Vyhledávání
17.10.2018
AKTUALITY

HISTORIE ROMŮ

TRADICE, KULTURA

OSOBNOSTI

SOUŽITÍ

KONTAKTY

FOTOGRAFIE

















Česky English Deutsch Francais
Bartoloměj Daniel

(1924 - 2001)

Bartoloměj Daniel (Foto: Muzeum romské kultury v Brně)

Historik Mgr. Bartoloměj Daniel byl první romský autor v České republice, který publikoval práci o dějinách Romů, a jeden ze zakladatelů Romského muzea v Brně. Narodil se 17. října 1924 v Šaštíně v okrese Senica na Západním Slovensku a pocházel z větve tzv. Slovenských Romů. Zemřel 10. 10. 2001 v Brně.

Bartoloměj Daniel pocházel ze sedmi dětí - pěti bratrů a dvou sester. Většina z nich zemřela v mladším věku. Jeho předkové, stejně jako otec, který v mládí sloužil ve Vídni u vojenské kapely v hodnosti četaře, se živili kovářstvím. Později otec získal zaměstnání u obce za 600 korun měsíčně. To znamenalo sice větší sociální jistotu pro početnou rodinu a příbuzenstvo, nicméně ne konec bídy a každodenních útrap spojených se všeobecně nízkou životní úrovní předválečného období. Samotní Romové na tomto území navíc žili na okraji společnosti v izolovaných osadách, často jen v takzvaných polozemnicích, tedy v jámách vykopaných do země.

Roku 1942 podlehl Danielův otec tuberkulóze. Ale i na jeho matku brzy zapůsobilo nezdravé prostředí, v němž žila. Trpěla těžkým revmatismem a - jak na to později vzpomínal samotný Daniel - měla ruce a dlaně zkroucené ze studené vody, že je nemohla ani pořádně rozevřít. Jako značná část Romek v jeho rodném kraji se totiž živila vším možným. Například sloužila u sedláků, uklízela a prala prádlo, vyráběla a prodávala štětky z prasečích štětin, těžila i písek z jámy za osadou a nosila ho v plachtě do vsi na prodej.

Bartoloměj byl z dětí nejmladší. Podle romské tradice se na něj směrovala pozornost celé rodiny, včetně starších sourozenců. Vychodil pět tříd obecné školy a dva roky školy měšťanské. Na vzdělání v jeho komunitě nebyly tehdy kladeny velké požadavky i vhledem k možnostem, které se v tomto směru Romům ze strany majoritní společnosti otvíraly. Přesto už tehdy na Bartolomějovu bystrost a schopnost lehce se učit upozorňoval rodiče i místní učitel. Právě jeho pochvaly roznítily v malém hochovi první plamínky zdravé ctižádosti a touhy po vzdělání - nemohl ji však naplnit, rodina neměla peníze.

Po smrti otce proto převzal jeho zaměstnání obecního zřízence a pomáhal nemocné matce. Zametal náměstí, nosil poštu, chodil notářce pro mléko do hájovny a vykonával další příležitostné práce. Významný přelom v jeho životě a nezbytný impuls k budoucí kariéře znamenal rok 1946, kdy nastoupil vojenskou službu v Dačicích, později v ní pokračoval v Jihlavě a Olomouci. Nejprve trpěl "velkým smutkem", jak později přiznával. Poprvé se totiž ocitl mimo rodinu, na kterou byl citově fixován. Odchod prožíval těžce, postupně si ale v novém prostředí našel přátele a začal pociťovat potřebu dál rozvíjet svůj intelekt. Významně jej v tomto smyslu ovlivnila rodina olomouckého intelektuála a učitele Procházky, se kterou se také seznámil, a jehož obě děti studovaly na vysoké škole, manželka se živila jako překladatelka. Tito lidé mu otevřeli dosud nepoznanou cestu do divadel, seznamovali ho s literaturou a zvyšovali tak jeho sebevědomí i ambice. Bartoloměj se jako samouk začal učit německy, rusky, dokonce se snažil ovládnout i esperanto.

