Romský jazyk
14-03-2000
Romština, ať už jde o kterýkoli z jejích dialektů, se řadí mezi
indoevropské jazyky do skupiny jazyků indických (společně například
s hindštinou či bengálštinou). Příbuznost indoevropských jazyků
prozrazuje podobnost některých výrazů, například pro bratr - anglicky
brother, staroindické bhrátr, romské phral.
Romština však není zdaleka
jednotným jazykem - díky územním přesunům jednotlivých romských skupin
existuje několik hlavních dialektů romského jazyků, ale i přesto se
Romové z různých částí světa mohou spolu domluvit.
Slovní zásobu všech romských dialektů tvoří, podobně jako u ostatních
jazyků, slova původní, přejatá a nově vytvořená:
Slova původní jsou stará slova indického původu a slova dávno přejatá
(z íránských jazyků, z arménštiny a některé i z řečtiny), tedy ze
zemí, kterými prošly všechny skupiny Romů na cestě z Indie do Evropy.
Tato část slovní zásoby je velmi jednotná a v součásném jazyce stále
přetrvává a objevuje se ve všech romských dialektech.
Slova přejatá získávaly romské skupiny, rozptylující se po Evropě, z
jazyků národů, se kterými se na svých cestách setkávaly poté, co
opustily území Malé Asie. U slovenských Romů to jsou výpůjčky zejména
ze srbštiny, chorvatštiny, rumunštiny, maďarštiny, slovenštiny,
ukrajinštiny, polštiny, němčiny (jejího švábsko-spišského dialektu).
Slova začleněná do romštiny touto cestou označují to, co bylo Romům
do té doby neznámé. Tato slovní zásoba je nestálá a je jako
nahrazována slovy nového kontaktního jazyka, v případě slovenských
Romů, žijících v Čechách z češtiny.
Neologismy, nejnovější slova v romštiny, které má každý živý jazyk,
jsou cizí slova přejímaná z prostředí, ve kterém Romové žijí. Romové
se však snaží, stejně jako například čeština nyní bojuje proti
anglicismům, vytvářet si pro nové věci svá vlastní pojmenování.
Na území bývalé československé federace, jsou třemi nejrozšířenějšími
dialekty: dialekt slovenský, maďarský a olašský. Slovenským dialektem
přitom hovoří přibližně 80 procent Romů, maďarským 10 procent, stejně
jako olašským. Romové, hovořící olašským dialektem, mohou nejsnáze
komunikovat s Romy na celém světě.
Pravidla pravopisu romštiny, kterou hovoří Romové na českém území,
napsaly spolu s romsko-českým a česko-romským slovníkem Milena
Hübschmanová, Hana Šebková a Anna Žigová.
Výslovnost romštiny je fonetická, tedy víceméně shodná s pravopisem.
Češi proto mohou psaný text číst stejně, jako by byl psán česky.
Transkripce jiných dialektů většinou odpovídá výslovnosti oficiálního
jazyka na daném území. Například slovo manuš (muž) se v romských
textech publikovaných v angličtině přepisuje jako manoush nebo manush.
Narozdíl od češtiny má romština aspirované hlásky, tj. hlásky
vyslovované s lehkým přídechem. Romština aspiruje čtyři hlásky: kh,
ph, th a čh. Aspirace je významotvorná a její opomenutí či špatné
vyslovení proto může vést k nedorozumění. Například sloveso perel
znamená padat, zatímco pherel čerpat.
V romštině se poměrně často
objevuje pro češtinu neobvyklá souhláska dž, která se vyslovuje jako
ve slově džbán. Romština používá i měkké l, vyslovované stejně jako
ve slovenštině. Romština má stejně jako čeština měkké souhlásky, které
se označují háčkem všude, neboť například e dila (podlaha) se
vyslovuje tvrdě jako edyla zatímco s háčkem měkce o ďives (den) jako
odives.
