Vyhledávání
25.5.2018
AKTUALITY

HISTORIE ROMŮ

TRADICE, KULTURA

OSOBNOSTI

SOUŽITÍ

KONTAKTY

FOTOGRAFIE

















Česky English Deutsch Francais
Ondřej Giňa - romský aktivista
03-02-2003
Životopisné udaje:

Narodil jsem se 9. 8. 1951 v Rokycanech, kde jsem vychodil základní školu a poté se v Plzni tři roky učil zedníkem. V roce 1971 jsem nastoupil základní vojenskou službu a po vojně jsem dvacet let pracoval jako valcíř kovů v ŽBC Hrádek u Rokycan.

V letech 1990 až 1992 jsem byl poslancem České národní rady a do roku 1997 člen Rady pro národnosti vlády České republiky a koordinátor Pracovní skupiny pro záležitosti Romů. V současné době pracuji jako redaktor týdeníku Romano kurko v Brně a připravuji realizaci projektu pro vzdělávání romských aktivistů ve spolupráci s Roma Regional Participation Program Open Society Institut Budapest.

Ondřej Giňa byl 21. března 2000 osobností na síti internetového deníku iDNES a on-line odpověděl na 92 otázek. Jak, to můžete posoudit sami, když navštívíte iDNES.

Anketa:

Jak je podle Vás informována česká veřejnost o romské menšině?

Z praktických zkušeností nemohu uvést, že nedostatek objektivních informací na straně české veřejnosti o romské menšině vytváří většinu problémů ve vztazích a soužití těchto etnik. Česká veřejnost nemá téměř žádný přehled o historii Romů, kromě základních informací o jejich původu a příchodu na evropský kontinent. Navíc, tyto informace jsou mnohdy zkreslené, tendeční a neobjektivní. Základem tohoto stavu je neexistence informací v školních osnovách o národnostní menšinách žijících na uzemí českého státu. České děti se ve škole nedozvědí nic o tom, že společně s nimi zde žijí židovské, německé, polské, maďarské, ukrajinské, romské, slovenské a další děti, které mají jinou než českou národnost. České děti se ve škole nedozvědí o tom, jak krutý byl a je život Romů, nedostane se jim objektivních indfořrmací o tom, proč jsou Romové velmi zaostalí ve vzdělání a proč žijí odlišným způsobem života. Nedozvědí se o tom, že kdysi platili zákony, které umožňovaly beztresně zabíjet Romy, nedozví se o tom, že český stát jako jediný v Evropě za II.světové války vybudoval speciální koncentrační tábory pro Cikány v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu, a že většina internovaných Romů, mezi nimiž bylo mnoho dětí, zahynula. Ve škole se české děti nedozvědí o tom že komunistický režim usiloval o to, aby se přestali rodit romské děti, a proto byly romské ženy sterelizovány, že se Romové ve svém životě v době komunismu museli řídit speciální zákony a vyhláškami, že i nyní existuje zákon, který mnoho Romů tvrdě postihuje v jejich každodením životě, že v ČR jsou lidé, kteří Romy nenávidí a snaží se je zlikvidovat, etc.

Takže české dítě si do svého života neodnáší ze školy žádné informace a znalosti o tom, kdo jsou Romové, naopak dozví se pouze to, co se obecně o Romech traduje - tyto informace jsou převážně negativní, neobjektivní a na jejich základě si české dítě formuje svůj postoj vůči Romům, který je většinou nepřátelský až agresivní. Některá z medií tento negativní postoj pomáhá vytvářet a formovat zveřejňováním informací a zpráv, které romské etnikum jako celek diskreditují a vytvářejí proti němu nepřátelskou společenskou atmosféru. Tato atmosféra často zastírá skutečné příčiny tragického postavení Romů ve společnosti a také viníky, kteří za to nesou odpovědnost. Takže podle mého názoru není česká veřejnost dostatečně a objektivně informována o romské menšině a je třeba, aby se jí dostalo všech informací o všem, co souvisí s postavením Romů ve společnosti, aby byla zveřejněna fakta z minulosti i současnosti o tom, jaký byl a je život Romů v ČR.

Jaky je podle Vás vztah české společnosti k romské komunitě.

