Vyhledávání
16.8.2018
AKTUALITY

HISTORIE ROMŮ

TRADICE, KULTURA

OSOBNOSTI

SOUŽITÍ

KONTAKTY

FOTOGRAFIE

















Česky English Deutsch Francais
JUDr. Klára Samková - Veselá - advokátka
26-02-2000

Životopisné udaje:

JUDr. Klára Samková - Veselá se narodila 23. 3. 1963 v Brně, vystudovala gymnázium v Brně a Právnickou fakultu UK v Praze. V letech 1990 - 1992 poslankyně Federálního shromáždění za Romskou občanskou iniciativu. Studijní stáže v USA a Kanadě. Od r. 1994 advokátka. Stálá spolupráce s European Roma Right Center v Budapešti, s Komisí pro lidská práva ve Štrasburku. Dlouholetá obhajoba Romů ve věci porušování jejich lidských práv.

Jak je podle Vás informována česká veřejnost o romské menšině?

V uplynulých létech bylo poskytování informací masmédii o Romech naprosto hanebné. Jsem přesvědčena o tom, že média mají na negativním vnímání Romů českou společností lví podíl, neboť tento obraz v uplynulých letech pilně propagovala. Novináři si přitom zcela běžně pletli Romy se sociálně-patologickými jevy. Když byla "okurková sezóna" nebo se to prostě hodilo, vyslali šéfredaktoři elévy do ulic, honit "cikánská témata". Vím přitom velmi dobře, jakou úroveň tito novináři měli či mají - často totiž končili s žádostmi o informace u mne, přičemž chtěli odpovědi na takové otázky, že jednak samotné položení těchto otázek bylo urážlivé, jednak v mnohých směrech by stačilo, aby si udělali rešerži na dané téma svého vlastního listu. Že jsem na tyto žurnalisty nebyla moc milá, je nasnadě.

Ke změně došlo - respektive pomalu dochází - až na základě tzv. "Bratinkovy zprávy" z podzimu 1997 o stavu romské minority v ČR, kde byla také mimo jiné rozebrána média. Pokud vím, v jedné z prvních verzí této zprávy tam bylo velmi kriticky posuzováno působení nejčtenějšího českého deníku Mladé fronty Dnes, která byla nařčena takřka z nepřímé propagace rasismu. Tato z prvních verzí zprávy byla dána k připomínkování, mimo jiné i na různá mediální místa. Tam si zřejmě šéfredaktoři uvědomili, že nařčení z rasismu by jim mohlo nejen ze strany majitelů listu přinést komplikace a pomalu začali měnit přístupy svých listů k dané problematice. V čele opět byla MF Dnes, kterou vbrzku následovaly další listy. V současné době začíná probleskovat v novinách i snaha o seriozní přístup. Na jedné straně se mnohé - zejména celostátní deníky - snaží poukázat na to, že celý tzv. "Romský problém" není jednoduchá záležitost, na který mohou být použita jednoduchá řešení, na druhé straně začínají probleskovat opravdové snahy o vyzdvižení pozitivních vzorů. To je pochopitelně správná cesta, která do dnešního dne chyběla.

Jaky je podle Vás vztah české společnosti k romské komunitě.

