Vyhledávání
14.11.2019
AKTUALITY

HISTORIE ROMŮ

TRADICE, KULTURA

OSOBNOSTI

SOUŽITÍ

KONTAKTY

FOTOGRAFIE

















Česky English Deutsch Francais
Mediální debata o rasismu v české společnosti po vraždě súdánského studenta
26-02-2000

Bylo to poprvé, co tisíce lidí přišly, aby spontánně demonstrovaly proti rasismu. Bylo to také poprvé, kdy při takovéto akci řečnická tribuna jen přetékala členy vlády, poslanci a senátory, z nichž jako by si nikdo nechtěl nechat ujít příležitost předvést se jako zapřisáhlý odpůrce rasistů.

Kde však zůstávali stejní politici v minulých letech při desítkách rasově motivovaných útoku, jímž padla za oběť řada nevinných lidí? Vždyť jaký je rozdíl mezi případy Romů, kvůli jejichž smrti většina veřejných činitelů neztratila ani slovo, a zabitím súdánského studenta. Vůbec žádný. Kolik z politiků na svých mítincích se odhodlalo přesvědčovat voliče, že Romové nejsou občany druhé kategorie a že jenom ve vzájemném pochopení je cesta z věčných hádek a konfliktů?

Kolik z nich přišlo na pohřeb spořádaného otce pěti děti Roma Tibora Berkiho, kterého v jeho vlastním bytě umlátil baseballovou pálkou skinhead? Kolik z nich se veřejně pozastavilo nad smrtí romského chlapce Tibora Danihela, kterého skinheadi utopili v řece jen pro svou zábavu? Říká se pozdě, ale přece.

Toto železné pravidlo platí i tentokrát. Je pravda, že projevy na mítincích nikomu život nevrátí. Slova a činy politiků mají však jinou moc, ovšem jen tehdy, pokud jim občané uvěří. A k tomu nestačí jednou vylézt na tribunu a plamenné horlit proti holým lebkám, které zabily černého studenta. Politici v sobě budou muset především najít dost síly postavit se každodenním rasistickým názorům, kterých je naše společnost plná. Se stejnou vervou, s jakou neúnavně vstupují do zbytečných politických šarvátek, budou muset veřejné vystupovat proti zdánlivě malicherným, třeba jen slovním, xenofobnim výpadům. I za tu cenu, že ztratí část sympatií radikálů. Potom snad lidé začnou své politiky brát i jako bojovníky proti rasové nesnášenlivosti. Zatím to bohužel nejde. Včerejšek možná byl prvním krokem správným směrem. Musí však následovat další podobně. Pokud nepřijdou, nelze některé proslovy hodnotit jinak než jako levnou a účelovou politickou exhibici otrlých tribunů lidu.

Roman Gallo, Sabina Slonková

MLADA FRONTA DNES, 11. 11. 1997



Související články
DatumNadpisRubrika
26.11.2014O menšinách máme dostatek informací, říkají mladí. Často ale věří nenávistným fámámZprávy ze života Romů
18.03.2014Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za rasismus, premiér kritiku odmítáZprávy ze života Romů
20.07.2013František Kotlár: "Dělat něco proti rasismu a neslušnosti pokládám za přirozené."O Roma Vakeren
06.07.2013Na sociálních sítích přibývá xenofobiích výzev a odkazůO Roma Vakeren
14.04.2013Jsou Češi rasisté?Zprávy ze života Romů
13.04.2013Výstava Proti rasismu poukazuje na nebezpečí předsudkůZprávy ze života Romů
04.03.2013Výstava proti rasismu poukáže na nebezpečí předsudků a nálepkování lidíZprávy ze života Romů
26.05.2012Příběh z cyklu Národnost v pubertě: Jak byla Jitka chudáO Roma Vakeren
21.03.2012Mezinárodní den proti rasismu si připomíná i PrahaZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Nezakazujme vyholence

"Zakázat skinheady!" volá Miloš Zeman a přidávají se k němu další státníci. Ačkoli by se dnes pro tento požadavek chtělo zvednout ruku, byla by to chyba. Jeho argumentace je totiž stejně plytká jako heslo holých lebek "Cikáni do Indie". Společnost může a musí trestat čin, naopak nikdy nesmí trestat smýšlení a přesvědčení.

Pokud chodí vyholení mladíci po hospůdkách, paří si nohy v bagančatech a sní o bílých Čechách, můžeme si jediné ťukat na čelo. Teprve pokud poruší zákon, nechť na ně dopadne jeho ruka. Zemanovo zjednodušené uvažování je dnes spíš pravidlem než výjimkou. Jedinečný hrůzný čin vystavil do paprsků bodového reflektorů problém. Zakrýváme si před tím světlem oči. Nechceme vidět. To přece nejsme my, to není tato sice poněkud naštvaná a překotná, ale hlavně úsměvná sousedská skutečnost. Jako domorodec čarující pštrosí kosti si nalháváme, že problém zmizí, když - jej zakážeme.

Problém skinheadů je složitý. Nejsou to ubožáci, vyhnaní do ulic beznadějí, jak se snaží Zeman dovozovat. Není to jen spodina. Jejich iluze o síle a pořádku koření ve zbabělosti a nepořádku minulých i současných let. Ano, jsou to iluze, ale stejně tak by někdo mohl označit za vrcholně nebezpečnou například iluzi sociální demokracie vyjádřenou heslem: "Společnost přátelská pro všechny." A žádal by zákaz všech, kdo se k ní přimykají. Naše zákony jsou, na rozdíl od kupříkladu amerických, přísně: trestné jsou i pouhé symboly upomínající na ďábelské myšlenky - hajlování, hákové kříže a s trochou přísnosti mohly by být i rudé hvězdy nebo portrét Gottwalda na obálce jeho spisů.

Ať tedy spravedlnost postupuje podle těchto tvrdých zákonů, ať policie hlídkuje a zakročí tam, kde hrozí nebezpečí z toho, že přiboudla pohádka vyholenců přejde v tragický čin. Ať sleduje všechny, o nichž se domnívá, že jsou k takovým činům náchylní. Má k tomu všechny možnosti. Zákaz je však i v tomto případě nejhorší možné řešení.