Pokud bych tento vztah charakterizoval pouze jedním slovem, pak použiju slova NEGATIVNÍ. Ze zkušeností mohu uvést, že tento vztah se projevuje v celé naší škále podob, v různých polohách a stupních intenzity. Jsou Češi, kteří Romy ve svém životě vůbec "nevnímají" do okamžiku, než se jejich jakýmkoliv způsobem "dotknou" v osobním životě. Do tohoto okamžiku jsou lhostejní ke všemu, co se Romů týká, co Romové znamenají a představují. Jejich lhostejnost znamená odmítnutí zabývat se jakoukoliv záležitostí v souvislosti s Romy a takový vztah nelze hodnotit jako pozitivní.

Další podoba vztahu někteřých Čechů k Romům se projevuje hyperkritičností v níž se de facto odráží pocit nadřazenosti s prvky intolerace. Tito lidé odmítají akceptovat objektivní příčiny způsobující problémy v životě Romů, od niž očekávájí podřízení se jejich názorům a představám o životě v této zemi. Pokud se Romové disciplinovaně nepodřídí jejich představám a požadavkům, dopouští se podle nich jednání, které je v rozporu se zájmy společnosti. Značná část české veřejnosti si svůj vztah a postoj vůdči Romům vytváří na základě představy o méněcenosti Romů, dále na základě vžitých předsudků a stereotypů. Romy vidí jako "parazity" odmítají s nimi jakýkoliv kontakt a jsou zastánci tvrdého přístupu vůdči celému romskému etniku. Svůj negativní vztah k Romům vkládají do výchovy svých dětí a vytvářejí negativní obecné povědomí v tomto vztahu. Zvláštní skupinou v české společnosti jsou nacionalisté, šovinisté a rasisté zaujímající ve vztahu k Romům nekompromisní a agresivní postoj. Tato část české společnosti vytváří a je nositelem rasistických idei a ideilogie. Je to krajní podoba NEGATIVNÍHO vztahu části české veřejnosti vůdči Romům.

Nakonec jsem si nechal lidi, kteří se v uplynulých letech dokázali naučit vidět svět kolem sebe tak, jak skutečně vypadá, pochopit skutečný obsah takových hodnot jako lidskost, spravedlnost, rovnoprávnost, demokracie a dokáží podle těchto hodnot orientovat svoje skutky, jednání a činy. Mám radost, že takových lidí v ČR přibývá, jejich názory, postoje a vztahy k Romům, Židům, Větnamcům a příslušníkům dalších národností, etnik a ras nejsou poznamenány stereotypy, předsudky a rasistickými idelogiemi.

Jak jsou podle Vas potírány v Česke republice projevy rasismu?

Tento problém se v ČR projevuje v otevřené podobě od devadesátého roku a český stát se s ním dosud dostatečně nevypořádal. Došlo k zanedbání mnoha věcí a ztrátě mnoha času, za což desítky Romů zaplatilo svým životem. Státní instituce a kompetentní orgány dosud nevysvětlity proč a jak k takovému selhání došlo, dosud nebyly vyvozeny závěry a důsledky zodpovědsnosti za zmrzačené osoby a způsobené materiální škody. V tom vidím nedůslednost v potírání rasismu v ČR, ale také nebezpečí pro Romy, protože rasisté si tuto nedůslednost vysvětlují jako "tichou" toleranci a podporu.

Vývoj událostí přiměl mnohé Romy řešit problémy rasismu, diskriminace a násilí odchodem z ČR. Český stát si uvědomil neudržitelnost situace, kdy na jeho území, uprostřed jeho civilizované Evropy dochází k vraždění příslušníků romského etnika po dobu osmi let a extremistické skupiny obyvatelstva otevřeně vyzývají ke genocidě Romů. Pod vlivem mezinárodniho tlaku byl český stát přinucen odpovědně se zabývat projevy rasismu a učinit opatření k jeho potírání, jak jej k tomu zavazuje Úmluva o odstranění všech forem rasové distriminace. Zintenzivnila se činnost orgánů činých v trestním řízení v případech rasového násilí páchaného na Romech, nicméně přetrvávájí problémy latentního rasismu a diskriminace, které se projevují v každodenním životě Romů v oblasti nezaměstnanosti, společenského postavení, přístupu bydlení, využívání práva přístupu na všechna místa a na používání všech služeb určených pro veřejnost, vzdělání, tedy oblastech, které může stát ovlivnit svými možnosti a prostředky.

Vývoj událostí dospěl tak daleko, že Romové svým odchodem do zahraničí chtěli řešit problémy, které mají s rasovým násilí a distriminací. Tím dali jasně najevo, že potírání rasismu v ČR ze strany státu je nedostačující a nelze opomenout, že zejména místní samospráva se na potírání rasové diskriminace nepodílí patřičným způsobem.

