvést příklady?

"Při diskriminaci cizinců je to účtování dvojích cen, a to v restauračních zařízeních, ve službách obecně. Také například poskytování úvěrů, při jejichž schvalování banka požaduje, aby cizinec byl občanem České republiky, přestože tu má trvalý pobyt. Nelíbí se nám i to, když je zřízení běžného účtu podmíněno kritériem povoleného přechodného pobytu. Podle nás to diskriminuje občany Evropské unie, kteří by si tady mohli zřídit účet bez jakéhokoliv takovéhoto povolení."

Bude tento projekt probíhat i v budoucnu? Je možné, aby se zlepšila situace ve společnosti?

"Konkrétně tento projekt Sdružení obrany spotřebitelů končí, samozřejmě ale budeme nejrůznější aktivity provozovat i nadále. Myslím si, že největším cílem je to, aby byl konečně přijat antidiskriminační zákon, který už měl být přijat několikrát. Před prázdninami byl opět projednáván a odložen. Po prázdninách tedy uvidíme, jestli se to hne i touto legislativní cestou kupředu."

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
27.07.2013Smlouvy s mobilními operátory už nás nebudou brzditO Roma Vakeren
20.07.2013Na co si dát pozor při výběru dovolené přes internet?O Roma Vakeren
20.06.2008SOS poradna pro spotřebitele nabízí bezplatný právní servisO Roma Vakeren
23.05.2008Diskriminace se může projevovat i v přístupu k bankovním a telekomunikačním službámO Roma Vakeren
07.03.2008Spory mezi spotřebiteli a podnikateli bude možné řešit mimosoudní cestou O Roma Vakeren
29.02.2008Můžete využít Antidiskriminační linku Sdružení obrany spotřebitelů O Roma Vakeren
25.01.2008Sdružení obrany spotřebitelů bojuje proti diskriminaci zákazníkůO Roma Vakeren
21.02.2003Nový zákon pro spotřebiteleO Roma Vakeren

=[ Reportáž ]=
Linka bezpečí má nové číslo
Celorepubliková krizová linka pro děti změnila své číslo. Děti se na tuto linku obrací ve vypjatých situacích, kdy se nemají komu svěřit a chtějí požádat o pomoc. Více informací řekl Marii Vrábelové vedoucí linky bezpečí Martin Klouda.

"Číslo je 116111. Myslím si, že bude určitě lépe zapamatovatelné, už jenom proto, že je kratší. Dojem, který vyvolává, je mnohem lepší. Obsahuje pět jedniček, kdežto v tom starém čísle bylo pět pětek. Důvod zavedení tohoto čísla je ten, že Evropská komise v předchozích letech schválila plán na zavádění tzv. čísel se sociálním přínosem. Po celé Evropě by měly mít jednotlivé služby, tedy linky důvěry pro děti i linky důvěry pro dospělé, svá stejná čísla. Linky důvěry pro děti by měly mít po celé Evropě číslo 116111."

Vy jste celorepubliková linka bezpečí. Kdo se vám ozývá nejvíce?

"Vzhledem k tomu, že jsme anonymní linka, nemáme o tomto úplně přesné informace. Navíc v době mobilních telefonů to není ani tak relevantní, protože mobilní telefon se může pohybovat různě po republice. Ale podle informací o volání z pevných čísel, které ovšem nemáme online, ale zpětně, se na nás nejčastěji obrací, pokud vím, klienti nebo uživatelé z Moravskoslezského kraje."

Stoupl vám počet dětí, které si po lince stěžují na násilné chování rodičů, nebo dokonce zneužívání?

"Nemohu říct, že by stoupl počet hovorů na toto téma. To se tady objevuje vždy, objevuje se od začátku působení linky, ale není to téma, které by u nás bylo dominantní. Máme jiná témata, která jsou mnohem častější. Toto téma se ovšem objevuje pravidelně, ale nevidím v posledním období nějaký výrazný nárůst nebo pokles."

Co v takovém případě může Linka bezpečí pro to dítě udělat?