Vztah české společnosti jak k romské komunitě tak k romským jednotlivcům je velice velice špatný. Situace dospěla už tak daleko, že se objevuje to, čemu se kdysi říkalo "syndrom bílého Žida". Znamená to, že ani nemusíte být Rom, stačí se této minority zastávat či poukazovat na skutečnost, že vše není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, a stanete se pro majoritní společnost zcela neakceptabilní. Z vlastní zkušenosti vím, že takové věci jako je vzdělání, společenské zařazení a pod. nehraje naprosto žádnou roli. Z tohoto hlediska není možné se divit Romům, že podceňují vzdělání. Ani vysokoškolský diplom s akademickými tituly totiž žádnému z nich nezaručí, že se k nim Češi ( a to prosím nehovořím o nějakých slovních přestřelkách na ulici, ale o chování ve společnosti na jisté úrovni) budou chovat slušně. Mnohokrát jsem byla ve společnosti - na příklad na různých diplomatických recepcích - s JUDr. Ščukou a bylo mým zdrojem obveselení (kdyby to ovšem nebylo k pláči), jak Češi upadali do neuvěřitelných rozpaků, jak se k němu mají chovat. Obvyklé tykání z tržnic nepřicházelo do úvahy a ono patřičné oslovení "pane doktore" opravdu nešlo nikomu z pusy snadno. Myslím, že stejně jako Romové by se potřebovali naučit konunikovat bez tenzí s Čechy, potřebovali by i Češi kurzy normální komunikace s Romy.

Co se týče možnosti zlepšení situace, myslím, že již došlo k onomu "bodu zvratu", a to právě v souvislosti s obratem práce médií tak, jak jsem toto popsala výše. Jak dlouho ale bude trvat "normalizace vztahů" si vůbec netroufnu odhadnout.

Jak jsou podle Vas potírány v Česke republice projevy rasismu?

Jedním slovem - chabě. Vládě - a to zejména té minulé a předminulé - naprosto chyběla koncepce právního státu jako takového a jevy jako rasismus byly mimo její zorné pole. V tomto směru čeká na příští vlády vypracování "ideového záměru", který by podle měl obsahovat:

1. právní kroky směřující k zákazu republikánské strany
2. vytvoření komplexní protidiskriminační legislativy - tu po nás konec konců chce i EU
3. vytvoření zvláštního vyšetřovacího orgánu, směřujícího k vyšetřování trestných činů, kde je podezření z rasové motivace ta, aby došlo k eliminaci místních osobních vazeb. tyto vazby se na příklad mimořádně negativně projevily v Písku jak ve věci Tibora Danihela, tak dalších.

Jaký je Váš nazor na postavení Romů v České republice?

Postavení Romů v ČR (ale to platí i pro ostatní - západní - země) je charakterizován dvěma základními faktory:

1. faktor sociální. Je skutečností, že Romové patří k nejchudší nejnevzdělanější a nejnezaměstnanější populaci u nás. Z tohoto plyne i kriminalita, která je kriminalitou nikoliv Romů, ale kriminalitou určité sociální skupiny. Je všeobecně známo, že čím je sociální postavení jedince nižší, tím stoupá i kriminalita. Pokud bychom srovnali kriminalitu té části české populace, která se nachází ve stejném sociálním postavení jako Romové, bude procentuální zastoupení kriminality v této skupině Čechů naprosto stejné, jako mezi Romy. Takovéto objektivní hodnocení statistik se ale málo komu hodí "do krámu", a poroto jsou daná čísla interpretována zcela odlišně. Všeobecně je nutno říci, že aspekty sociálních problémů, kterým Romové podléhají, je nutno řešit standardními cestami, platnými bez ohledu na příslušnost k tomu kterému národu či národnosti.

2. faktor národnostní. Bohužel až do dnešních dnů je tento faktor zcela opomíjen. I tzv. "Bratinkova zpráva" se jmenuje "Zpráva o stavu romské komunity v ČR". Je tedy zřejmé, že ani nejvyšší státní představitelé se nemohou smířit s tím, že Romové jsou NÁROD, který je v ČR v postavení NÁRODNOSTI. Česká společnost tak pošlapává svoji vlastní Ústavu a zákony, kterými se zavázala zacházet s Romy jako s národem. Z nemožnosti realizovat se jako národ vyplývá dle mého názoru naprostá většina dnešních problémů, včetně onoho úpadku do nejnižších sociálních vrstev, jak popsáno výše. Pouze uskutečnění skutečného národního romského obrození, diky němuž se z Romů stanou partneři a nikoli pokusní králíci sloužící pro různé sociální experimenty tak, jak je tomu dnes, může v postavení Romů přinést skutečnou změnu.