Jaký je Váš nazor na postavení Romů v České republice?

Vycházím z toho , že postavení Romů v české společnosti vyplývá a odpovídá jejich historickému postavení, které je jako tak v minulosti i dnes, okrajové. Romové tvoří nejslabší sociální skupinu obyvatelstva s nejnižším společenským zařazením, obrovskou mírou nevzdělanosti a zaostalostí, velmi nízkou životní úrovní, špatným zdravotním stavem, krátkou dobou středního života, velkou ekonomickou a sociální závislostí na státu, neujasněnou situací uvnitř vlastního etnika a jeho perspektivy.

Tento stav je velmi obtížně řešitelný pro stát i samotné Romy. Stát musí hledat možnosti a prostředky k řešení problémů, které vznikly v dávné minulosti a nashromáždily se v období několika staletí a desítek generací. Romové ztrácejí naději a víru svého postavení ve společnosti, a tím ztrácejí vůli a schopnost čelit existujícím problémům. Změna společenských poměrů způsobila dezorientaci v jejich reálném životě, ale především v jejich "vnitřním světě," ve kterém od nepaměti fungovaly etnické, sociální, kulturní hodnoty a do určité míry i ekonomická pravidla.

U mnohých Romů dochází ke ztrátě nejzákladnějšího prvku jejich identity ROMIPEM a tím se dostávají do schizofreního postavení: do majoritní společnosti se dosud plně neintegrovali s romským etnikem ztrácejí kontakt. Jako příklad na němž se tento problém nejvýrazněji projevuje uvádím romskou mládež, která vyrůstala ve výchovných ústavech a po propuštění se vlastně neměla kam vrátit a zařadit. Majoritní společnost je odmítá, s romským etnikem nedokážou navázat kontakt stát se jeho příslušníky. Postavení takových lidí je provázeno problémy a konflikty se společností, která je odmítá a odsuzuje.

Co podle Vás vytýkají nejčasteji Češi Romům?

Neschopnost přizpůsobit se, parazitní způsob života na majoritní společnosti, páchání kriminality, všeobecnou zaostalost.

Co podle Vás vytýkají nejčasteji Romové Čechům?

Rasismus a diskriminaci, zločiny páchané na Romech.

Jak vidíte budoucnost Romů v České republice?

Romové jsou zcela závislí na vývoji české společnosti, protože nemají potřebnou účast na rozhodování o tom, co a jak se ve společnosti děje a vyvíjí. Romové nejsou zatoupeni v orgánech a institucích, které vývoj ve společnosti předurčují, vytváří a řídí. Předpokládám však, že Česká republika dokáže udržet demokratický vývoj ve společnosti, že se stane součástí evropského společenství, a to jí umožní dosáhnout toho, aby fungovala jako skutečný právní stát s vyspělou demokracií, kde i Romové sami musí najít sílu k tomu, aby svoji budoucnost ovlivnili ve svém zájmu a v souladu se zájmy majoritní společnosti, musí pochopit nutnost změny svého jednoduchého životního stylu a zároveň musí dokázat zachovat si svoji identitu, rozvíjet kulturní dědictví včetně mateřského jazyka, protože bez těchto základů budoucnost Romů nemůže existovat.

Jaké jsou podle Vás možnosti řešení vzájemného soužití Čechů a Romů?

Tady bych chtěl zdůraznit jednu velice důležitou věc. Romové nemají problém s Čechy. Romové se nesnaží získat od Čechů ústupky nad rámec platných zákonů, neusilují o separaci, nežádají autonomii, nevyvolávají konflikty a nepokoje. Romům nevadí, že Češi mají jinou barvu pleti, že mají jinou kulturu, zvyky a tradice, že hovoří jiným jazykem a žijí odlišným stylem. Romové mají problém se svým ekonomickým, sociálním a společenským postavením, životními podmínkami a omezenými možnostmi je změnit. Romové se domáhají lidských a občanských práv, které jim náleží jako ostatním občanům českého státu. Romové očekávají od Čechů respekt a nikoli pouze toleranci, dožadují se nápravy křivd z minulosti a brání se křivdám novým, chtějí emancipaci a odmítají asimilaci. Pokud Češi dokážou tyto skutečnosti pochopit a najdou-li ochotu a vůli pomoci Romům překonat důsledky toho, co jim způsobili, pak se vzájemné soužití Romů a Čechů začne naplňovat lidským a civilizovaným způsobem.