"Zneužívání nebo násilí páchané na dětech má pro děti spoustu negativních doprovodných jevů. Jednak je to velmi emočně zatěžující situace, dítě je velice traumatizované a doprovází to mnoho negativních prožitků. Linka bezpečí může nabídnout první prostor pro vypovídání, může nabídnout prostor pro zpracování těchto emocí. Právě emoce někdy brání tomu dostat se k nějakému posunu, k tomu, aby se situace začala řešit, aby se začala měnit. Tím, že se dítě svěří, může snáz spolupracovat na tom, co by se tím dalo udělat, aby to chtělo změnit. Naší další možností je hledání nějaké nápomocné postavy v okolí dítěte, někoho, kdo by mu mohl pomoci, například někdo z příbuzných. Pokud ovšem není jiná možnost, můžeme dítě odkázat na odbor sociálně-právní ochrany dětí. V těch nejzávažnějších případech, ale jen se souhlasem a na výslovné přání dítěte, můžeme i my sami u takovéhoto orgánu intervenovat a předat jim informace k prošetření."

Abychom se vrátili k Lince důvěry. Na to číslo volají děti zdarma?

"Na číslo 116111 volají děti zdarma, jak z mobilů, tak z pevných linek z celé České republiky. Linka funguje nonstop. Mělo by se asi připomenout i naše staré číslo 800150555, stále funguje, stejně jako předtím, také zdarma a za stejných podmínek. V současné chvíli ani není nějaký přesný plán, jak budou tato dvě čísla fungovat. Myslím si, že to bude ještě poměrně dlouhou dobu fungovat paralelně, tak, aby si děti postupně zvykly na to, že máme nové číslo. Tím, že bychom jedno číslo naráz vypnuli, bychom mohli některé klienty odstřihnout od naší služby."

Říkáte, že to bude po celé Evropě. Znamená to, že Evropská unie si podmínila toto číslo, nebo bude mít nějaký význam?

"Evropská komise toto číslo prosadila jako jednotné číslo linek důvěry pro děti. Nemohu říci, že by si to nějak podmínila, v každé zemi měl libovolný zájemce možnost zažádat o přidělení tohoto čísla. Zájemce samozřejmě musel splňovat určité podmínky, tj. aby byla linka provozovaná zdarma a nepřetržitě. My jsme o to za Českou republiku zažádali a číslo nám bylo přiděleno. V jiných zemích to možná funguje trošku jinak. Provázanost ještě není úplně dořešena, ale u nás v republice to funguje tak, jak jsem popsal."

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
15.09.2009Na bezplatnou Linku bezpečí už mohou děti volat 15 letZprávy ze života Romů
15.08.2008Jak řeší Linka bezpečí krizové akutní případyO Roma Vakeren

„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 1. srpna je u konce. Ale naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jan Mišurec.

Obsah článku:
Reportáž:  Jozef Brand a jeho sošky z chlebové střídky
Reportáž:  Ohlédnutí za katastrofickými povodněmi v romské obci Jarovnice
Reportáž:  O činnosti Komunitního centra v romské osadě v Rudňanech na Slovensku
Zprávy: 
Reportáž:  O projektu Co je a není diskriminace
Reportáž:  Linka bezpečí má nové číslo

Článek
Tisknout
Poslat e-mailem

Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
25.06.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
11.06.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
28.05.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
09.04.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
02.04.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
12.03.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
27.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
20.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
13.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
09.02.16  Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Archiv rubriky

Nejčtenější články
803741   26.02.00 Odchod Romů z České republiky
314875   12.10.07 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
299978   11.09.98 Romske aktuality
270305   14.03.00 Romský jazyk
172304    Historie a původ Romů
141366   12.02.02 Historie Romů na území České republiky
121078    Tradiční způsob života Romů na území bývalého Československa
103410    Fotografie
90594   18.09.98 Můj svět - Fotografie romských dětí
86379   16.01.04 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 1997-2019
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, Czech Republic
E-mail: info@romove.cz