Co podle Vás vytýkají nejčasteji Češi Romům?

Kriminalitu, akceptaci sociálních dávek, nízkou touhu po vzdělání a po zaměstnání. Těmito údajnými negativními vlastnostmi Romů pak Češi odůvodňují svoje rasistické postoje. Ptám se však: Židi jsou v ČR bezpochyby nejvzdělanější vrstvou, s nezaznamenanou kriminalitou, neberoucí sociální dávky a pochopitelně pracující - obvykle na značně odborných místech. Jestli je nenávist Čechů k Romům vedena pouze negativními vlastnostmi Romů, jak je možné, že je v Čechách také tolik antisemitismu?

Co podle Vás vytýkají nejčasteji Romové Čechům?

Pravdou, kterou si Češi snad nikdy nepřiznají je, že Romové Čechy (a všeobecně euro-americkou kulturou) hluboce pohrdají, neboť ji považují za kulturu, jíž jsou zcela cizí pravé hodnoty lidského života. Věčným zdrojem smíchu mezi Romy na adresu gádžů (nemyslím, že to platí jen na Čechy) je věčná česká chamtivost. Patolízalství, donašečství, snaha vyšplhat se tomu druhému po zádech pro vlastní tučnější zisk a všechny formy honby za bohatstvím. Romové pohrdají Čechy za to, že neumí držet slovo, že sami kradou (!) a přitom si osobují právo Romy soudit. Naprosté pohrdání pak ze strany Romů přináší Čechům jejich chování k postiženým, starým, nemocným. V tradiční romské rodině a společnosti je nutno se postarat o všechny - včetně přestárlých rodičů a mentálně retardovaných dětí.

Jak vidíte budoucnost Romů v České republice?

Budoucnost Romů v ČR vidím takovou, jakou bude i budoucnost ČR samotné. Jestliže se ČR nepodaří vypořádat s tzv. "romským problémem", který by se spíše měl jmenovat "problémem Čechů vypořádat se se soužitím s Romy", bude to znamenat, že ČR se nezařadila do megatrendu lidské civilizace, která směřuje ke globalizaci, k promíšení všech na zeměkouli jsoucích kulturních struktur a v neposlední řadě ke ztrátě nadřazenosti euro-americké civilizace. Romové - toť neuvěřitelně velký intelektuální potenciál, který doposud dříme nepoužit. Ve své podstatě je proto dvojí řešení: buď Česká republika vytvoří takové podmínky, aby tento potenciál mohl pracovat pro ni, nebo Romové začnou pomalu odcházet do jiných částí světa, kde tento potenciál budou moci rozvinout - a to primárně pro sebe, sekundárně pro hostitelské země.

Jaké jsou podle Vás možnosti řešení vzájemného soužití Čechů a Romů?

Ze všeobecného hlediska považuji nastolení bezkonfliktního soužití mezi Čechy a Romy za naprosto zásadní otázku přežití - a to pro Čechy. Pokud Romové nebudou moci v Čechách přežít, tak prostě odejdou tak, jak to učinili v historii již mnohokráte. ˇU Čechů však neschopnost soužití bude znamenat, že nejsou schopni se jako národ a jako stát vypořádat s nově příchozím problémem, tedy, že jsou ve svém uvažování i ve svých činech natolik rigidní, že se naskýtá otázka, zda budou schopni čelit dalším podstatně náročnějším zkouškám, které před ně blízká otázka postaví. Jestliže se Češi nebudou umět sžít s Romy, (čímž nemyslím ustupovat Romům v tom, co je nyní pejorativně nazýváno "specifický způsob života") nebudou se umět sžít ani s následujícími trendy a hrozí tedy Čechům a Českému státu zánik. I z biologie je totiž zřejmé, že přežívá pouze ten, kdo je schopen se adaptovat. A adaptace je vlastnost, ve které jsou Romové mistři, hodni následování.