Martin Komarek

MLADA FRONTA DNES, 12. 11. 1997



Související články
DatumNadpisRubrika
26.11.2014O menšinách máme dostatek informací, říkají mladí. Často ale věří nenávistným fámámZprávy ze života Romů
18.03.2014Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za rasismus, premiér kritiku odmítáZprávy ze života Romů
20.07.2013František Kotlár: "Dělat něco proti rasismu a neslušnosti pokládám za přirozené."O Roma Vakeren
06.07.2013Na sociálních sítích přibývá xenofobiích výzev a odkazůO Roma Vakeren
14.04.2013Jsou Češi rasisté?Zprávy ze života Romů
13.04.2013Výstava Proti rasismu poukazuje na nebezpečí předsudkůZprávy ze života Romů
04.03.2013Výstava proti rasismu poukáže na nebezpečí předsudků a nálepkování lidíZprávy ze života Romů
26.05.2012Příběh z cyklu Národnost v pubertě: Jak byla Jitka chudáO Roma Vakeren
21.03.2012Mezinárodní den proti rasismu si připomíná i PrahaZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Naše vlastní vina

Surová vražda súdánského studenta zcela určitě nepřispěje k tomu, aby se Romové čekající na azyl na obou stranách Kanálu urychleně vrátili domů. Spíše naopak potvrzuje jejich obavy, že jim jde v České republice o život. Z pohledu západní demokratické společnosti pak činí vražda Sudánce nepochybně z jejich žádosti o azyl legitimní záležitost. Neboť jedinou příčinou smrti afrického studenta byla jenom barva jeho pleti. Byla to rasisticky motivována vražda, a tak se nedivme, že Romové ve Velké Británii a Francii tvrdí imigračním úředníkům, že jim jde v České republice o krk a že se bojí.

Nedivme se tomu, když rasismus je u nás sirén také z řečniště Poslanecké sněmovny a nedivme se náhlému romskému exodu, když vláda po měsíce odmítala projednat jedinou seriózní analýzu, která se zabývá romskou problematikou, a tak nebýt překvapivého zavedení kanadských víz a pohrůžky britských úřadu, že udělají totéž, zřejmě si mohl ministr Pavel Bratinka (ODA) dělat z jednotlivých stránek své pravdivé zprávy o situaci romské komunity v ČR tak nanejvýš vlaštovky.

"Z analýz romského tisku vyplývá, že pohled Romů (včetně jejich intelektuální vrstvy) na majoritní společnost je silné poznamenán pocitem diskriminace. Tento kolektivní pocit ohrožení je reálným politickým problémem," píše se v Bratinkově zprávě, kterou vláda označila za příliš kritickou a jako by prý byla "napsána z druhého břehu".

Přiznejme si ale, že už jsme si na tom našem břehu jaksi tiše zvykli, že občasné pogromy na Romy se stávají součástí našeho života a že nikoho ani už tak moc nevzruší, když parta skinů nažene do řeky mladého Roma a nechá ho tam schválně utopit jako kotě, přičemž jim půlka jihočeského městečka s měsícem nad řekou, kde se to stalo, ještě potichu zatleská.

Přiznejme si sebekriticky, že by možná i mnozí z nás zatleskali těm píseckým vrahům, protože soužití majoritní společnosti s Romy je mnohdy problematické, neboť jde o etnikum, jehož filozofie, kultura, tradice, zvyky, ale i člověčí vitalita jsou diametrálně odlišné od našeho životního stylu, a tak integrace romské minority do naší občanské společnosti bude zřejmě trvat nepochybně roky. Ne-li celou generaci anebo dvě. Budou-li samozřejmě Romové chtít. Což na straně druhé nikterak nezmenšuje naši vlastní vinu, neboť podvědomě považujeme Romy za něco méněcenného a vůbec by nám nevadilo, kdyby táhli ke všem čertům.

A nedělejme si iluze o nějaké české holubiččí povaze. Jsou to Češi, kteří pochodují ulicemi českých měst a křičí něco o tom, že plynu máme dost. A další Češi jim u televize drží palce.

Nikoli, že bych chtěl tvrdit, že Romové nekradou. Samozřejmě, že kradou. Tak jako kradou mnozí bílí. A stejně tak jako někteří bílí, také někteří Romové mají negativní vztah k práci a dovedou chytře zneužít sociálních dávek. Anebo vybydlet byt. Někteří Romové jsou opravdu hrozní prevíti. Ale nikdy jsem neslyšel, že by tihle prevíti zabili člověka jenom proto, že měl jinou pleť. Na rozdíl od nás bílých. Většinou spořádaných a slušných lidí.

Pavel Dostál, autor je poslancem Sněmovny za ČSSD

PRAVO, 11. 11. 1997



Související články
DatumNadpisRubrika
26.11.2014O menšinách máme dostatek informací, říkají mladí. Často ale věří nenávistným fámámZprávy ze života Romů
18.03.2014Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za rasismus, premiér kritiku odmítáZprávy ze života Romů
20.07.2013František Kotlár: "Dělat něco proti rasismu a neslušnosti pokládám za přirozené."O Roma Vakeren
06.07.2013Na sociálních sítích přibývá xenofobiích výzev a odkazůO Roma Vakeren
14.04.2013Jsou Češi rasisté?Zprávy ze života Romů
13.04.2013Výstava Proti rasismu poukazuje na nebezpečí předsudkůZprávy ze života Romů
04.03.2013Výstava proti rasismu poukáže na nebezpečí předsudků a nálepkování lidíZprávy ze života Romů
26.05.2012Příběh z cyklu Národnost v pubertě: Jak byla Jitka chudáO Roma Vakeren
21.03.2012Mezinárodní den proti rasismu si připomíná i PrahaZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Vteřina smrti, minuta ticha

Když v pondělí odpoledne před pražskou budovou Vysoké školy ekonomické (VSE) znehybnělo asi pětitisícové protestní shromáždění, aby minutou ticha uctilo památku čtyřiadvacetiletého súdánského studenta, zavražděného v sobotu osmnáctiletým českým skinheadem, bylo už věru o čem přemýšlet.