Uvažoval jste někdy o odchodu z České republiky?

Od roku 1984 se věnuji práci, kterou se snažím pomoci Romům při řešení jejich problémů v České republice. V roce 1990 jsem se stal poslancem České národní rady za Občanské fórum jako člen politické strany Romské občanské iniciativy. Do dnešních dnů se snažím v této práci pokračovat, věnuji tomu všechny své síly, čas a energii. Mohu říct, že znám obsah problémů, které je třeba řešit a určitým způsobem a do jisté míry se mi podařilo některé z mnoha problémů a jejich řešení alespoň částečně ovlivnit. Mnohdy jsem se však ocitl v situacích, kdy nebylo možné cokoli podniknout a zabránit tragedii. Stalo se mi, že na setkání s Romy na mě padly otázky: "Giňo, kolik nás ještě zabijou ... proč s tím nic neuděláš...co s námi bude?" Na tyto otázky jsem nebyl schopen odpovídat, a když jsem je zopakoval na příslušných místech, také se mi nedostalo odpovědi. A následovaly další tragédie.

V takových momentech jsem cítil bezmocnost a propadal rezignaci jako mnoho ostatních Romů, ale také si uvědomoval, že trpělivost těchto lidí bude jednou vyčerpána a pak se může stát něco hrozivého. Když se objevily první zprávy o tom, že Romové odcházejí do Kanady, byl jsem překvapen sílou jejich rozhodnutí, kdy neváhali prodat střechu nad hlavou za cenu letenky pro svoji rodinu. Kdo si uvědomuje co to znamená, pak se nediví, že nepochopil vážnost situace, protože takto Romové "odventilovali" přetlak, získali alespoň na čas iluzi možného řešení a pokud by volili násilí, tak bezkonfliktní odchod ze země je jistě mnohem menší zlo. V těch momentech, když jsem se dozvěděl o další tragédii anebo zjistil, jak beznadělné je vyjednávání s úředníky, tak mě pokaždé napadla myšlenka, že opravdu Romům nezbývá než z této země odejít a chtěl jsem se připojit k těm, co odcházeli. Takže i já pratřím k těm Romům, kteří přemýšlí o odchodu z České republiky kvůli rasismu a diskriminaci.



Související články
DatumNadpisRubrika
06.01.2006Ondřej Giňa je členem Evropského fóra Romů a travellerůO Roma Vakeren
16.09.2005Milena Hübschmannová povzbuzovala Romy ke vzdělání i k uchovávání romských hodnot a jazykaO Roma Vakeren
08.06.2005Soud potvrdil podmíněný trest romskému aktivistovi GiňoviZprávy ze života Romů
11.05.2005Krajský soud o zpronevěře romského aktivisty Gini zatím nerozhodlZprávy ze života Romů
24.09.2004Soud podmíněně odsoudil romského aktivistu Giňu za podvodZprávy ze života Romů
09.07.2004Jak pracuje Rada vlády České republiky pro záležitosti romské komunityO Roma Vakeren
04.02.2004Zprávy ze života RomůZprávy ze života Romů
03.10.2003Zprávy ze života RomůZprávy ze života Romů
03.10.2003O Roma VakerenO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)
Článek
Tisknout
Poslat e-mailem

Vybíráme z rubriky "Osobnosti"
21.05.14  Rudolf Dzurko
04.09.02  Výpověď Anny Polákové:
01.04.02  Bartoloměj Daniel
15.11.01  Věra Bílá - zpěvačka
08.06.01  Projev PhDr. Jany Horváthové z veřejného slyšení v Parlamentu při volbě do Rady ČT
17.04.00  Ing. Karel Holomek - romský aktivista
27.03.00  Rosa Taikon & Katarina Taikon
26.02.00  Ivan Veselý - romský aktivista
26.02.00  Iveta Kováčová - hlasatelka České televize, zpěvačka
26.02.00  Monika Horáková - poslankyně
Archiv rubriky

Nejčtenější články
744824   26.02.00 Odchod Romů z České republiky
260986   11.09.98 Romske aktuality
220712   14.03.00 Romský jazyk
158772    Historie a původ Romů
134543   12.02.02 Historie Romů na území České republiky
118200    Tradiční způsob života Romů na území bývalého Československa
102080    Fotografie
88758   18.09.98 Můj svět - Fotografie romských dětí
78569   27.02.04 Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
76909    Romové po roce 1989
Copyright © Český rozhlas / Czech Radio, 1997-2018
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, Czech Republic
E-mail: info@romove.cz