Pokud bych měla nastínit několik praktických kroků, vedoucích žádoucích směrem, byly by to tyto:

1. kroky potlačující (negující):
* vytvoření mechanizmů okamžitého trestání rasově motivovaných tr. činů, rozložení struktur a likvidace skinheadského hnutí, zákaz Republikánské strany. Stálý dozor nad možností vzniku nových fašistických struktur.
* vytvoření mechanismů okamžitého trestání rasově motivovaného diskriminačního jednání, zejména v oblasti ochrany spotřebitele a v oblasti zaměstnanosti, a to zejména středních a odborných kádrů.

2. kroky tvořivé (pozitivní):
* výchova majoritní společnosti k multikulturalismu. Pro přechodnou dobu i vznik zvláštního orgánu státní správy pro multikulturalismus (viz Canadian Department for Multiculturalism and Citizenship)
* výchova Romů a romských dětí ve smyslu Listiny základních práv a svobod, t.j. v modifikaci práva na vzdělání ve vlastním jazyce, zajištění práva na šíření informací ve vlastním jazyce (rozhlas a TV), založení odborného národnostního školství - romské internátní gymnázium, romská konzervatoř, systém dálkového studia středních škol se specializací práce v romských komunitách.
* podpora romské kultury - založení romského divadla, a to nejlépe v rámci romského kulturního centra, do kterého by byla soustředěna knihovna, ona již zmíněná konzervatoř, galerie romského umění etc.
* založení Ústavu romistiky při České akademii věd (v rámci těchto kroků by také došlo k výraznému snížení romské nezaměstnanosti)

Myslíte si, že je nutné přitáhnout zájem Romů o celospolečenské dění a své postavení ve společnosti? Pokud ano, jak byste toho docílili?

Tato otázka u mne vyvolává úsměv na tváři neboť i z ní je patrno, jak hluboce Češi (a to podotýkám, že jsem daleka toho, podezírat sestavovatele této ankety z neznalosti dané problematiky, rasismu, nevůle či čehokoliv podobného!!!) vůbec nepochopili, k čemu ze strany Romů v uplynulých letech vůbec došlo.

To, že 27.(?) listopadu 1989 vystoupil Dr. Ščuka na Letenské pláni a prohlásil, že Romové podporují to, co bylo později nazváno "sametovou revolucí" má možná marginální význam pro Čechy, avšak mělo to zcela zásadní význam pro Romy. Bylo to totiž poprvé za cca 700 let romské historie na našem území, kdy se Romové spontánně přidali ke "gádžům" a jejich politický život, jejich politické ambice a snahy vzali za svoje. K ničemu takovému NIKDY nedošlo ani na západ od našich hranic. K ničemu podobnému nedošlo NIKDY ani v žádném post-komunistickém státě v souvislosti s odchodem komunistické moci v té které zemi. V těchto ostatních komunistických souputnících stáli Romové za větrem a čekali, až jak to mezi gádži dopadne. Z tohoto hlediska je zřejmé, že čeští a potažmo slovenští Romové jsou jednoznačně politicky nejvyspělejší součástí romského národa - a to celosvětově. Tato skutečnost se mi potvrdila i v roce 1996, kdy jsem se ve Strasburku zúčastnila slyšení romských žen z celé Evropy a částečně USA. Zatímco Romky ze západních zemí v podstatě škemraly o zabezpečení základních sociálních dávek a zajištění bezpečnosti, vystoupily Romky z Maďarska, Rumunska, Bulharska, České Republiky a Slovenska s jednoznačnými politickými požadavky, jako je romská reprezentace v radě Evropy vlastními romskými zástupci, ustavení "romského parlamentu" jako permanentního tělesa při Radě Evropy, volícího svého zástupce do Rady ministrů, a to ALESPOŇ s hlasem poradním. Netřeba dodávat, že laskavé pořadatelky tohoto setkání ve Štrasburku téměř omdlely hrůzou.