Pokud přítomné zcela nepohltilo mrazení ve vlastních zádech, ta minuta organizovaného ticha za onu vteřinu násilné smrti dala všem šanci - pouhou možnost - dopídit se čehosi podstatného.

Byl bych rád dál v té chvíli přednost širšímu zamyšlení. Třeba o tom, proč evropská a americká civilizace s pomoci úctyhodného metrů občanských práv, šitých na jednotlivce, pořád nějak neumí obsáhnout zvláštnosti různých skupin lidí a jejich různý životní styl. A vytvořit mezi těmi jinakostmi komunikační most bez zubatého ostří.

Nebál bych se ani postát a popřemýšlet nad Úmluvou lidských práv. K ní všichni s úctou obrazně putujeme jako v reálu muslimové k posvátnému kameni do Mekky. Jenže tento dokument klidně hovoří (například v § 7) o civilizovaných národech, jako by jiné národy civilizované nebyly. Jistěže jsou, jenže holt ne "po našem", a to se neodpouští, to jsme nikdy neodpouštěli. Tady někde se proutek proutkařův ohýbá nad skrytými prazáklady naší kultury. Možná víc než postpubertální věk, jemuž američtí kriminologové s poukazem na mužský pohlavní hormon říkají "pásmo testosteronu", právě tato kultura umocňuje ono "agresivní blbství" (Petr Pithart) holohlavých lidských samců.

Tady někde je snad civilizační příčina, proč zuří permanentní válka mezi MY a ONI, proč se například Romové boji NÁS a MY - ano, často i já - zase JICH, zvláště po setmění. Neboť ONI, přiznejme si to konečně, začínají přejímat (neuměle, po svém a někdy přímočaře brutálně) NAŠE pravidla hry.

Ale stáli jsme před budovou té vysoké školy nad čerstvou krvavou louží, mrazení v zádech bránilo filozofickému mudrování, antropologický seminář nebyl v dohledu, promlouvali k nám politikové, dav rozličné reagoval a televizní kamery jely na ostro. A otázky mnohem přízemnější se draly na jazyk, živený nejen onou minutou ticha, ale i tím, co se stalo předtím a potom.

A tak jsem přemýšlel, proč - zrovna v den vraždy - premiér české vlády a předseda ODS Václav Klaus netolerantně napadl v novinách výborný materiál ministra Bratinky o romské otázce, hledající reálnou cestu k tolerantnímu soužití. Proč senátor Vladimír Zeman (ODS) na demonstraci za snášenlivost naprosto nesnášenlivě a nesmyslně žádal nepřímo i zákaz KSČM?

Proč někteří studenti, kteří přišli manifestovat za samozřejmé právo jiných na jinakost, hlasitě pískali při vyslovení pouhých jmen předsedy Sněmovny a ČSSD Miloše Zemana nebo vicepremiéra a předsedy lidovců Josefa Luxe? Vadilo snad jiné politické přesvědčení těchto pánů? Pochopili aspoň dodatečně ti milí studentíci, kteří přišli protestovat proti agresivnímu blbství, že svým chováním velmi podobně blbství sami předvedli? A jak si vlastně představuje akademický senát VŠE demokracii, jestliže samozřejmou povinnost demokratických politiku být v pravý čas na právem místě a říci závažné slovo nazval "politickou exhibicí"?

Dál lamentovat nebudu, obávám se, že tohle všechno a ledacos dalšího vzlíná z otrávených artézských studní celé naší civilizace, do níž jsme byli bez zásluhy i viny vrženi. Ne, nebudu lamentovat, protože tatáž civilizace plodí současné lidské bytosti, které samy sebe dovedou podrobit kritice, ba i se nad sebou zhnusit. A ta demonstrace, na které se nakonec všem řečníkům dostalo potlesku, dopadla dobře. Jestliže se politikové před svědky zavázali, že ten šířící se fašistický mor zastaví, můžeme je odteď kdykoli vzít za slovo a hlídat - kromě vlastních sklonu k nesnášenlivosti - i to, jak své sliby a patetická slova plní.

Jen tak máme naději, že po té poslední vteřině smrti a minutě ticha nepřikvačí dlouhá léta temná, která cit pro toleranci promění v nečitelnou lhostejnost.

Martin Hekrdla

PRAVO, 12. 11. 1997



Související články
DatumNadpisRubrika
26.11.2014O menšinách máme dostatek informací, říkají mladí. Často ale věří nenávistným fámámZprávy ze života Romů
18.03.2014Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za rasismus, premiér kritiku odmítáZprávy ze života Romů
20.07.2013František Kotlár: "Dělat něco proti rasismu a neslušnosti pokládám za přirozené."O Roma Vakeren
06.07.2013Na sociálních sítích přibývá xenofobiích výzev a odkazůO Roma Vakeren
14.04.2013Jsou Češi rasisté?Zprávy ze života Romů
13.04.2013Výstava Proti rasismu poukazuje na nebezpečí předsudkůZprávy ze života Romů
04.03.2013Výstava proti rasismu poukáže na nebezpečí předsudků a nálepkování lidíZprávy ze života Romů
26.05.2012Příběh z cyklu Národnost v pubertě: Jak byla Jitka chudáO Roma Vakeren
21.03.2012Mezinárodní den proti rasismu si připomíná i PrahaZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Podcenili jsme nebezpečí ničivého démona

Rasismus chápu jako jednu z mnoha historických podob pádu člověka do ničivého sevření démonem kolektivismu, který mu nabízí jednodušší život, totiž život zbavený individuální odpovědnosti, strachu ze světa, strachu ze svobody, tíhy svědomí a bolestné nutnosti myslet. Jinými podobami téhož děsivého fenoménu jsou etnická nenávist, nesnášenlivost náboženská, ideologická a politická.