Romština má narozdíl od češtiny osm slovních druhů (jedním z nich je
člen) i osm pádů a navíc i pád nepřímý. Sedm pádů je více či méně
shodných s českými pády a pádem navíc je ablativ. Romština má u
sklonných slovních druhů rod mužský a ženský a číslo jednotné a
množné.
Podstatná jména se skloňují podle toho, zda se jedná o jména původní
či přejatá. Podstatná i přídavná jména se v romštině velmi často
zdrobňují koncovou -oro, -ori.
e daj - matka - e dajori - maminka
o čhavo - chlapec - o čhavoro - chlapeček
kalo - černý - kaloro - čerňoučký
Slovesa vyjadřují stejně jako v češtině buď infinitiv nebo osobu
(první, druhou, třetí) v čísle jednotném či množném, čase přítomném,
budoucím či minulém, vidu dokonavém či nedokonavém, způsobu
oznamovacím, rozkazovacím či podmiňovacím a rodu činném nebo trpném.
Infinitiv uvozuje částice te (te kerel - dělat) a zápor částice na v
oznamovacím způsobu (nakerav - nedělám, kerav - dělám) a částicí ma
v rozkazovacím způsobu (ma ker - nedělej!). Slovesa se časují obměnami
koncovek připojených ke slovesnému kmeni.
Nepravidelné sloveso být:
me som já jsem amen sam my jsme
tu sal ty jsi tumen san vy jste
jov hin on je jon hine oni, ony jsou
joj hiňi ona je
Ukázka skloňování - sloveso dělat - te kerel:
me keravamen keras
tu keres tumen keren
jov, joj kerel jon keren
Sloveso mít tak jak je v češtině neexistuje - vlastnictví se vyjadřuje
slovesnou vazbou podobně jako v ruštině.
Hin tut čhave?
Máš
děti?(jsou u tebe děti?)
Man hin romňi the pandž čhave.
Mám ženu a pět dětí.
(U mne je žena a pět dětí).
Přídavná jména a příslovce se stupňují podobně jako v češtině: ve
druhém stupni přidáním koncovnky a ve třetím ještě přidáním předpony
baro - velký
bareder - větší
jekhbareder - největší
Vykání a tykání se přizpůsobuje českému okolí: zatímco mnozí Romové
ještě donedávna používali 3. osobu množného čísla, pokud mluvili o
vážené osobě či zesnulém a děti svým rodičům a prarodičům vykali, v
řadě měst tento zvyk zanikl a vykání a tykání se vyskytuje podobně
jako v češtině.
Více se o romštině můžete dočíst v časopise Amaro gendalos a Romano džaniben.
Některá romská slova a slovní spojení
e daj matka
o dad otec
e čhaj dívka (romská)
e rakľi dívka (neromská)
o čhavo chlapec (romský)
o rakľochlapec (neromský)
lačho, lačhi dobrý, dobrá
šukar hezký, hezká
dilino, diliňi hloupý, hloupá
cikno, cikňi malý, malá
baro, bari velký, velká
mišto dobře
Lačho ďives Dobrý den
Sar sal? Jak se máš?
Khatar sal? Odkud jsi?
Kaj džas, more? Kam jdeš, člověče?
Džav khere. Jdu domů.
So keras? Co děláš?
So tute? Co je ti?
Šun! Šunen! Poslouchej! Poslouchejte!
Dikh! Dikhen! Podívej! Podívejte!
Beš tele! Posaď se!
Hin tut love? Máš peníze?
Nane man love. Nemám peníze.
Keci ori? Kolik je hodin?
Miri pheň hiňi šukar. Moje sestra je hezká.
Miro dad hin phuro. Můj otec je starý.
Miri daj hiňi nasvaľi. Moje matka je nemocná.
jehk jedna
duj dva
trin tři
štar čtyři
pandž pět
| 
Související články
Vybíráme z rubriky "Kultura"
Nejčtenější články