Nicméně zpět k české historii. Po vzniku Romské občanské iniciativy, která znamenala skutečné vzepětí obrovské části Romů ve směru k zapojení se do politického života majoritní společnosti, po jejím zařazení se do Občanského fóra a účasti ve volbách 1990, se Romové dostali do situace, kdy byli de facto v postavení vládní strany. Tou byli bez ohledu na to, že ve vládě neměli svého ministra, neboť byli součástí vítězné politické koalice. V souladu s tímto svým statusem předložili vládě ČSFR a vládě ČR v srpnu - září 1990 svoji koncepci na řešení tzv. "romské otázky" a přípisy premiérům - a to zejména premiérovi Pithartovi - začali požadovat alespoň diskusi na dané téma a realizaci svého vlastního programu, se kterým šla ROI do voleb, a který se stal integrální součástí volebního programu OF. (Mimochodem, kdo si dnes vzpomene, že tenkrát tento program obsahoval závazek zřízení Ministerstva pro národnosti?). Místo toho byli jak na úrovní federální vlády, tak na úrovni vlády ČR jmenováni vládní zmocněnci pro romskou otázku, kteří začali sezvávat tzv. "kulaté stoly", mající diskutovat na daná témata. K těmto "kulatým stolům" byli přes opakované protesty ROI zváni i zástupci romské opozice, včetně Komunistickou stranou podporovaných romských seskupení, jako byl Demokratický svaz Romů.

Výsledkem těchto "stolů" bylo naprosté zablokování jak shora zmíněné "koncepce", tak i "Programu prevence kriminality části romské populace", podané opět premiérovi Pithartovi v listopadu 1991. Z dnešního pohledu je zřejmé, že celé dva roky 1990 - 1992 byla ROI zcela vyčerpávána bojem o svoje demokratickou cestou vydobytá práva realizovat svoji vlastní koncepci řešení tzv. romské problematiky. Ještě jednou považuji za nutné opakovat, že ačkoliv ROI byla demokraticky zvolena v demokratických volbách, ačkoliv byla členem vládní koalice, bylo jí zcela nedemokraticky vládnoucí majoritou zabráněno podílet se na řízení záležitostí romské minority v Čechách. Tato skutečnost je o to horší, že se z hlediska romské historie jednalo o pro Romy ojedinělý pokus o spolupráci s majoritní společností na základě pravidel, daných právě majoritní společností. Troufám si tvrdit, že tento vývoj a zkušenost ROI měl a doposud má na Romy naprosto devastující vliv. Velmi rychlý odklon Čechů od spolupráce s Romy, jehož začátek je možno položit do období rozštěpení Občanského fóra na ODS a OH, tuto zkušenost ještě umocnil. Důsledkem tohoto odklonu pak byl i Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství, připravovaný již v druhé půli r. 1992 a přijatý současně se zánikem Federace.

Po této zcela zdrcující zkušenosti si nedovedu představit, jakými způsoby by se dali Romové pohnout k opětovné spolupráci s Čechy. Osobně je hluboce obdivuji za to, že ještě vůbec jsou schopni s Čechy jakýmkoliv způsobem komunikovat. To je ovšem věc, kterou diktuje Romům jejich taktika, jak přežít.

Abych však odpověděla na otázku mi kladenou, ano, myslím si, že je nutné přitáhnout zájem Romů o celospolečenské dění a o je samotné, ale mám pouze velmi matnou představu, jak toho docílit. Pro začátek bych navrhovala, aby snad někdo těm romským aktivistům z minulých let, kteří sice víceméně neúspěšně, avšak často s maximálním osobním nasazením, s maximálními finančními i osobními oběťmi se o toto sblížení a zapojení pokoušeli, prostě jen poděkoval. To se totiž doposud ani náznakem nestalo.