Velkou chybou nás, kteří jsme v éře totalitního systému bojovali za lidskou svobodu, za lidská práva a za demokracii a kteří jsme po pádu komunismu začali ve svých zemích budovat demokratický systém, bylo, že jsme podcenili anebo si vůbec neuvědomili nebezpečí, že s náhlým výbuchem svobody vyhřeznou z útrob společenského vědomí i všechny zmíněné podoby zla a že vyhřeznou o to nebezpečněji, oč hlouběji byly naše společnosti po desetiletích komunismu podvědomě adaptovaný na kolektivismus komunistický.

Já osobně jsem tento úkaz začal zneklidněné pozorovat už krátce po pádu komunismu. Bezpočtukrát jsem o něm veřejně hovořil a před ním varoval. Opíral jsem se přitom mimo jiné o systematickou a důkladnou práci četných nestátních organizací zabývajících se v naší zemí tematikou lidských práv. Přesto se mi dnes zdá, že můj tlak na společnost a nejrůznější instituce státu mohl být důraznější.

Nedávná brutální vražda súdánského studenta Hassana Elamina Abdelradiho s novou naléhavosti otevřela téma českého rasismu a probudila naší veřejnost i naše politiky k úvaze, jak s ním bojovat. Bolest rodičů a přátel zavražděného to sice neutiší, ale já sám cítím v jeho smrti výzvu tak silnou, že může získat charakter oběti.

Co je třeba konkrétně dělat? Podle mého mínění stojí před námi tyto úkoly: 1. Politici, novináři, nevládní organizace, pedagogové a všichni veřejné činní lidé by měli daleko důrazněji než dosud bojovat proti všem projevům kolektivistické nenávisti, lhostejnosti a předsudkům, které tvoří jejich zázemí.

2. Je třeba vytvořit podmínky a to nejen eventuálními změnami legislativními, ale především zásadními změnami exekutivní praxe - jež by umožnily všechna rasisticky či jinak nesnášenlivě orientovaná politická či společenská hnutí, která jsou registrována, rychle a účinné postavit mimo zákon.

3. Je třeba, aby orgány činné v trestním řízení a především policie nalezly v sobě síly a odvahy k tomu, aby okamžitě mařily veškeré shromáždění skupin občanů - bez ohledu na to, zda je organizují skupiny úředně registrované, či nikoliv - jejichž účastníci se verbálně či jinak projevují rasisticky.

4. Veškeré tiskoviny, které publikují latentně rasistické anebo obecně nesnášenlivé názory, by se měly stát urychleně předmětem občanskoprávního či trestního stíhání.

5. Je třeba vytvořit ve sféře celé justice klima, jež by stimulovalo státní zástupce i soudce k tomu, aby rasisticky či podobně motivované trestné činy byli schopni rychle stíhat a trestat. Ti, kteří přistupují k těmto causám lhostejně, odkládají donekonečna jejich řešení pod nejrůznějšími právnickými záminkami, či se dokonce vyhýbají své povinnosti tento druh trestné činnosti popravdě pojmenovat a trestat, by měli být podrobeni obecné kritice a případně i kárně potrestáni.

Pevně věřím, že Česká republika půjde touto cestou. Pakliže se jí to nebude dařit a bude za to demokratickým světem odsuzována, budu považovat takové odsouzení za oprávněné.

Václav Havel , autor je prezident České republiky

MLADA FRONTA DNES, 15. 11. 1997



Související články
DatumNadpisRubrika
26.11.2014O menšinách máme dostatek informací, říkají mladí. Často ale věří nenávistným fámámZprávy ze života Romů
18.03.2014Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za rasismus, premiér kritiku odmítáZprávy ze života Romů
20.07.2013František Kotlár: "Dělat něco proti rasismu a neslušnosti pokládám za přirozené."O Roma Vakeren
06.07.2013Na sociálních sítích přibývá xenofobiích výzev a odkazůO Roma Vakeren
14.04.2013Jsou Češi rasisté?Zprávy ze života Romů
13.04.2013Výstava Proti rasismu poukazuje na nebezpečí předsudkůZprávy ze života Romů
04.03.2013Výstava proti rasismu poukáže na nebezpečí předsudků a nálepkování lidíZprávy ze života Romů
26.05.2012Příběh z cyklu Národnost v pubertě: Jak byla Jitka chudáO Roma Vakeren
21.03.2012Stínová zpráva o stavu rasismu v EvropěZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Muž na chodníku v Jindřišské ulici v Praže mě propaluje prázdnýma slepičíma očima. Jste Žid? ptá se zvučné. Potřebu prozkoumat mé arijstvi v něm pravděpodobně probudil můj na české poměry trošičku extravagantní klobouk. No a nebyl on sám třeba Žid? dostane se mi konejšivě intonované otázky, když příhodu později vyprávím ve společnosti. Žid? Jak to mám vědět? Žida poznáš podle hlavy! poučují mě bezelstně. Antisemitismus? Rasismus? Přátelé, nedělejme si to krásnější!

Procento rasistů je přece stejné všude na světě. Lidí, jejichž agresivita plyne z vlastního komplexu méněcennosti, pivařů sužovaných podezřením, že černoši mají většího ptáka, v české kotlině samozřejmě nežije víc než jinde na světě, jenomže o tom, co doktor Sládek beztrestně smí vykládat v parlamentu anebo Krejsa tisknout v Republice, si příslušníci téhož zoologického druhu ve Francii, Německu nebo Švýcarsku mohou jenom nechat zdát. Atmosféra, v níž je skoro každá hanebnost dovolena, v zemi nezhoustla přes noc.