Bartoloměj Daniel: Dějiny Romů Po absolvování vojenské služby roku 1949, v období významných společenských převratů, se už domů na Slovensko nevrací, ale míří přímo do Prahy. Tehdy ještě v samostatné obci Ruzyni nastupuje na práci u sedláka jako zemědělský dělník, později přechází jako řadový zaměstnanec do místního Státního statku. Pracuje a část vydělaných peněz posílá domů. Večer pak samostatně studuje už s jasným cílem - připravit ke vstupu na střední a později i na vysokou školu.

Po absolvování tzv. dělnické přípravky studuje Benešovo gymnázium v Dejvicích a následně pak pokračuje na vysoké škole, kde je přijat jako posluchač oboru politických a hospodářských věd. V roce 1952 skládá první státnice a přechází na filosofickou fakultu University Karlovy - na obor české dějiny a archivnictví. Tady se poprvé cíleně zaměřuje i na vlastní studium dějin Romů a shromažďuje dostupné prameny a literaturu.

Ve stejném roce se i žení. Rodiče jeho ženy Marie přijeli podle tradice na takzvané romské námluvy do Danielovy rodné vesnice z nedalekých Kopčan, kam za matkou stále občas jezdil. Nabídli ji a o sňatku bylo rozhodnuto - aniž by se snoubenci předem znali. Po čtrnácti dnech byla svatba. Bartoloměj to ve svých vzpomínkách komentoval s odstupem doby prostě: "Chtěl jsem si vzít ženu, která se mi líbí. Jenže já nevěděl, která to je, tak jsem si vzal děvče, které se líbilo mamince." Za zdánlivou jednoduchostí tohoto vyznání se skrývá hluboká citovost, pokora k tradicím jeho předků a úcta k rodičům.

Po promoci v roce 1956, které se již jeho matka nedočkala, nastoupil nejprve jako archivní referent na Ministerstvo vnitra. Zde měl o dva roky později kvůli svým politickým názorům a postojům, které se začaly po mladickém vystřízlivění odklánět od vyžadované stranické linie, první konflikty s policií. Musel tedy z prvního působiště odejít. Poté pracoval různě. Například v České pojišťovně jako knihovník a archivář. Ve vlně přeřazování administrativních pracovníků do průmyslu musel odejít do kladenských hutí. V roce 1964 se mu opět podařilo přiblížit k vystudovanému oboru - mohl se přestěhovat zpátky do Prahy a pracovat v nočních a denních směnách v tiskárně Mír, kde z rotaček každé ráno vycházelo nové číslo tehdejšího deníku Práce.

Odborné práci, zaměřené na historii Romů, se mohl plně věnovat v letech 1969 až 1973 ve Svazu Cikánů - Romů, založeném jako jeden z důsledků Pražského jara. Protože svaz sídlil v Brně, přestěhoval se sem i s rodinou a tomuto městu zůstal věrný. Publikoval v časopisech a také se intenzivně zaměřoval na sběr nejen odborného, ale i folklorního materiálu. V dnešní Moravské galerii v Brně zorganizoval roku 1970 výstavu Romské kovářství, ojedinělou svého druhu na našem území, kde veřejnosti představil i výsledky své sběratelské činnosti. Zřetelně se tu odrazila jeho kontinuita s předky, kteří se živili už od konce 18. století na východním Slovensku právě tímto řemeslem.

V roce 1973 byl Svaz Cikánů - Romů zrušen a část jeho členů byla prohlášena za disidenty. Byl mezi nimi i vzdělaný Bartoloměj, který se v normalizačním období musel stáhnout do ústraní, a to jako již uznávaný odborník na romské dějiny promýšlející již v této době založení Romského muzea.