P.S. U Romů se za malé a každodenní věci neděkuje, proto jsou Romové někdy vnímáni jako nezdvořilí - zatímco u Čechů je fráze "Prosím tě..." už často jenom klišé. Děkuje se jen za věci "velké", za ty, které mají svoji stálou hodnotu. V ono poděkování by tedy bylo obsaženo něco ví, než jen pouhý dík....

Uvažovala jste někdy o odchodu z České republiky?

O odchodu z ČR - alespoň na dobu několika let - uvažuji již více než rok. Pokud totiž člověk není člen sekty flagelantů, potřebuje vidět, že jeho snažení má nějaký výsledek, že věc se někam odvíjí. Život v ČR pro mi přináší cejch blázna, podivína, nutnost neustále ospravedlňovat svoje názory, být neustále v defenzivě. Takovýto životní postoj je psychicky nesmírně náročný a sama cítím, jak ve mě vzrůstá potlačovaná agresivita. Ztrácím schopnost komunikace, což je i s ohledem na moje povolání advokátky kritické. Nezanedbatelný není ani fakt existenčního ohrožení (podstatně obtížnější postavení "cikánské" advokátky) i ohrožení fyzického.

Na druhou stranu vím, že v mnoha zemích by o moje zkušenosti a vědomosti stáli a byli ochotni za ně velmi exkluzivně platit. Jak dopadne můj vnitřní boj mezi mým názorem, že nemám odcházet od rozdělané práce zde když mi zároveň docházejí síly, za tyto rozdělané věci bojovat, nevím. I když - jak jsem již uvedla výše - se domnívám, že došlo - s nad - již k jistému bodu zvratu, začínám postrádat sílu tady žít. Proto je možné, že opravdu odejdu. Záleží to i na některých dalších okolnostech, o nichž se dozvím v průběhu následujících měsíců.



Související články
DatumNadpisRubrika
28.04.2012Advokátka Klára Samková byla vyloučena z obhajoby podezřelých z mačetového útokuO Roma Vakeren
28.01.2012Psychologické důvody sociálního vyloučení RomůO Roma Vakeren
17.09.2011Situace na Šluknovsku pohledem právničky Kláry SamkovéO Roma Vakeren
20.09.2004Soud rozhodl, že Ústí nad Labem nebude Červeňákovým nic platitZprávy ze života Romů
16.08.2004Veselá-Samková už nebude hájit ústeckou rodinu ČerveňákovýchZprávy ze života Romů
10.10.2003Co mají Romové dělat, aby nepřišli o byt, ve kterém celá léta bydlí?O Roma Vakeren
03.10.2003Romské tradice a ochrana práv dětíO Roma Vakeren
08.08.2003O Roma VakerenO Roma Vakeren
11.07.2003O Roma VakerenO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)
Článek
Tisknout
Poslat e-mailem

Vybíráme z rubriky "Anketa"
02.07.02  Jan Mišurec - redaktor
17.04.00  Jarmila Balážová - novinářka
17.04.00  PhDr. Milena Hübschmannová - romistka
26.02.00  Eva Šotolová
26.02.00  Jozef Feco - hudebnik
26.02.00  Vladimír Mlynář
26.02.00  Matej Sarkozi
26.02.00  PhDr. Hana Šebková - romistka
26.02.00  Jan Červenka
26.02.00  Klára Samková - Veselá
Archiv rubriky

Nejčtenější články
745927   26.02.00 Odchod Romů z České republiky
261880   11.09.98 Romske aktuality
226822   14.03.00 Romský jazyk
160302    Historie a původ Romů
135322   12.02.02 Historie Romů na území České republiky
118867    Tradiční způsob života Romů na území bývalého Československa
102295    Fotografie
89057   18.09.98 Můj svět - Fotografie romských dětí
79633   27.02.04 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
77212    Romové po roce 1989
Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 1997-2018
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, Czech Republic
E-mail: info@romove.cz