Neochota společnosti vypořádat se s neslavnou minulosti a naléhavě nutkání zakrýt falešné milosrdným sametem vlastní zločiny spáchané ve jménu komunismu nesou ovoce. Třešňákův estébácký trýznitel - Vlastovy ruce jsem kdysi viděl na vlastní oči - odejde od soudu nepotrestán, Jakés je nevinnej, někam se vypařily veřejné miliardy, taxikáři žádají tisíc korun za kilometr a zmlátí zákazníka, když nechce solit, policajt zastřelí ožralého Němce, protože mu vodmlouval, Štěpán vykládá o mimoparlamentní cestě k moci, hoteliéři a výčepní už zase kradou a chovají se k hostům spíš jako bachaři, na ministerstvu obrany pořád smrdí husákovští oficíři, zatímco pro jejich mladší kolegy vyškolené na Západě se uplatnění nenajde. Nenávistně emigrantské štvaní? Ale kde.

Letos o Dušičkách jsem četl slohové práce studentů gymnázia, vyvěšené v olomouckém kostele sv. Mořice. Některé byly pozoruhodné kritické a překvapivě se shodovaly s mými pozorováními. Běžte si přečíst, jak vás vidí vaše děti! Laskavá babička vykládající po pražských školách, že holocaust byl božím trestem za ukřižování Ježíška mi nepřipadá o nic odpudivější než neochota společnosti vrátit rozkradený židovský majetek.

Šéfredaktor jednoho z největších týdeníků v zemi si dovolí označit veřejnou diskusi o rasismu a xenofobii za hobby praktikované donedávna především v řadách příslušníků HOS a mluví o televizních pořadech, jejichž jediným kompozičním principem je sled usvedčujících výpovědi z řad cizinců . (Zde je ovšem nutno spravedlivé připustit, že si cizinci českého rasismu opravdu většinou všimnou dřív než lidé domácí. Zvlášť ti barevní.)

Premiér Klaus uvažuje o hromadném odchodu stovek našich romských spoluobčanů do zahraničí, který nám způsobil nepříjemné potíže zahraničněpolitické , takovým způsobem, že každému musí být jasné: komplikace v jízdním řadu České republiky do NATO a EU ho trápí nesrovnatalně víc než tragické osudy lidí, kteří se provinili hlavně tím, že se narodili a byli vychování v sociálním podprůměru. Klausova naivní otázka, odkud chce Britská rada pro uprchlíky vědět, že Romové jsou v České republice diskriminováni, vzbuzuje útrpný smích, hněv a pocit studu za takového premiéra. Nemohu si zde nevzpomenout na verš jakéhosi režimního básníka z let osmdesátých, vyprovázející signatáře Charty 77 na cestu do emigrace: Odcházejí a nikdo je nevyhání.

Opravdu věříte, pane premiére, že exodus Romů nás v cizině poškozuje víc než vraždy, před nimiž prchají? Myslel jsem, že je to jenom ňákej cikán, řekne možná vrah súdánského studenta před soudem na svou omluvu. Hanba, fuj, z ostudy kabát!

Procházka Františkánskou zahradou v Praze. Tys nepoznal, že to byli Němci? diví se paní učitelka. Ne, připouští žák, neslyšel jsem je mluvit. Němce přece poznáš... začala vysvětlovat učitelka, ale když zpozorovala, že poslouchám taky, zamračila se a tajemné ztišila hlas. Bohužel mi tak unikl návod, jak pouhým pohledem rozeznat cizince v davu. Hádám, že podle hlavy.

Fejeton

Petra Chudozilova

LIDOVE NOVINY, 18. 11. 1997


V pořadu 7 čili Sedm dní televize NOVA poznamenal místopředseda ODS M. Macek mimo jiné, že averze naší většinové společnosti k Romům nemusí mít pouze rasistický základ. Může to být i následek špatných životních zkušenosti. Tento racionální argument není snadné vyvrátit.

Rasismus je velice často založen na závisti a strachu. Židům se záviděla schopnost vydělat peníze, popřípadě uplatnit se v některých intelektuálně náročných oborech, příchozí z východu a z jihu jsou zase dnes v některých státech EU nenávidění proto, že jsou ochotni pracovat za míň peněz než domácí. (Málo už se hledí na to, že jsou ochotni dělat i takové práce, nad kterými místní dělník ohrne nos a jde si raději pro podporu v nezaměstnanosti, jejíž zdroj je i v práci onoho gastarbeitra.)

Co závidí Češi Romům a proč se jich bojí?

Devadesát procent obyvatel republiky bylo za minulého režimu diskriminováno systémem nomenklatury. Patřili mezi ně prakticky i všichni Romové - mezi vládnoucí komunistickou kastou jste Cikána prakticky neviděli, na to byli příliš nespolehliví. Romové žili u dna společnosti, jejich zločinnost byla omezena (na zločin měl monopol režim a nerad si jej nechal narušovat), a přesto byli terčem averze. Předmětem závisti byla jejich relativní svoboda - v dobrém i ve zlém, svoboda v širším slova smyslu. Romové totiž trpěli - alespoň v očích většiny - komunistickou diskriminaci méně než ostatní.

Na jedné straně jim nebyly znárodněny ani kolektivizovány žádné výrobní prostředky (mnohým byly ovšem sebrání koně a vozy), mohli si psát nebo nechat psát do kádrových dotazníku dělnický původ a rubriku dřívější politická organizovanost mohli proškrtávat. Na druhé straně neměli ambice svých komunisty perzekvovaných sousedů: neusilovali o vyšší vzdělání ani o žádný typ kariéry, nebažili po zakázané literatuře ani po cestách na Západ, cenzura jim mohla být ukradená a kádrové materiály jakbysmet.