Na dlouhých dvacet let se pak vrací k dělnickým profesím, v nichž původně začínal. Až do roku 1987 manuálně pracuje ve sběrných surovinách, z toho tři roky přesluhuje po nástupu do důchodu. Toto nelehké období však mělo i své pozitivní stránky. Mezi už zdánlivě bezcennými papíry určenými k recyklaci totiž objevuje několik vzácných tisků, v nichž jsou i významné informace o kultuře a dějinách Romů. Krátce pak ještě působí jako uklízeč v studentské menze.

Celou tu dobu rozvíjí své vědomosti a odborně pracuje bez publikačních možností. Až po listopadových událostech v roce 1989 mu začínají vycházet v romském časopise Romano Liľ.

Jeho dlouholeté snahy o založení Romského muzea, jediného svého druhu v Evropě, došly naplnění v roce 1991 v Brně. Nastupuje v něm na poloviční úvazek jako historik. V Bratislavské ulici, kde muzeum po dlouhém úsilí získalo po devíti letech svoji stálou budovu, tedy Bartoloměj působit stihl. Otevření připravované stálé expozice, kterou muzeum složitě připravuje, se však už nedočkal. Zemřel náhle, doma, ve věku 77 let. Prakticky až do svých posledních dnů do muzea docházel. Jeho plachý, a přece rázný hlas se ozývá chodbami muzea už jen ve vzpomínkách.

Mgr. Bartoloměj Daniel je autorem řady odborných článků především o romských řemeslech a způsobu života Romů. Jeho historická odbornost se spojila s výrazným pocitem romství v jeho nejznámější publikaci "Dějiny Romů". Stal se tak prvním romským autorem v České republice, který publikoval dílo o dějinách Romů. Populárně-vědecký charakter práce umožňuje, aby se jeho kniha stala jednou z nejvýznamnějších informací o historii Romů pro školy a širší veřejnost. I když po této práci zákonitě dochází k vydávání dalších historických příruček, jeho vklad zůstane prvním a nejvýznamnějším přínosem k překonání absolutní neinformovanosti dětí v českých školách o romské historii a nelehké cestě Romů za svým romstvím.

Použitá literatura:

Bulletin Muzea romské kultury č. 3/1994
Rómský dějepis, nakladatelství Kalligram, Bratislava
Časopis romistických studií Romano Džaniben č. 1/1994
Romské osobnosti
Romové, tradice a současnost. Moravské zemské muzeum / SVAN, Brno 1999
Neznámi Rómovia, Bratislava 1992
Daniel, Bartoloměj: Dějiny Romů. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 1994.

Článek
Tisknout
Poslat e-mailem

Vybíráme z rubriky "Osobnosti"
21.05.14  Rudolf Dzurko
03.02.03  Ondřej Giňa - romský aktivista
04.09.02  Výpověď Anny Polákové:
15.11.01  Věra Bílá - zpěvačka
08.06.01  Projev PhDr. Jany Horváthové z veřejného slyšení v Parlamentu při volbě do Rady ČT
17.04.00  Ing. Karel Holomek - romský aktivista
27.03.00  Rosa Taikon & Katarina Taikon
26.02.00  Iveta Kováčová - hlasatelka České televize, zpěvačka
26.02.00  Ivan Veselý - romský aktivista
26.02.00  Monika Horáková - poslankyně
Archiv rubriky

Nejčtenější články
746734   26.02.00 Odchod Romů z České republiky
262784   11.09.98 Romske aktuality
233115   14.03.00 Romský jazyk
162272    Historie a původ Romů
136343   12.02.02 Historie Romů na území České republiky
119198    Tradiční způsob života Romů na území bývalého Československa
102445    Fotografie
89314   18.09.98 Můj svět - Fotografie romských dětí
80505   27.02.04 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
77439    Romové po roce 1989
Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 1997-2018
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, Czech Republic
E-mail: info@romove.cz