Gádžové viděli, jak romské rodiny někdy oproti nim snadno přicházejí ke státním bytům, kterých si začasto neváží (méně již viděli, že jsou v rozporu se Všeobecnou listinou lidských práv násilné rozstěhováváni po republice). A konečně - Romové se dopouštěli i drobné kriminality, která často zůstávala nedůsledně potrestána. Proč? Paradoxně: protože na všechny platil stejný metr. Vládnoucí moc totiž dovedla spoustu přečinů - ze svého hlediska - potrestat mimosoudně, kádrově i jinak. To ale na Romy neplatilo. A neplatilo na ne často i potrestání soudní. Pokuty neplatili a kriminálu se báli mnohem míň než ostatní. Oni se vůbec báli všeho míň: nedostatku, nepohodlí, bídného bydlení, špatného zaměstnání, prostě nevůle mocných. Je to trochu jako se Švejkem: kdo je min náročný, kdo víc snese, ten je méně manipulovatelný. Koho nic nebolí, toho nelze mučit, toho nelze zastrašit. Kdo pracoval s Romy v továrně nebo byl s nimi na vojně, ví, o čem mluvím.

Romům většinou chybí společenská ctižádost , a to lze těžko považovat za jednostrané negativum. Ne že by nebyli schopni a ochotni podávat velké výkony, ale soustavně? A cvičit a trénovat? Pokud nepostačí talent, je to špatné. Ale je to tak nesympatické, že mezi Romy nejsou vrcholoví sportovci? Pravda, nejsou mezi nimi ani vrcholoví vědci a málokdy umělci, prostě špičky v oborech, které vyžadují dlouholetou a často jednostrannou dřinu. Máme jim to ale vyčítat? Antisemité vyčítají Židům právě opak!

Nezávidět a nebát se

Rasismus je zlo založené na iracionálních emocích, které se pouze tu více, tu méně rafinovaně odívají do racionálního hávu. Jako s takovým je třeba s ním zacházet a proti jeho projevům musí všichni důsledně bojovat, především ti, kteří jsou za to námi, daňovými poplatníky, placeni. Především je ale třeba zlikvidovat nebo alespoň na nejnižší míru omezit všechny takové zdroje konfliktu mezi většinovým a menšinovým etnikem u nás, které mají mimorasistické základy, které pramení z oněch špatných životních zkušeností , vedoucích k neblahému zevšeobecňování na obou stranách: všichni Češi, všichni Rómové jsou takoví a takoví.

(To ovšem neznamená bagatelizovat nebo dokonce tajit některé statistiky nebo je raději vůbec nevést - to je jenom rasismus naruby!) Je třeba požadovat po všech, kteří mají s Romy co do činění (úředníci, podnikatele, majitele restaurací a veřejných podniků vůbec, školští pracovníci atp.), aby k Romům přistupovali individuálně a s presumpcí neviny , tedy jako ke každému jinému. Problém slušných Romů je naopak jakási presumpce viny , a věřte, není to nic příjemného. (Zkuste zajít ani ne do hospody, ale třeba do divadla v newyorském Haarlemu. Nejspíš se vám nic nestane, ale pocítíte to!)

Na druhé straně je třeba skutečně měřit všem stejným metrem. Policisté ani soudci se nesmějí nechat demoralizovat jakýmsi romským nižším prahem bolesti a jistou společenskou otrlosti . Jestliže jsou vůči některým zákonným sankcím méně citliví méně si z nich dělají - nelze na takové sankce rezignovat a ponechat trestáni až lynči. Skryté i otevřené sympatie vůči skinheadům (a neprojevují se jenom u naší policie, i ve veřejnosti) pramení často zde.

Benevolence vůči romské drobné kriminalitě a proti narušování běžných norem naší civilizace má protějšek v benevolenci vůči skinům. Jedno generuje druhé, jedno si druhé přímo vyžaduje. A jsou to právě slušní Romové , kteří s touto benevolenci nejvíc nesouhlasí. Právě jejich politická strana - kdyby tu nějaká byla - by nejspíš měla na štítě heslo - rovnost šanci, rovnost sankcí . Lékem na tzv. romský problém není prostě nic jiného než důsledně uplatňování praktické demokracie.

Petr Pavlovský , autor je teatrolog a nezávislý publicista

LIDOVE NOVINY, 20. 11. 1997



Související články
DatumNadpisRubrika
26.11.2014O menšinách máme dostatek informací, říkají mladí. Často ale věří nenávistným fámámZprávy ze života Romů
18.03.2014Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za rasismus, premiér kritiku odmítáZprávy ze života Romů
20.07.2013František Kotlár: "Dělat něco proti rasismu a neslušnosti pokládám za přirozené."O Roma Vakeren
06.07.2013Na sociálních sítích přibývá xenofobiích výzev a odkazůO Roma Vakeren
14.04.2013Jsou Češi rasisté?Zprávy ze života Romů
13.04.2013Výstava Proti rasismu poukazuje na nebezpečí předsudkůZprávy ze života Romů
04.03.2013Výstava proti rasismu poukáže na nebezpečí předsudků a nálepkování lidíZprávy ze života Romů
26.05.2012Příběh z cyklu Národnost v pubertě: Jak byla Jitka chudáO Roma Vakeren
21.03.2012Stínová zpráva o stavu rasismu v EvropěZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Touha stovek Romů opustit republiku a vražda súdánského studenta sedmnáctiletým skinheadem potvrzují, že společenský organismus je nebezpečně infikován rasismem a xenofobii. Show politiků. Romská občanská iniciativa se ke slovu na protirasistické demonstraci minulé pondělí v Praže nedostala.

Nepochybně jde o nákazu staršího data, stejně tak je ale zřejmě, že typ politiky, praktikovaný u nás v posledních pěti letech, dalšímu šíření infekce účinně nebránil. Rasismus, zejména pak antisemitismus, a xenofobie (strach z cizinců, nenávist k nim) jsou jevy historické povahy. Komunistický režim tím, že uzavřel občany za "železnou oponou", nedůvěru vůči všemu cizímu posiloval. Nemožnost svobodně cestovat a sžívat se s jinými etniky znesnadnila Čechům (na rozdíl třeba od Francouzů) překonávat nedůvěru k Němcům. Ideologicky mělkým "přátelstvím a internacionální pomoci" některým pochybným režimům vyvolala zase KSČ averzi vůči Vietnamcům a Arabům.

Přestože jsme se po listopadu začali usilovně vřazovat do evropské a světové "globální vesnice", ještě letos podle šetření IVVM pociťuje nevraživost k jiným národům téměř čtvrtina a k jiným rasám bezmála třetina populace. V nejmladší věkové skupině do 19 let, z níž se rekrutují skinheads, to však bylo 31, případně 38 procent. Podíl občanů přiznávajících xenofobni a rasistické sklony tři roky neklesal a až v poslední době se zdá, že tyto nálady poněkud ustupují.

Jeden z důvodů tohoto stavu může spočívat ve zřetelném zploštění naší politiky po volbách v roce 1992. Zpočátku snad šlo o nutnou daň liberální ekonomické transformaci: tolerování jiných názorů a diskuse s jejich nositeli by ji bývala přinejmenším zdržela. Ideologicky motivovaný odpor k dialogu o hospodářské reformě, umocněný vypočítavým pragmatismem Václava Klause a ODS, však fatálně poznamenal i prostředí ryze politické. Uvnitř koalice a mezi ní a opozici - zejména po zesílení ČSSD - převážil nad vůli k elementární domluvě nedůtklivý, často osobně útočný styl. Příklady táhnou: vzájemné nesnášenliví politici museli společnost popichovat zase a jen k netoleranci.

Malá způsobilost Klausovy ODS vnímat jiné než vlastní názory výrazně zúžila zorný úhel vlády. Ani koaliční partneři ODS nejsou bez viny, že některá závazná témata se nadlouho ocitla mimo diskusi. Premiér náruživě propagoval ekonomická témata, ale jen výjimečně a až když si to situace vynutila, se vyjadřoval k mravnímu klimatu ve společnosti, ke vztahům lidí mezi sebou, k účasti občanů na veřejném životě a také k rasismu a xenofobii. Vyslovoval se k ním sice prezident Havel a ještě pár idealistů, leč tehdy úspěšní pragmatici nebrali podobně "moralisty" vážně.

Přitom pádné slovo od premiéra mohlo varovat před rasismem a xenofobií stejně úspěšně jako kdysi před nástrahami reformy. Jasný názor zazněl bohužel pozdě - až když byl po četných rasistických incidentech zavražděn v březnu 1995 Rom Tibor Berki. Premiér tehdy prohlásil, že "džbán přetekl". Svolal pořadu kompetentních činitelů, jež vyústila v důslednější, avšak stále ještě nedostatečně účinný postup státu proti rasově motivovaným trestným činům. Nadále jsou sirény rasistické tiskoviny, za často jen pasivní asistence policie hajlují po ulicích skinheadi, Romové se touží masové vystěhovat a vposledku byl v Praze zavražděn súdánský student. "Jsem šokován, absolutně ohromen a děsím se skinheadskeho hnutí," reagoval Klaus. Předseda vlády by se však neměl děsit, měl by jednat.

Klausova, ani jiná vláda nedokáže ze společnosti rasismus vymýtit. I tyto negativní jevy patří k názorově otevřené společnosti a potýká se s nimi nejeden demokratický stát, jako třeba sousední Německo. Tam ovšem policie i soudy proti rasistům tvrdě zasahují. A nejvyšší ústavní činitele jsou příkladem, pravidelně kráčí v čele protestních průvodů. Německo ví své o moru, který zapříčinilo původně také jen pár chorých hlav.

Petr Nováček

TÝDEN Č. 47, 17. 11. 1997



Související články
DatumNadpisRubrika
13.12.2014Online příručka Chci to řešit nabízí učitelům řešení projevů šikany, nesnášenlivosti nebo xenofobie ve školáchO Roma Vakeren
06.12.2014Jak hodnotí situaci Romů po 25 Emil Ščuka, zakladatel Romské občanské iniciativyO Roma Vakeren
26.11.2014O menšinách máme dostatek informací, říkají mladí. Často ale věří nenávistným fámámZprávy ze života Romů
15.11.2014Po sametové revoluci vznikla první romská politická strana, začala se objevovat romsky psané literatura a romštinu bylo slyšet i v médiíchO Roma Vakeren
18.03.2014Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za rasismus, premiér kritiku odmítáZprávy ze života Romů
20.07.2013František Kotlár: "Dělat něco proti rasismu a neslušnosti pokládám za přirozené."O Roma Vakeren
06.07.2013Na sociálních sítích přibývá xenofobiích výzev a odkazůO Roma Vakeren
14.04.2013Jsou Češi rasisté?Zprávy ze života Romů
13.04.2013Výstava Proti rasismu poukazuje na nebezpečí předsudkůZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Trestní orgány - policie, státní zástupci a soudy - neumí anebo nechtějí řádně stíhat a trestat rasově motivované činy. Přibližně takto zní názor, vyslovovný politiky, médii a sdílený patrně určitou části veřejnosti. Je odůvodněný?

V platném trestním právu problém není, tvrdí soudci i státní zástupci. Statistické údaje však potvrzují, že počet rasově motivovaných deliktů stále stoupá, zatímco počet odsouzených je proti počtu obžalovaných velmi nízký. Tak například v loňském roce bylo v českých krajích stíháno 371, obžalováno 301, ale pravomocně odsouzeno jen 152 osob. Státní zástupci u soudu neuspěli v celé polovině případů. Proč?

Pozice žalobce a soudce je diametrálně odlišná. Žalobce shromažďuje a předkládá důkazy o vině, přičemž skutek kvalifikuje co nejpřísněji (už proto, aby se obhájce připravil na všechny varianty procesu). Soudce je povinen posoudit celou kauzu komplexně: zhodnotit zákonnost předchozího řízení, věrohodnost důkazů a v závěru vynést verdikt, který se opírá nejen o platné zákony, výsledky důkazního řízení, ale i o vlastní svědomí.

V případě trestných činu s rasovou motivaci je soudcovská role komplikovanější o to, že pohnutka (to, co se odehrává v mysli lidí), se dokazuje velmi obtížné. Podle vyjádření některých státních zástupců a soudců, problém je i v tom, že trestné činy s rasovým podtextem jsou obvykle páchány skupinou osob. Nezachytí-li policie v nejranějších stádiích vyšetřování dostatečně jasné všechny skutkové okolností, v pozdějším řízení už je obvykle pozdě. V neposlední řadě je soudce povinen řídit se zásadou, dodržovanou už ve starém Římě - v pochybnostech ve prospěch obviněného.

Statistiky ukazují, že celá společnost je prodchnuta nízkou mírou tolerance - rasové a národnostní především. Nebezpečným virem může být nakažen každý, tedy i soudce. Byli jim infikování ti, kteří rozhodovali o vině vrahů Tibora Berkiho či Tibora Danihela? Ochořel jim soudce, který vyslovil v rozsudku právní názor, že v případě útoku na romské děti nemohlo jít o rasově motivovaný trestný čin, protože jsme všichni stejné, tedy indoevropské rasy?

Domnívat se můžeme cokoli. Naštěstí i kdyby ojedinělí soudci nákaze skutečně podlehli, neměly by být následky fatální: nás soudní systém je dvouinstanční. Možnost podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti v trestních věcech fakticky nabízí instanci třetí. Justice není monolit, ale součet jednotlivých, pravda, lepších a horších soudců. Pravděpodobnost, že věc bude nakonec posouzena nestranně a zcela v duchu zákona, je právě díky tomuto uspořádání značná.

To platí v případě, že trestní řízení nebude probíhat pod politickým tlakem. Ten je žel cítit nyní, v souvislosti s brutální vraždou súdánského studenta mladým skinheadem. Slibuje-li ministryně spravedlnosti, že dohlédne na to, aby byl pachatel co nejpřísněji potrestán, slibuje nemožné. Má sice velmi přímočarou zákonnou vazbu na státní zástupce, na soudce však nikoli - a je to dobře. Ani další špičkoví politici si asi neuvědomují, že svými hromadnými, teatrálně procítěnými, leč většinou opožděnými výstupy proti rasismu mohou dosáhnout v policejní a justiční mašinérii opaku zamýšleného, tedy jakési vnitřní vzpoury profesionálů. Ještě horší by však bylo, kdyby, jak varuje předseda Nejvyššího soudu Otakar Motejl, "justice začala podléhat sezónním vlivům". Jinými slovy, kdyby spravedlnost měřila podle momentální společenské objednávky. Tak svým způsobem působí i usnesení Poslanecké sněmovny z minulého týdne, které žádá vládu, aby jí do 20. ledna předložila zprávu o postupu proti projevům rasismu a návrh případných legislativních změn.

Zřetelně pomýlený je i návrh předsedy ČSSD Zemana předcházet rasovým konfliktům zákazem hnutí skinheads. Podle právních expertů (a logiky) se nedá zakázat hnutí, které není ministerstvem vnitra registrováno (oficiálně neexistuje) - což je případ drtivé většiny odnoží skinheads. Rozprášit, či spíše zadržet hajlující a rasisticky se projevující mladíky ovšem může policie kdykoli je třeba - a třeba je to pokaždé. Zákony jsou na její straně.

Trestní zákon již před rokem 1989 obsahoval některé skutkové podstaty, podle nichž bylo možné stíhat rasisticky motivované jednání. Byl to například § 198 - hanobení národa, rasy a přesvědčení anebo § 259 - genocidium. Novelizace trestního zákona z roku 1991 a zejména z roku 1995 četnost skutkových podstat, podle nichž lze soudit rasové, národnostně, náboženský, případně politický motivované trestné činy, podstatně rozšířila. Umožnila také přísněji trestat obecně kriminální činy spáchané z těchto pohnutek. Trestní orgány tak navíc mohou stíhat násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, podněcování k národnostní a rasové nenávisti a podporu či propagaci hnutí, směřujících k potlačení práv a svobod občanů. Rasový, národnostní, náboženský či politický motiv je po novelizaci důvodem k podstatně vyšší trestní sazbě nejen u vraždy, ale také u vydírání anebo poškozování cizí věci. Rovněž procesní předpisy umožňují, aby veškeré, tedy i rasové motivované trestné činy byly řádně a v přiměřeně době vyšetřeny, žalovaný a rozsouzeny.

Kateřina Sládková TÝDEN Č. 47, 17. 11. 1997

Související články
DatumNadpisRubrika
09.04.2016Policejní specialista pro práci v sociálně vyloučených lokalitách: praxe, empatie, komunikaceZprávy ze života Romů
26.11.2014O menšinách máme dostatek informací, říkají mladí. Často ale věří nenávistným fámámZprávy ze života Romů
18.03.2014Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za rasismus, premiér kritiku odmítáZprávy ze života Romů
20.07.2013František Kotlár: "Dělat něco proti rasismu a neslušnosti pokládám za přirozené."O Roma Vakeren
06.07.2013Na sociálních sítích přibývá xenofobiích výzev a odkazůO Roma Vakeren
14.04.2013Jsou Češi rasisté?Zprávy ze života Romů
13.04.2013Výstava Proti rasismu poukazuje na nebezpečí předsudkůZprávy ze života Romů
04.03.2013Výstava proti rasismu poukáže na nebezpečí předsudků a nálepkování lidíZprávy ze života Romů
26.05.2012Příběh z cyklu Národnost v pubertě: Jak byla Jitka chudáO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)
Článek
Tisknout
Poslat e-mailem

Vybíráme z rubriky "Rasismus"
  Přístup ministersva vnitra k rasové kriminalitě
Archiv rubriky

Nejčtenější články
803741   26.02.00 Odchod Romů z České republiky
314875   12.10.07 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
299978   11.09.98 Romske aktuality
270305   14.03.00 Romský jazyk
172304    Historie a původ Romů
141366   12.02.02 Historie Romů na území České republiky
121078    Tradiční způsob života Romů na území bývalého Československa
103410    Fotografie
90594   18.09.98 Můj svět - Fotografie romských dětí
86379   16.01.04 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 1997-2019
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, Czech Republic
E-mail: info@romove.cz